AIDS - syndrom získané imunodeficience

• Příčina onemocnění
• Příznaky – od nákazy k onemocnění AIDS
• První pomoc
• U lékaře
• Léčba
• Co neovlivníte čí spíše, co ovlivníte
• Rizika přenosu viru HIV
• Nejčastější otázky a odpovědi
• Otestujte se

Cesta od HIV pozitivity k AIDS

Infekční onemocnění provází lidstvo od nepaměti. Bakterie, viry i plísně způsobují nemoci nezávažné, ale i těžké, jednorázové i opakující se. Některé po překonání zanechávají doživotní imunitu, u jiných zase zůstává původce přítomen v organismu a způsobuje opakovaná vzplanutí nemoci. Prudký rozvoj medicíny umožnil vymýcení mnohých chorob účinným očkováním. Ale zase jiné a mnohem nebezpečnější jsou tady. Vakcína proti nim neexistuje. A to se týká také AIDS.

Příčina onemocnění

Když se na začátku 80 let začala objevovat mezi homosexuály ne častá forma kožní rakoviny, nikdo neměl ponětí, že začíná nová epidemie virového onemocnění, která zachvátí do konce milénia víc než 50 milionů lidí po celém světě. Záhy nato se zjistil původce, který vede k postupné likvidaci imunitních obranných funkcí organizmu – virus HIV způsobující onemocnění AIDS (z anglického acquired immunodeficiency syndrome, tedy syndrom získané imunodeficience) .

Proč HIV? H znamená lidský (z anglického human) I - imunitní nedostatečnost V- virus. Přeloženo do srozumitelného jazyka, HIV znamená virus lidské imunitní nedostatečnosti . Vyskytuje se ve dvou typech. V Evropě, západní polokouli, jižní a střední Africe řádí HIV-1. Západní Afrika je zase zamořena méně přenosným HIV-2.

Jelikož má lidstvo v otázce stimulace sexuálního apetitu a ve spojitosti s tím užívaných afrodisiak neomezenou fantazii, kromě usušených penisů různých zvířat, výtažků bylin a různých elixírů, přišla na řadu i zvířecí krev. To je jedna z hypotéz, jak virus HIV, který původně napadal šimpanzy, zmutoval a přenesl se na člověka. Možná to bylo prozaičtější a přenos nastal po opakovaném kontaktu s krví nakažených zvířat při lovu. Kdo ví!

Obecně je vir částice, která není schopná dlouhodobé existence bez svého hostitele a jeho podstatu tvoří virová nukleová kyselina (RNA), která je nositelem genetické informace a tedy i vlastností viru. Když se HIV dostane do hostitele, stačí mu jenom začlenit svou nukleovou kyselinu do buněčné a zbytek práce za něj udělá napadená buňka samotná.

S každým zmnožením buňky se množí i virová nukleová kyselina a vznikají nové viry napadající další buňky. Některé buňky, které dostaneme při narození do vínku, se už v průběhu života nedělí a stárnutím organizmu je jenom ztrácíme (např.šedé buňky mozkové). U těch by virus asi neuspěl a nenamnožil se. Naopak buňky fungující jako stavební kamínky imunitní obranné bariéry se množí intenzivně, což souvisí s jejich činností.

A právě typ buněk bílé krevní řady – lymfocyty s označením CD4, virus HIV napadá nejvíc. Kromě nich si vybírá ještě jistý typ buněk kůže, lymfatických uzlin a tzv. plicní „požerače škůdců“. Počet CD4 lymfocytů je velice důležitým ukazatele, který určuje , jak se nemoc vyvíjí a kdy nastává přechod z HIV pozitivity do AIDS. Právě to je důvodem úzkostného sledování svých CD4 HIV pozitivními pacienty. Aby to nebylo tak jednoduché, přítomnost viru HIV v organizmu stimuluje některé buňky imunitního systému k množení. Výsledkem je produkce nadmíry protilátek vůči škůdcům, s kterými se tělo už potkalo a rozeznává je. S novými vetřelci ale přichází bezradnost a imunitní protilátková obrana vůči nim selhává.

Příznaky – od nákazy k onemocnění AIDS

Od momentu nákazy virem HIV do vzniku onemocnění AIDS obvykle uplyne různě dlouhá doba. Jak dlouhá, závisí na mnoha faktorech. Není jedno, jestli je organizmus hostitele zakonzervován kouřem a alkoholem nebo hýčkán bio potravinami s dostatkem odpočinku. Kromě výživových návyků je důležitá i psychická pohoda a přítomnost jiných onemocnění v předchorobí.

Inkubační doba nebo tzv. hluché období trvá od nákazy do objevení se prvních příznaků, přibližně 3-8 týdnů. Jejich nástup, neboli akutní HIV infekce nepřichází u všech infikovaných. Jenom zhruba polovina z nich má obtíže silně připomínající chřipku nebo infekční mononukleózu. Pominou bez jakékoliv léčby stejně jako skutečná nekomplikovaná chřipka nebo infekční mononukleóza a nemoc se přehoupne do polohy mrtvého brouka, do stadia, v kterém se nevyskytují žádné obtíže. Jediným vodítkem může být generalizované zvětšení lymfatických uzlin (generalizovaná lymfadenopatie), které není nijak povzbudivým znamením. S ní má totiž pacient špatnou vyhlídku.

Další stadium je už charakterizované nástupem obtíží z přítomnosti různých onemocnění. Nazývá se symptomatická fáze HIV infekce anebo AIDS. Se selháváním základních funkcí imunitního systému nehrozí jenom ztráta ochrany před škodlivými podněty zvenčí a tedy ztráta ochrany před infekčními nemocemi. I v těle samotném se nacházejí různé poškozené, mrtvé, nebo dokonce rakovinové buňky, které je úkolem imunitního systému rozpoznat a zneškodnit. Samotný virus tedy nezpůsobuje infekční nebo rakovinové onemocnění. Tyto tzv. oportunní infekce a nádory vznikají až na základě likvidace imunitního systému napadeného virem a jsou charakterizovány prudkým poklesem CD4 lymfocytů. Spolu s postupným celkovým chřadnutím organizmu vytvářejí obraz rozvinutého AIDS.

Infekční onemocnění a AIDS
Se stadiem rozvinutého AIDS se spojují určité typy infekčních onemocnění neboli oportunních infekcí, které se s vývojem nových léčebných metod mění. V počátcích byl největší hrozbou kvasinkový zánět plic (pneumocystová pneumonie)i jiné plísňové a virové onemocnění (mozková toxoplasmóza, opakované infekce herpes simplex). Dnes je v popředí tuberkulóza, protože její původce Mycobacterium tuberculosis se přizpůsoboval měnícím se podmínkám a antibiotické léčbě. Výsledkem jsou na antibiotika rezistentní kmeny.

• zánět plic způsobený kvasinkou Pneumocystis carinii,
• toxoplazmový zánět mozku,
• infekce způsobené virem Herpes simplex, stejným virem, který u lidí s normálně fungujícím imunitním systémem vyvolává opar na rtech: herpetický zánět průdušek, plic, jícnu, konečníková infekce,
• opakované salmonelové infekce,
• infekce způsobené cytomegalovirem,
• různá plísnová onemocnění,
• tuberkulóza.

• Kaposiho sarkom
• nádory z lymfatické tkáně – lymfom
• karcinom děložního hrdla

V období před objevem oportunních infekcí a nádorů se obyčejně vyskytují neurčité obtíže, které jsou prchavého charakteru. Záludností je, že se mohou připisovat pracovní vyčerpanosti, chřipce, pokaženému žaludku a podobně. Shrnout se dají pod pojem ARC a znamenají soubor projevů u HIV pozitivních lidí jako hubnutí, průjem, horečka, únava, pokles počtu červených krvinek, zvětšení lymfatických uzlin a podobně.

První pomoc

Myslet si, že nemoci AIDS zabráníme polknutím nějaké tablety ihned po nechráněném styku s neznámým partnerem, je naivní. Neexistují žádné léky či vakcíny, které by zlikvidovaly viry po jejich vniknutí do organismu. V případě AIDS platí snad více než u jiných nemocí – nejdůležitější je prevence, prevence, prevence.

U lékaře

Lékař se bude zajímat o všechny vaše příznaky , rozhodující je ale vyšetření biologického materiálu, nejčastěji krve. Způsobů, jak v biologickém materiálu dokázat přítomnost viru, je několik:

• důkaz specifických HIV protilátek,
• přímý důkaz viru,
• důkaz virové nukleové kyseliny.

Každý způsob důkazu přítomnosti viru má své výhody i nevýhody. Vyšetření protilátek v období tzv. imunologického okénka může být falešně negativní, proto při váhání je lepší odběr zopakovat.
Metoda přímého důkazu viru se používá ojediněle u novorozenců HIV pozitivních matek a je vysoce riziková pro personál. Nejelegantnější, i když drahou metodou je určitě poslední - důkaz virové nukleové kyseliny.

Spoléhat ale jenom na přítomnost obtíží a oportunních infekcí je zavíráním očí před možnou skutečností. „Vždyť mi nic není“ neobstojí , protože obecně platí, že velké nemoci přicházejí malými příznaky . A HIV infekce jednou z těch obávaných určitě je.

Léčba

I když se do výzkumu léčby AIDS ročně vkládají celosvětově miliardy korun, lék, který by HIV infekci vyléčil jednoduše neexistuje. Dobrým ale dělá život jeho délka i jeho kvalita. Proto se vývoj nových léků zaměřuje oběma směry. Před 10ti lety byla průměrná délka čekání HIV pozitivního na AIDS 10 let, dnes stoupla na 15.
Infekce, které v 90 letech znamenali jasnou smrt se daří relativně dobře zvládat. Stále ale platí, že je lepší se bát, než se leknout. Prevence je mnohem jednodušší a pohodlnější, než léčba, která zatím nemá moc vyléčit.

Co neovlivníte čí spíše, co ovlivníte

Na rozdíl od většiny nemocí, máte své zdraví, nákazu HIV a onemocnění AIDS zcela ve svých rukou. Při dodržování určitých zásad se vám podaří se této nemoci zcela vyhnout. Způsob přenosu z člověka na člověka je dán výskytem viru HIV v tělesných tekutinách lidského organismu - krvi, spermatu, poševním sekretu, slinách, mateřském mléku. Aby k nákaze vůbec došlo, nestačí ojedinělý virus, je potřebná jeho tzv. infekční dávka.

Rizika přenosu viru HIV

• Nechráněný pohlavní styk

  Vyvstává otázka, jaký pohlavní styk je chráněný a jaký ne, který je bezpečný, který méně a který vysoce rizikový. Záleží před čím se chceme chránit. Sexuální revoluce je za námi, na světě jsou antikoncepční i protipotratové pilulky, spermie zabíjející lubrikační gely, pesary a staré dobré kondomy. Jenomže chránit se před početím není totéž, jako chránit se před možnou infekcí HIV.

  Kromě toho hluboko v našem povědomí je zafixovaná prvotní spojitost HIV s homosexuály. To už dávno neplatí. Z pohledu HIV infekce je každý homo i heterosexuální styk s infikovaným partnerem rizikový. Vakcína proti AIDS ještě neexistuje, antikoncepce nám nepomůže a tak zůstává jedinou účinnou ochranou použití bariéry, která zabrání kontaktu s infekčním sekrety – kondomu. Ve vývoji jsou i mikrobicidní (mikroby zabíjející) poševní gely, ale stejně je latexový kondom nejlepší volbou. Virus se totiž může přenést přes drobné poranění, které vznikají na sliznicích pohlavních orgánů a konečníku i bez použití divokých sexuálních praktik.

  Anální sex je z tohoto pohledu, nutno připustit, mnohem rizikovější než poševní. Sliznice konečníku je totiž křehčí a bohatě prokrvená. Jak je to se sexem orálním? Prostředí v ústní dutině není k viru HIV nijak přátelské a orální sex je považován za méně rizikový, než předchozí dva. To ale neznamená, že přenos nemůže nastat. Vášnivé tzv. francouzské líbání je sice euforické, ale vysoká koncentrace viru v slinách může způsobit , že kromě polibkové nemoci , neboli infekční mononukleózy, získáme i mnohem nebezpečnější virus HIV. Riziko se ještě zvyšuje při kontaktu sliznic dutiny ústní s ejakulátem, poševním sekretem nebo menstruační krví.

• Podání infikované krve nebo jiných krevních preparátů

  Tento způsob přenosu je v současnosti téměř vyloučen. Dárci i darovaná krev je kontrolována, jestli není infikována virem HIV 1 i 2.

• Injekční užívání drog

  Jednodušší cesta pro přenos viru než použití injekční stříkačky infikované krví HIV pozitivního „kamaráda“ snad ani neexistuje. V dnešní době už ne homosexuální kontakty, ale sdílení jehel, stříkaček, roztoků a jiných potřeb k drogovému oblouznění je nejčastějším způsobem přenosu HIV infekce v určitých oblastech Evropy.

• Přenos z matky na dítě

  Infekce dítěte může nastat jak v průběhu těhotenství, tak i při porodu a tím, že je virus přítomen v mateřském mléku , i při kojení. Bylo by vůči němu značně neférové strkat hlavu do písku a nepídit se po možné HIV infekci u matky. Proto se ustanovilo rutinní testování na přítomnost HIV u těhotných a to i bez jejich souhlasu. Není to jenom pro informaci. Současná medicína již umožňuje nenarozené dítě částečně chránit, samozřejmě za předpokladu spolupráce s budoucí maminkou. Na druhé straně je HIV infekce zdravotním důvodem k umělému přerušení těhotenství, jestli se tak budoucí ne-maminka rozhodne.

Jak se virus určitě nepřenáší
Zvlášť rakovina, určité kožní nemoci a HIV pozitivita přináší svým nositelům kromě fyzických strastí i další velice nepříjemný moment, určitý stupeň sociální izolace . Je důležité o možných chodníčcích přenosu vědět, racionálně se chránit ale na druhou stranu nikoho bezdůvodně neizolovat. Nikdy totiž nevíme, co zítra postihne nás.

HIV se rozhodně nepřenáší běžným společenským a pracovním stykem , podáváním rukou, pobýváním ve společné domácnosti bez sexuálních kontaktů. Kapénkový způsob přenosu může být velmi nebezpečný z hlediska přenosu oportunní infekce, ale nepřenáší se jím samotný HIV. Stejně není opodstatněné se obávat přenosu viru komáry nebo jiným bodavým hmyzem, leda tak upíra.

Reálnou hrozbou jsou naopak rizikoví lidé a do karet jim hrající existence tzv. imunologického okna.
Imunologické okno je období od nákazy, po objevení se protilátek proti HIV v krvi infikovaného, které trvá dlouhé 2-3 měsíce. 2-3 měsíce může tedy rizikový člověk přenášet infekci dál. Není tedy na místě utíkat alibisticky následující den po náhodném pobavení se na odběry. Výsledek bude samozřejmě negativní. A tasit papír, ujišťovat sebe i partnera o „jisté neinfekčnosti“ je nesmyslné pro všechny strany.

Nejčastější otázky a odpovědi

Proč ještě neexistuje očkovací látka proti HIV?
Virus HIV 1 a 2 má neuvěřitelnou mutační schopnost, tj. schopnost změny vlastní genetické informace. Důkazem toho je, že HIV byl původně virem napadajícím zvířata. Změna mu umožňuje přežít v podmínkách, které byly pro jeho existenci a další množení nevyhovující. Právě tato schopnost mutace je důvodem, proč ještě neexistuje účinná vakcina. Její vývin, klinické zkoušky a uvedení na trh by trvalo určitou dobu, v průběhu které virus zmutuje a na tuto novou formu je očkovací látka již neúčinná.

Jak si dát diskrétně vyšetřit hladinu protilátek?
O test na HIV je možné požádat v ambulanci jakéhokoliv praktického či jiného lékaře. Pokud bude na jméno, může být hrazen zdravotní pojišťovnou, v případě zachování anonymity si dané vyšetření hradí pacient sám. Obrátit se je možné i na odběrové centrum zdravotního ústavu .

Proč se má chránit HIV pozitivní člověk proti jinému HIV pozitivnímu člověku?
HIV pozitivní člověk , neboli člověk ve stadiu „jenom“ HIV pozitivity a ne AIDS je postupnou ztrátou odolnosti organizmu vůči vnějším i vnitřním vlivům. Příjem nové infekční dávky viru od jiného HIV pozitivního člověka vede k reinfekci (opakované infekci), což může znamenat i přechod do stadia AIDS se všemi jeho důsledky.

Otestujte se

Jaká je nejčastější příčina nákazy virem HIV?
Přenáší se HIV kapénkovou infekcí?
Existuje vakcína chránící proti AIDS?

Foto: http://profimedia.cz