XXL centra budou léčit extrémně obézní pacienty

Nedávno se v tisku objevil příběh pacientky, kterou odmítli v nemocnici operovat, protože byla obézní a neunesl by ji operační stůl. Odborníci přiznávají, že pacientů, kterým nemocnice nemohou pomoci kvůli jejich váze, jsou tisíce. Právě jim zazněla velmi slibně možnost léčit se ve specializovaných XXL centrech, kde nebudou mít ani oni, ani zdravotníci, žádné potíže. O tom, jak by měla centra fungovat, jsme si povídali s profesorem MUDr. Martinem Friedem, CSc., přednostou OB kliniky, centra pro léčbu obezity a metabolických poruch.

Proč nemocnice odmítají obézní pacienty?

„Protože nejsou zařízené na jejich léčbu. Extrémně obézního pacienta neunesou běžné operační stoly, nevejde se do některých diagnostických přístrojů, problémy jsou s velikostí lůžek, ale také s tím, že personál  nemá nutné a dostatečné technické vybavení aby zvládl váhu takového pacienta. Nemůže mu tudíž nabídnout ani dostatečnou další péči – například zajistit potřebnou hygienu. Zmiňovaný případ rozhodně není ojedinělý. Jen se o takových případech zatím spíš nemluví.“

Co má ale pacient v takovou chvíli dělat?

„V tuto chvíli musí za pomoci lékaře hledat v nemocnici oddělení, kde třeba mají operační stůl s větší nosností a domluvit si, aby jejich operace proběhla tam. Nebo musí začít hubnout a čekat, až se vejde do limitu.“

Proto navrhujete zřídit XXL centra?

„Nemusíme je ani zřizovat. Ona už ve valné většině existují, i když zatím bez oficiálního označení. Zatím se tato zdravotnická zařízení zabývají výhradně léčbou obezity, ale stačí několik legislativních kroků, domluva s pojišťovnami a mohou začít fungovat v daleko širším měřítku, než dnes. To je právě výhoda návrhu České obezitologické společnosti. Nepotřebujeme žádné velké investice do nových operačních stolů, širších lůžek nebo další výbavy. Obézní pacient by prostě na plánovaný výkon, třeba gynekologický, ortopedický nebo jiný zákrok, nastoupil do centra, kde jeho hmotnost není překážkou a operatér, odborník z příslušného oboru se svým týmem by přijel za ním. Všichni by byli spokojeni – pacient by nemusel nic řešit, dostal by se do rukou personálu, který má s obézními bohaté zkušenosti. Operatér by měl jistotu, že nezklame vybavení. Pojišťovna by zaplatila to samé, kolik hradí za příslušný výkon už teď…  Rozhodně to není tak, že by taková koncepce ze systému zdravotního pojištění odčerpávala milióny korun navíc.“

Pacient by tedy nemusel nic doplácet?

„Ne. Proč by měl? To by nebylo správné. Obezita už dávno není brána jen jako pouhý následek přejídání, špatného životního stylu, nebo slabé vůle pacienta. Byla uznána jako nemoc. Dovedete si představit, že by někdo vyzval člověka, který má rakovinu plic, aby si svou léčbu zaplatil proto, že celý život kouřil? Nebo že by někdo chtěl náklady na léčbu od člověka, který si zlomil ruku, když šel opilý z hospody? To jsou velmi podobné situace. Rozhodně by to měla být léčba hrazená zdravotní pojišťovnou, tak jako je tomu i dnes.“

Vraťme se ještě k centrům – říkáte, že již existují. Může tedy pacient, kterého jinde odmítnou, jít do některého z nich?

„Může, ale zatím mu mohou nabídnout „jen“ léčbu obezity. I když to také není málo a v mnoha případech je to řešení. Jsme ve fázi, kdy jednáme s pojišťovnami – a reagovaly na náš nápad kladně. Podporu cítíme i ze strany některých nemocnic – pro ně představuje obézní pacienti spíš komplikaci, takže jim nevadí myšlenka, že by je posílaly jinam. Zatím si tedy myslím, že by mohl náš nápad mít šanci, aby se opravdu zrealizoval.“

Přečtěte si také: Jste obézní a kouříte, zapomeňte na lázně

Kdybych jako pacient právě čekala na operaci, chtěla bych vědět, jak tomu mohu pomoci, aby centra dostala zelenou…

„Úplně stačí, pokud se o problému u pacientů s obezitou bude mluvit. Pokud se třeba vám ozvou a popíší svou situaci. Obézních jsou u nás tisíce, ale někdy pomůže, když místo čísel vidíme jednotlivé osudy, příběhy.“

Lidí, kteří slyšeli, že musí zhubnout desítky kilogramů, aby mohli podstoupit třeba operaci kloubu, je celá řada.

„Pozor na to – i v případě, že budeme mít k dispozici stůl s nosností přes dvě stě kilo, neznamená to, že může dostat umělý kloub pacient vážící přes dvě stě kilo. I při léčbě v centrech zůstanou platné medicínské limity. V tomto případě má umělý kloub nějakou nosnost a na ní závislou trvanlivost. To musíme respektovat. Ale i v tu chvíli bude výhodou, že jste ve specializovaném centru – pomůžeme vám zhubnout efektivněji a rychleji a tak se operace dočkáte dřív.“

Říkáte, že obézních jsou tisíce – proč mají nemocnice operační stoly, které unesou tak málo. Vždyť například obyčejná masážní lůžka unesou dvě stě kilo běžně…

„Kdybyste při operaci jen leželi, tak by i tyto stoly možná unesly víc. Při operacích je ale často zapotřebí pacienta polohovat, čímž se mění jeho těžiště. Může se stát, že pak celou jeho váhu nese jediná část (noha) stolu – no a ta to nevydrží.“

Myslíte si, že obézní pacienti nebudou mít v centrech pocit, že je někdo vyřadil z běžného systému?

„To rozhodně ne. Naopak. Vím, že kvůli své „velikosti“ zažívají mnozí pacienti různé nepříjemnosti. Jsou raritou, budí pozornost – často negativní. V centru ale budou velcí všichni, nebudou nápadní. Zdravotnický personál bude vybaven na to, aby jim pohodlněji poskytl vhodnou péči, kterou potřebují. I pro ně to tedy bude příjemnější, pohodlnější..“

Čtěte také: Obezita je horší než kouření, alkohol nebo chudoba

Chtěli byste podpořit vznik XXL center? Udělejte to tím, že nám napíšete svůj příběh - jak Vám obezita komplikuje léčbu, s jakými reakcemi lékařů jste se setkali, ale i to, jak jste se snažili zhubnout a jaká metoda Vám pomohla. Vaše reakce čekáme v diskusi nebo na mailu [email protected].