Celiakie čili nepřiměřená reakce organismus na lepek se nejčastěji zjistí již v dětství, ale mnoho lidí to netuší a přijdou na to až v dospělosti.
Celiakie čili nepřiměřená reakce organismus na lepek se sice nejčastěji zjistí již v dětství, ale může vzniknout až v dospělosti. A pak často trvá až deset let než je správně diagnostikována.
Podle lékařů totiž mnoho lidí s celiakií totiž o své nemoci vůbec neví. Jak je to možné? Odborníci vycházejí kvalifikovaného odhadu, že na 200 - 250 lidí bez celiakie připadá jeden s nemocí. To znamená, že v Česku by jich mělo být asi 40 tisíc, v současné době je ale sledována jen jedna desetina.
Je tomu tak hned z několika důvodů. Prvním problémem je to, že u mnoha lidí probíhá nemoc bez toho, že by měli nějaké zřejmé příznaky. Pokud již s projeví, pak může jít o různé netypické projevy a praktického lékaře, za kterým pacient v první řadě přijde, na celiakii ani nepomyslí. Jsou to například různé netypické bolesti břicha či únava. U dospělých se tak běžně stává, že od chvíle prvních potíží do doby než se zjistí, s čím souvisí to trvá až deset let.
Stávají se ale také případy, že se nemoc neprojeví vůbec a dá o sobě vědět, až ve chvíli kdy již došlo k nějakému vážnějšímu poškození organismu. Může jít například o zlomeninu kostí při osteoporóze, která neodpovídá věku nemocného. Důvodem je to, že při celiakii, která není včas odhalena, zjednodušeně řečeno špatně fungují střeva, což vede k tomu, že strava se špatně vstřebává a organismu pak chybí různé látky. Například i vápník a vitamin D, jehož nedostatek je pro vznik osteoporózy nejpodstatnější.
Kromě osteoporózy může nezjištěná celiakie způsobit ještě vážnější nemoci, respektive komplikace jako je nádorové onemocnění a perforace střeva. Celiakie patří do skupiny takzvaných autoimunitních onemocnění, to v podstatě znamená, že se v těle tvoří protilátky působící proti vlastnímu tělu. Patří mezi ně třeba revmatoidní artritida, cukrovka závislá na inzulínu (1. typu) nebo zánět štítné žlázy. Přitom poslední dvě se často pojí právě s celiakií.
autor: Markéta Grosmanová
