Dobrý den, léčím se se Š.Ž. cca 10 let carbimazolem a nyní thyrosolem. Začalo to hyperfunkcí a 6 tabletami denně + Egilok na tachykardii. Po ustálení mám výsledky z krve výborné, beru jen půl thyrosolu denně,(Egilok už neberu) ale mám dost zvětšené laloky dovnitř. Potíže mám nyní hlavně dýchací, hodně kašlu po i malé námaze, zejména, když si lehnu v noci na bok a spím už asi 2 roky jen cca 3,5 - 4 hod, což zatím kardiolog označil jako ještě v normě. Snadno se unavím, zadýchávám se hrozně při jakékoliv práci a i rychle se zpotím. Budím se s brněním rukou. Jsem přecitlivělá na některé zvuky, občas roztřesená a nejistá,tep mám zvýšený okolo 80- 85 i v klidu, vše moc prožívám na stres reaguji až moc silně, hned mám tep 100 a trvá to déle, než se v klidu sníží., mírně a postupně přibírám na váze .Když usnu v křesle u TV na chvíli, tak se proberu celá ztuhlá, nemůžu skoro hýbat nohami, jakoby nedokrvená, což jsem před pár lety ještě neměla. Tlak mívám kolísavý, spíše vyšší, beru něco slabšího na jeho snížení a obden lék na cholesterol. zZ preventivky mám výsledky krve dobré, rentgen plic též, EKG mírně zhoršené, prý snad vlivem Š.Ž. Stlici mám pravidelně, ale střídavou. Problém mám se žaludkem, užívám omeprazol, po gastroskopii prý předvředová sliznice.Žláza se asi postupně zvětšuje, moje lékařka mi toho mnoho nesdělí. Doporučila obligátně operaci, ale zároveň sdělila, že mi nezaručí zlepšení stavu, jen se hlavně zbavím těch velkých vnitřních laloků. Prý stejně budou muset jednou pryč a čím v mladším věku, tím lépe, což má na jedné straně logicky pravdu.Ultrazvuk mi dělala asi jen 3 x za 10 let, punkci žádnou- moc tomu nerozumím, ale uzlík jsem tam jednou snad nějaký měla, jak diktovala sestře do psacího stroje, mě nic nesdělila.Naposledy před 2 lety tvrdila, že uzlík žádný není. Nevím, co mám dělat, když teroreticky dle výsledků z krve žláza jakž takž funguje a po operaci to bude zase nějaký rok trvat, než se najde dávka hormonů, aby vše fungovalo jak by mělo a ještě hrozí další rizika (- hlasový nerv a příštitná tělíska). Obávám se, že mi po operaci bude fyzicky a psychicky ještě hůře, než nyní, ač možná se dýchací obtíže zmírní. Naučila jsem se šetřit a žít limitovaně, jen mě trápí obava, aby mi ŠŽ neprorostla do dýchací trubice ( což endokrinoložka jen tak od pasu, bez bronchoskopie odmítá) anebo jinak netlačila na srdce apod., když mám ten soustavný dráždivý kašel.Piju šalvěj. , Islandský lišejník. a pulmoranový čajík všelijak na střídačku, cucám různé pastilky na odkašlání - Mucosolvan apod. bez zlepšení, ale možná mě udržují v snesitelném stavu, kdoví. Při kašli se mi až motá hlava, což mě děsí. Tak nevím, jestli jít na operaci nebo ne... a jestli je lepší krční nebo endokrin. chirurgie...A vůbec, mám pocit, že lékařka by se mnou měla více konzultovat problém a více se mi věnovat, mpžná aspoň pravidelně 1x ročně utrazvuk bez doprošování, pravidelné odesílání na kardio a bronchovyšetření. Známá lékařka mě varovala, že se z toho může vyvinout rakovina, abych byla opatrná, ale já nevím jak. Když požádám endokrinoložku konečně celá vystresovaná dopředu její neochotou o ultrazvuk, odvětí po doprošování, že tedy při příští kontrole za půl roku mi ho udělá. Takže pokud bych měla v krku rakovinu, tak nevím...Poradíte mi? Ve městě máme ještě jednu endokrinologii v nemocnici, výběr není. Nechci tlačit na pilu, ale ani nechci nic zanedbat. Díky moc za rady.
Přidat nový komentář