Dovedu si představit, že nemocnému člověku není zrovna do zpěvu, protože se postupně stává neschopným samostatného života. Logicky na tom asi není psychicky nejlépe, protože může mít pocit, že své okolí (zejm. rodinu) obtěžuje a připadá si naprosto nepotřebný. Jak takovému člověku vyhnat chmurné myšlenky z hlavy a postarat se o jeho alespoň psychickou pohodu? Ta fyzická už asi bohužel nejde v pozdějších fázích nemoci vrátit. O čem se můžeme s nemocným člověkem bavit? Může nám odpovědět nebo jeho nervový systém nezvládá nijak reagovat? Jak takový člověk vlastně vnímá? Toto všechno jsem se v článku nedozvěděla a velmi by me to zajímalo. Děkuji za odpověď.
Přidat nový komentář