Neexistuje snad žádná oblast výživy, která by byla tak bohatá na informace, jako oblast vztahu výživy k rakovině a současně žádná oblast, kde by se vyskytovalo tolik dezinformací, poskytujících klamnou naději pro pacienty s nádorovým onemocněním. Všechny údaje o nových zaručeně účinných protinádorových látkách, získané na laboratorních zvířatech, hlavně na hlodavcích, je třeba brát se značnou rezervou.
Před sluncem jsme varováni na každém kroku, stále je ale hodně těch, kdo odmítají….
„Za posledních čtyřicet let se ozónová vrstva zmenšila o deset procent. Znamená to, že na Zemi dopadá asi o dvacet procent víc nebezpečného UVB záření a počet melanomů a nádorů kůže se jen díky tomu zvedl zhruba o čtyřicet procent. Argument, že se naše babičky také nemazaly, je tedy zcela mimo. Navíc se tehdy lidé na sluníčku nevystavovali v plavkách, ale chodili v klobouku, dlouhých rukávech. A nikdo z nich se nejezdil opalovat do Afriky, do tropů. “
Koho postihuje rakovina kůže nejčastěji?
„Dřív byla rakovina kůže problémem spíš starších lidí. Teď přicházejí čím dál mladší. Momentálně tu máme dvě slečny pod osmnáct let s melanomem. Znaménka dětí a dospívajících se na rozdíl od dospělých fyziologicky mění, takže si případné přeměny v melanom mohou všimnout až později. Často je přivedou rodiče. U melanomu hodně záleží na včasném odhalení. Pokud má tloušťku do jednoho milimetru, umíme si s ním poradit, do 4 milimetrů už je to velké riziko, a pokud je ještě větší, je padesátiprocentní riziko, že pacient do pěti let zemře.“
Jak řeknete pacientovi, který přišel jen s „něčím na kůži“, že mu jde o život?
„Za svou kariéru jsem už zažil tolik zvratů, že s nějakou fatální diagnózou čekám co nejdéle, snažím se získat výsledky co nejvíce vyšetření… A i tak ji nikdy neříkám jako konečný verdikt. V průběhu léčby se může tolik věcí změnit, upravit a vyléčit, že si dáváme velký pozor na předčasné soudy. Mohu vám vyprávět hned několik případů, kdy se i zdánlivě nevyléčitelný pacient uzdravil. Mám pacientku, které jsme až po letech mohli potvrdit, že to, co vypadalo jako metastázy nádoru, jsou jen nevinné névy. Prostě věříme do poslední chvíle, že naděje existuje.“
Zastáváte také názor, že by se měla všechna mateřská znaménka raději preventivně odstranit?
„Nemyslím si, že to je nutné. To často radí chirurgové, ne dermatovenerologové. Pokud patříte mezi rizikovou skupinu – tedy lidi se světlou pletí, s genetickou zátěží pro rakovinu kůže a už jste se opakovaně spálili od slunce, měli byste chodit pravidelně na kontroly znamének. Diagnostika je už tak kvalitní, že dokážeme odhadnout, jaké znaménko je problematické a mohl by z něj s velkou pravděpodobností v krátké době vzniknout melanom – a to pak raději odstraníme. Vždy je lepší se dojít poradit. Jak s oblibou říkám – budu rád, když přijdete desetkrát zbytečně, než jednou pozdě.
Jaký je v souvislosti s rakovinou kůže Váš názor na solária?
„Podle mne jsou naprosto zbytečná. Každý, kdo se chodí opalovat do solária, by měl vědět, že riziko rakoviny kůže tím roste. Nedávná dlouhodobá studie ze Skandinávie potvrdila, že ti, kteří chodí pravidelně do solária, mají o 70 % vyšší riziko melanomu než běžná populace. Pokud chce někdo takové riziko podstupovat, je to jeho rozhodnutí.“
Mají lidé tendenci podceňovat nemoci kůže?
„Bohužel často ano. Dokud jim to nevadí v běžném životě. Přijdou až když je to vidět a okolí si všímá – to se začnou stydět a chtějí to řešit. Často je ale dovede i to, že kůže začne svědit. Svědění je totiž mnohdy horší než bolest. Tu lze překonat snáz.“
Nesetkáváte se někdy s podceňováním celého oboru – třeba u kolegů lékařů?
„To si pamatuji spíš z doby svých začátků. Kožní lékařství nemělo tou dobou stejnou prestiž, jakou naštěstí získalo a získává teď. Bylo vnímáno jako dobrá příležitost pro lékařky – ženy s rodinami a dětmi, které kromě starostí o domácnost občas posedí s pacienty, napíší jim recept na nějakou mastičku a zase se vrátí k rodině. Osobně jsem ale vždy viděl v tomto oboru obdobně jako je i vnímán v zahraničí velkou budoucnost. Máte v něm možnost se dále vzdělávat, věnovat se vědě a výzkumu, operovat, zkrášlovat, prostě pestrý obor, ve kterém se dá něčeho dosáhnout. Nikdy jsem nelitoval - když se začnete dermatologii věnovat, tak zjistíte, jak extrémně zajímavá je. Má obrovský záběr – mluvíme o víc jak dvou tisících diagnózách.“
Kdy jste se rozhodl pro dermatologii?
„Nejdřív jsem chtěl jít ve stopách svojí maminky a stát se lékárníkem. Před revolucí to ale byl jen s trochou nadsázky prodavač s vysokoškolským vzděláním, což by mne nebavilo. Takže jsem zvolil obor svého tatínka – oční lékařství. Celá studia medicíny mne učil, předával praktické zkušenosti. Zkoušku z oftalmologie jsem proto dělal „levou zadní“ a dokonce jsem měl už i místo na oční klinice na Vinohradech. Stačila ale jedna krátká návštěva na kožní klinice a všechno bylo jinak.“
Vizitka:
Prof. MUDr. Petr Arenberger, Dr.Sc., MBA
Profesor dermatovenerologie na Univerzitě Karlově v Praze
Přednosta Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady
Předseda České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP
Člen a čestný člen řady mezinárodních odborných organizací a jejich výborů a redakčních rad zahraničních i českých odborných časopisů
Čestný člen Německé, Rakouské a České dermatovenerologické společnosti a North American Clinical Dermatology Society
Přidat nový komentář