Ahoj, hledala jsem takovo stránky v naději, že najdu spřízněné (absencí Rivotrilu trpící )duše,a třeba i návod, jak si pomoct. Beru Rivotril 11 let, lékař mi nikdy nedovolil dávku, kterou beru ( 3 x 0,5).Dlouho jsem byla na 1 tabletě denně, a to i za opravdu vysokého stresu. Když se zhoršil, sama jsem si jeden přidala, a později třetí. Mám určitě dobrého doktora, ale nestíhá, lidí s psychickými poruchami nejspíš přibývá, takže si bohužel neudělal dost času a neřekl mi, že beru silně návykový lék. Fakt je, že mi důrazně říkal-nezvyšovat a zásadně nepít alkohol. Bohužel jsem ho neposlechla, abych poslechla, potřebovala bych slyšet důvody, proč nebrat tolik.No, to je teď nakonec jedno. prostě jsem se jednoho dne složila, v plné parádě se dostav ila deprese. Nikdy jsem přitom deprese neměla, jen úzkostnou poruchu. Dostala jsem vynadáno, k tomu antidepresivum Esprital a povolenu jedinou tabletu Rivotrilu. Jsem teď doma, do práce nejsem s to chodit, adocela si "užívám".Antidepresivum beru teprve 2. týden a ještě nezabralo, a je otázka, jestli vůbec zabere. Rivotril beru tedy jen 0,5 mg. denně ( 1 tbl), a to je fakt málo. Cítím se stejně, jako před začátkem braní Rivotrilu, tedy jako s panickou poruchou. Je to dost hrozný. Proč to vlastně píšu. Protože bych všechny chtěla varovat, že Rivotril opravdu návykový je, vysazení není vůbec žádná sranda. A kombinace Rivotrilu tu tam s nějakým jiným lékem, jindy s nějakým tím vínem-to už hrozí pořádným průšvihem. No, ozvu se,jestli budu v odvykání úspěšná.Jinak si ale taky myslím, že nejspíš na Rivotrilu, ale mnohem nižší dávce budu muset zůstat. Jinak- s Rivotrilem se mi výborně žilo,strašně mi pomohl. Ale napadá mě, že je to jako v tom přísloví o ohni: Je to dobrý sluha, ale zlý pán!.
Přidat nový komentář