Cítím se trochu provinile, že jsem se tak dlouho neozvala, snažím se vytěsnit myšlenky na deporesi a myslela jsem si bláhově, že to pomůže. Samozřejmě, že ne. Já jsem stále na 45 Espritalu, v lednu se mi ho snažila doktorka snížit na 30, ale po týdnu mi bylo zle, tak jsem se zase vrátila ke staré dávce. Usínám pořád se Stilnoxem, i když většinou mi už s¨tačí půlka. Minulý týden měly děti prázdniny, tak jsme byly lyžovat, to bylo prima. Celý den venku, člověk se nemusel zase tak moc starat a nějak zapomněl na všechno kolem, jen si dával pozor, aby děti nebo jeho někdo nesejmul. Dva dny nám dokonce svítilo sluníčko, tak to byla taková vzpruha. Teď mi ale není nic moc, v pondělí jsem si musela vzít první neurol, dneska druhý. Jsem taková rozklepaná, přitom jsem měla celý den volno, byla s dcerkou na nákupech, doma, na procházce, prostě takový volnější den. Nevím, kde se to zvrtlo a jen si přeju, abych se z toho co nejdřív dostala. Jak je vidět, Alda i Moon občas začívají také menší zvraty, psychiatrička mi říkala, že holt u některých lidí návrat k normálu trvá déle a že k nim patrně budu patřit. Přidávat k Espritalu mi jiná AD nechce, vzhledem k tomu, jak špatně jsem zareagovala na citalec. Trochu mi pomáhá, jak jsem se naučila uvolňovat v PC a taky KBT, co nás tam učili - tj. ovlivňování automatických nedativních myšlenek a dýchání. Chodím k léčiteli, k psycholožce, fakt se snažím se z toho všemi způsoby vyhrabat, ale mám pocit, jako by mi to podjíždělo pod nohama. Na první pohled se zdám být normální, bavím se s lidmi, v práci se dokážu soustředit, zvládnu většinu domácích prací, ale uvnitř se cítím úplně prázdná. Začaly mi natékat nohy, pořád mě něco bolí. A na rozdíl od počátku, kdy jsem hrozně zhubla, tak už zase nabírám. Po Espritalu je to prý normální, že je člověk rozežraný. Tak se snažím krotit. Teď je to fakt krizovka. Tak vám držím palce, abyste se držely a hlavně, aby se od vás deprese držela co nejdál. Marcela
Přidat nový komentář