Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním

Citalon neznám, moc se o AD nezajímám, zobu to svoje a moc to neřeším. Nemysli si, AD zobe kde, kdo, ale nikdo se k tomu nepřizná. Ahoj

Všechny zdravím, stálice i nováčky, postrádám Aldu, dlouho se neozval. Jani, úplně Tě chápu, strach se změny léků jsem měla taky, smlouvala jsem s doktorem, ať mi citalec nechá, tak jsem šla na 30 a pomohlo (ale až za 14 dní nebo 3 týdny), teď jsem zpátky na 20, ale víc snížit se bojím. Máš tady oporu, optimista píše hodně pravdy, tak se o Tebe nebojím:-) Mně pomohlo přestat hledat na internetu deprese a léky a začít dělat věci, které mě dřív bavily, po chvílích, i když jsem se k tomu zpočátku dost přemáhala, uvařit si dobrý jídlo třeba. Nebát se jít ven na procházku, vrátit se můžeš vždycky. Jinak jsem měla nádhernou svatbu a byl to jeden z nejkrásnějších dnů v mém životě, svatební cesta jakbysmet. Jsem teď jsem spokojená manželka, i když mám sem tam úzkost a to dost často po kafi. Stejně je ale piju, takže to asi není tak hrozný. Školu jsem teď na chvíli vytěsnila, ale musím se do toho zase dát, dodělat diplomku a státnice!! Tak se držte bando.

Bušení srdce jsem měla příšerný po citalecu ze začátku.

Ahoj Levanko, děkuji ti za psaníčko. Dodatečně gratuluji k manželství. Jo, já taky mám strach, ať mi to dr. nezmění, ale věřím, že těch 30 mg pomůže. A Levanko výš už jsi nešla na 40 mg? Teď už se cítíš dobře? Psala mi z práce kamarádka, comi vlastně je, tak nevím, zda to pochopí. Jo, představ si, včera jsem šla povykládat s tou moji doktorkou a ta mi píchla nějakou injekci (prý na celkové zklidnění) a byla jsem na injekci i dnes a jdu i zítra, ale zapomněla jsem název té injekce. Něco i říkala, že mně dostane do harmonie a že vytvoří ten serotoninek v mozku. Nemáš nebo nevíš co to může být za injekce? Nevím, zda je to jen dočasné nebo už se to opravdu spraví. měj se krásně a ahoj.

Ahoj. Nechci vám vstupovat do diskuse, ale Jano už se konečně přestaň zabývat léky a injekcemi a začni dodržovat léčebný režim který jsem ti předepsal!

Ahoj optimisto, máš pravdu. Už to asi přeháním. Jdu se projít do lesa. měj se krásně papá.

Přesně,optimisto,pročítám ,pročítám a uvažuji nad tím,že se nám Jana zaobírá moc sama sebou.Buď je tak zle a nebo....Neutápěj se v tom,Jano,dělej konečně něco a vyprdni se na úvahy o lécích,stejně ti s tím nikdo nepomůže.Chodíš k lékaři,tak mu zkus věřit,koukej třeba i na blbou TV ale přestaň se tím zaobírat,jen si tím přitížíš.Páček,padla mi v práci,tak mastím.Ahooj

Ahoj Jano.Na téhle sajtně jsem poprvé a i když s touto nemocí nemám osobní zkušenosti ,přestoti chci napsat pár postřehů. Předně snaž se být v pohodě žij užívej si života,mysli pozitívně a dělej si radost.Pust si muziku a zaspívej si,přitom se dívej na svět s nadhledem a každý večer si řekni na co se zítra těšíš.Jo abych nezapoměl chce to hodně sexu a když říkám tunu myslím dvě tuny,utahej manžela a nalož si tunu orgasmů :) Trochu jsem se rozjel tak budu brzdit snad se ti mé postřehy budou hodit.

Ahojte všichni, máte pravdu. Já se v tom až přehnaně utápěla,budu myslet na jiné věci a ne na tu nemoc. Dík Vám všem za povbzuzení. Představte si, člověk pod jméném HAZy je můj manžel. Teď jsem ho prokoukla, nenápadně jsem zjistila, že to píše můj muž pod jménem HAZy, tak jsme se nasmáli. Ještě jednou dík všem za slovní povzbuzení. Těším se teď jdu na zahradu a jdu si sadit muškáty do truhlíků.ahojte

Ahojte všichni, máte pravdu. Já se v tom až přehnaně utápěla,budu myslet na jiné věci a ne na tu nemoc. Dík Vám všem za povbzuzení. Představte si, člověk pod jméném HAZy je můj manžel. Teď jsem ho prokoukla, nenápadně jsem zjistila, že to píše můj muž pod jménem HAZy, tak jsme se nasmáli. Ještě jednou dík všem za slovní povzbuzení. Těším se teď jdu na zahradu a jdu si sadit muškáty do truhlíků.ahojte

Omlouvám se tímto za vsuvku a těším až mě večer roztrháš:) miláčku.

Levanku zdravím, naši mladou paní. Přeji ti hodně štěstí, spokojenosti a pohody v manželství. Jano, zajdi si koupit jednu, dvě knihy o depresích. Tam je spousta zajímavých věcí, hodně příkladů ze života ale i návody, jak v těchto měsících naložit se svým časem a jak přispět k léčbě. Je ti líp po injekcích ? Koukám, že máš léčení ze všech stran. V ordinaci - pích, doma pích, uvidíš, pomalinku , postupně ti bude lépe. Ale ne pořád, občas se propadneš do depky znovu a zase se vydrápeš ven - na sluníčko. Postupně bude hezkých a dobrých dnů víc a víc. Knihy si můžeš objednat i přes internet. Pa Icik

Ahoj Hazy. Nazapomeň s těmy orgasmy na svoji ženušku, ta jich potřebuje 3 tuny.

Ahoj optimisto, tak ty orgasmy byly, ale jen dva. (přes víkend). Věríš, že je mi o něco lépe? Před chvíli jsem došla z práce, tak si jdu dát nohy na stůl a spočívat. Manžel má odpolední směnu, tak jsem s dětma sama doma, to zase budou chtít číst večer pohádky. V práci mám papírování, ale vše se dožene, nesmím se hlavně stresovat. měj se krásně a ahoj. Jana

Ahojte všici. Změnil jsem práci tak mám celkem frmol. Občas příjde krizovka tak ji zazdim Neurolem ale jinak dobry, tedy lepsi se to, pomalu ale jde to a to je hlavni. Jsem tu jen na skok, padim do postele.. priste napisu vice a poradne proctu posledni prispevky, vidim tu spoustu novych lidicek... Levanko jsem tu stale :) Mejte se fajn Alda

Nazdárek, tak koukám, že nám to tu poněkud zamrzlo. Asi se všem daří skvěle. Trošku se nám to tu tematicky změnilo a to je vlastně dobře. Takže se opatrujte, užívejte si jara a mějte se rádi!Moon.

Ahoj, jen chci napsat - žijte, teť hned, užívejte krásu Vašeho jedinečného života.

V Itálii bylo suprově, v Neapoli jsou opravdu odpadky, Vesuv jsme vyšlápli až nahoru, dokonce mám doma kousek opravdické lávy. Řím je krásné město, spousta paláců, kostelů a chrámů. Jeden hezčí než druhý. Teď se vzpamatovávám doma, masíruji si unavené nohy, dávám do pořádku byt a obchod a příští týden letím na poznávačku do Istanbulu. Před rokem jsem se bála vyjít na ulici, měla úzkosti z návštěv... Vidíte, co chceme, dokážeme. Mějte se a občas sem napište, jak se vede. Pa Icik

Ahoj lidi. Je to hrůza pořád bojovat sám se sebou. Já taky válčim a už to bude 8 rok. Nějak vim že už to nikdy nebude jako dřív a tak si užívám alespoň dny, kdy je mi dobře, protože víc než kdy jindy už dokážu odlišovat špatné dny od těch dobrých a co vám budu povídat mnohdy je to téměř propastný rozdíl. Nějak se už nedokážu ustálit někde ve středu. Buď jsem hodně v pr... a nebo lítám v mracích. Takže se buď stahuju do sebe, což znamená, že vypínám mobil a nechci se s nikym vidět a je mi jedno co se děje a když mě to přejde tak sem až vtíravě kamarádskej, se všema se vybavuju, každýho mám rád a tak pod. Utrácim prachy za blbosti až skoro utratim všechno a pak doslova živořim. Tak strašně bych se chtěl změnit a žít v rámci možností jaksi normálně a tak strašně to nejde. Když už nic jinýho, tak bych si přál jedno, smířit se sám se sebou a uvědomit si, že sou na tom lidi hůř i když já nevim jak vy, ale mně zrovna tohle nikdy moc nepomáhalo. Ale co, každej má něco a divil bych se, kdybych zrovna já byl nějako výjimkou. Tak se držte, protože nic jiného nám stejně nezbývá.

Ahoj davide, já ti nechci jakkoli radit, vím že poradit si musí každý sám, neřešíš léky, ale sebe, jo tam ten problém je, je to v našem vlastním myšlení, vnímání. Ale není asi dobré si říkat, že už to nikdy nebude jako dřív, to je špatný pohled na věc, taky jsem to tak někdy viděl---je třeba tuto myšlenku neřešit, ukončit, nechat ji být, nechat ji odejít, ona se časem ztratí.Takto je třeba vymazat ostatní negativní myšlení, toho je spousta, jak člověk uvažuje naprosto jinak než když je ok. Není to lehké se se svojí nemocí smířit, ale řek bych, že je to potřeba! Můžu tady psát o mých depresích,strachu, úzkosti a dalším co jsem prožil, ale nedělám to, protože mi , ale i Vám může zbytečně nevozovat tyto negativní myšlenky, vzpomínky. Já jsem pod přezdívkou optimista, protože tak musím nahlížet na svět, na sebe. Nepíšu sem , protože, bych se nudil, ale protože vím jak je to nelehké se z toho dostat, a hlavně chci někomu alespoň trochu pomoct, nyní když cítím, že to může být jako dřív a možná i lepší.

Ahoj optimisto, jak se daří? Já byla celkem v pohodě, ale od pátku je mi zase zle, nespím, cítím kámen na hrudi, nemám na nic chuť. Beru pořád těch 30 mg citalecu. Chtěla bych jen poprosit o radu a pomoc, zda je normální takové výkyvy. |už mám zase strach, že 30 mg je na mně málo (už jednou jsem si tím prošla navýšením). Je mi nanic. díky moc za odpověďe. ahoj Jana

Ahoj Jano. Já jsem si říkal, že je ti fajn a asi bylo, že jsi nic nepsala. Možná po těch injekcích od doktorky a manžela, se to zlepšilo. Nemohu říct co je normální a co ne , ale u mě to tak bylo, chvílku lépe a potom zase hůř. No ty léky prostě neřeš, pokud ti je navíší no tak co, hlavně že je líp na bude líp. Mám na tebe dotaz: Jak často se směješ, jde ti to? to je super lék.

Ahoj optimisto, děkuji za odověď. No, teď jak mi není nejlépe, tak se moc nesměju. Musím v+ěřit, že se to spraví. A tobě se to taky během léčby střídalo, jo? A ty jsi nějak navyšoval? Myslíš, že když se pohoršilo, mělo by se hned navýšit, ať se to zase nerozjede, nebo popčkat, jestli se to neupraví. Už mně to docela štve.....Ahoj a děkuji moc.

Něco si najdi, ať se máš čemu smát! Jo střídalo se mi to, cítil jsem se vcelku dobře, do to ho to šlo zase dolů a dolů, no ale nezbývá než šplhat nahoru a pomalu to jde, ale zase spadneš o par schodů dolů, tak jdeš zase nahoru a pořád dokola!!! Důležité je že v globále přecejenom to jde k lepšímu. Osobně jsem dokázal dost trpět, než abych šel k lékaři a on mi upravil léky,ale všechno mé své meze. Těžko se dá odhadnout jak človeku vlastně je. Já po zkušenostech bych se šel poradit s lékařem. Přidám můj názor: Deprese+ to ostatní co k tomu nezřídka patří, je taková nemoc co ji musí človek poznat,porozumět jí, přijmout ji, naučit se sní mluvit, jednat,a potom máš možnost ji přemoct, nakonec ji i poděkuješ(možná), vím zní to blbě, ale tak to cítím, jsem teť někde u toho kde bych ji mohl snad přemoct a i o tom děkování uvažuji.Proč? tato nemoc mi pomohla uvědomit si věci které jsem neviděl, no jednoduše řečeno změnil jsem se, mám jiný pohled na sebe a život. Mám i kamaráda co se zhroutil, byl v léčebně, spoustu měsíců doma, dnes je bez léků, ale po rozmluvě s ním mu deprese nic nedala, je naprosto stejný jako byl,(materialista) nemá ji proč děkovat. Jano proč jsi se do této zdravotní situace dostala, má to určitě příčinu. Máš ji vyřešenou?

Nevím. Přemýšlí m, co mne dovedlo podruhé v životě k depresi. Já osobně si myslím, že to byl pocit pořád stihat vše v práci, ať odvádím dobře svou práci a věnovat se dětem doma. Nevím, nebo jsem i přemýšlela, že u mne je to deprese endogenní (bezpříčinná). Já nevím. Manžel říká, že se neumím pořádně uvolnit, že si dělám ze všeho moc velkou hlavu. Teď jsem si uvařila čaj z kopřiv a půjdu si sednout na zahradu. Zase mne dodělalo, žejsem spadla dolů. V práci musím být ve střehu a podávat výkony a další šichta doma, tak mám normálně strčach, zda to vše zvládnu. Ještě jednou dkěuji moc jak mi pomáháš. Měj se moc pěkně.

Ahoj Jano. Chci ti jen napsat, zkus se nad tím nervováním,stíháním, tou přehnanou odpovedností pomalu, pokouskách zamyslet a časem dojdeš třeba k tomu , že je práce a domácnost sice důležitá, ale nervovat se nemá cenu, potom ti začne být lépe a dokážeš lépe žít, radovat se....... A nezapomeň, nauč se mít ráda sama sebe. Nic nejde najednou, ale začit nad tím občas přemýšlet je začátek.

Tak konečně píšu. Levanko, jak jsem to pročítal pozorněji, málem jsem prošvihl tvou svatbu :) Dodatečně hodně štěstí a ať se máte rádi. Icik vidím se rozjela do světa, asi dohání něco co dříve zameškala a to jo dobře. Moon se drží a Martina a Marcela nikde. Takže předpokládám, že se nám daří dobře a to je fajn. Já pokračuji v relaxačních seancích u psychoožky, stále častěji to je poklábosení o životě a tak. Všem novým přírustkům tady vzkazuju, berte léky, snažte se odpočívat a ono se to zpraví. Máte tu pár příkladů a jejich příběhy jsou myslím tady díky Moonovi pěkně zdokumentovány. Bando, jdu chrnět a mějte se fajn! Alda

Čauky, jsem mezi vámi nová, ráda bych mezi vámi našla přátele, v mém okolí není mnoho lidí, kteří se léčí na psychiarii a nebo o tom alespoň nemluví.je mi 26,občas si na to připadám na tu svou nemoc sama, i když mám okolo sebe lidí dost.........určitě víte o čem píšu, proto budu ráda, když mi písnete na [email protected]

Ahojky všichni-Moone,Iciku,Aldo,Leva nko,Marcelko...i vy všichni nováčci:-)Nějak nestíhám nic psát,ale čtu poctivě,dnes ještě není tolik hodin,tak sem si řekla,že písnu.Jsem stále v poho,tak snad to je všechno opravdu už v háji...A co vy,jak válčíte?Icik si jezdí klíďo,píďo po výletech-ty,ty,ty darebačko.ba ne,máš recht,když je možnost,tak pěkně vyraž do světa.Počasíčko nám přálo,sice teď se to trošku pokazilo,ale zase bude líp-sluníčko,teplíčko.Moone a co ty,Šlapeš stále do pedálů a jak seš na tom?Pro Hanku:zajdi sem k nám na diskusi a pročítej si vše,co jsme během svých nepěkných chvilek prožívali my všichni.Myslím,že ti to hodně dá,vypiš se z trápení,postěžuj si a probereme to tady všichni.Ono bude líp,neboj:-)Tak už půjdu hají,zase všichni spí a já se pak přes den divím,že jsem jen já utahaná a oni jsou pěkně čerství.Tak písněte,potvůrky.páááček Martina

Tak kdepak jste? Asi je vám dobře, což chválím. Jo, jo cestovala jsem, ale fóbii z lidí jsem v Istanbulu pořádně přiživila. Jeden Lexoš vždy ráno a pak už jsem vletěla do města. Možná se naši mohli celou dobu míň hádat a nepoštěkávat na sebe. Vlastně jsem s nimi byla sama po 30 letech na dovče. Síla, co? Ty poznávací zájezdy jsou náročné, ale moc mi daly. Užívejte si dlouhých a krásných dnů a dejte vědět jak je. Pa Icik

Hezký veček.Mam těžký problém.Nevím zda měl někdo něco podobného.mě už Neurol nezabírá.Citalon,nebo citalex jsem neměla.Nevím zda by mě to pomohlo zbavit se špatných myšlenek trpím kancerofobií.Zda po tom citalonu nemůže člověk myslet na špatné věci.mam i dobré dny,že se směji,ale hlavně ráno mě přepadne taková úzkost a strach o sebe.Že se bojím že v tak strašném napětí nebudu moci jít do práce.Jinak fyzicky jsem na tom dobře.Až vás bude něco bolet,zajděte k lékaři.A v žádném případě to nehledejta na internetu!!!!!!!Dobrá rada,věřte.Já už trpím půl roku .Jelikož jsem našla na netu příšerné nemoci.Tím že se mi něco strašného stane jsem díky tomu začale trpět,včetně té nejhorší nemoci.Člověk si tam něco natuká a vylezou i ty nejhorší věci.Já to zřejmě prožila s ostatními a vzala jsem si to ke srdci.Takže mě internet zničil půl roku života.Myslíte že ten lék na deprese tlumí i špatné myšlenky.Děkuji Radana

Raduš, tohle možná sama nezvládneš. Najdi si psycholožku, žádné doporučení tam mít nemusíš. Budete si povídat a časem, co proberete tvoje problémy, zjistíš, že tvá úzkost a strachy začínají ustupovat. Já bych to tak být tebou udělala, ty nemáš klasickou depresi. Věř mi, nám taky psychoterapie moc pomohla. Nebo někam chodíš? Icik

Moc vás všechny zdravím, už jsem se chtěla ozvat z práce dřív, ale nějak mě to nechtělo otevřít stránku. vždycky, když jsem diskuzi našla a klikla na ni, tak byl konec. Je mi lépe, lépe - doufám, že i vám. Doktorka mi před měsícem zvýšila zoloft na jeden a půl, ale od té doby nepotřebuji nic na spaní a neurol se mi tady taky štosuje. Není to stoprocentní stav, vždycky je v podvědomí ještě nějaká nejistota, ale dobrý. Směju se, vyvádím s děckama, těším se ze slunečních dní a doufám, že bude lépe. Zároveň se ale také strachuju, aby mne to znovu nepřepadlo, i když už s tím umím trochu pracovat. Moone, jak si poznal, že se to vrací? Já se bojím toho, že za měsíc to bude rok, co jsem do deprese spadla. Tehdy taky bylo léto, svítilo sluníčko, měla jsem před dovolenou a nakonec jsem skončila v Bohnicích. Jenže na to, jak čelit novému ataku mi ani tam moc neporadili. Tak jen doufám, že se to nestane a těším se z toho, jak je. Dívala jsem se na Good bye Lenin a vzpomínala, jaký to bylo před dvaceti lety tady u nás. Jak se Aldovi daří v nové práci? Já už si na novém místě zvykla, i když už dvakrát jsem dostala od vedoucí vynadáno, což mě dost vykolejilo. Brečela jsem asi půl dne. Nejhorší bylo, že jsem to pociťovala jako nespravedlnost, protože to nebyl klasický průser, že bych něco udělala špatně, ale to, že parkuju ve firemních garážích (které jsou mimochodem zpoloviny prázdné) nebo že jsem kolegy všeobecným mailem upozornila, že by se měli v psaní vyvarovat určitých spojení. Jsem prostě moc aktivní a to se nenosí. Chodíme s mužem občas večer na procházky, v neděli jsme jeli i s Elou a Vojtou kus Berounky. Tak to bylo fajn. Myslím na vás a přeju pohodu doma i v práci. tak se mějte bando

Ahoj Marcelo, no moc jsem nepoznal, že se to vraci. Prostě to tu zase najednou bylo. V práci nebuď moc aktivní, dělej přesně to co po tobě chcou. Sice dělám v úplne jiném oboru, ale mám pocit, že každá aktivita bude po zásluze potrestána. A vodu ti závidím - není snad lepší relax.Moon.

Říkala jsem si, že to asi tak je, že člověk možná sám nepozná, když se to k němu zase přiblíží. Neumím to hodit za hlavu, nemyslet na to, jak mi bylo, nepozorovat se. Přitom je jasné, že když jsem do něčeho zabraná, tak mne žádné pochybnosti nebo potíže netrápí... Ještě jsem se chtěla zeptat Aldy, zda bere pořád AD na spaní nebo už to vysadil. Já teď se spánkem nemám problém, po tom Zoloftu a Espritalu spím celou noc, dokonce občas mám i nějaké sny. Je fakt, že ráno se mi nechce z pelechu moc vylejzat, ale to se chce málokomu. A taky mám vztek na slimáky, co mi žerou kytky? Nemáte na ně nějaký recept kromě solení, což mi přijde drastický? Zatím je odnáším na louku za silnicí a doufám, že až polezou zpátky, tak je něco přejede. Ale protože bydlíme na úpln¨ém konci ulice, kde je minimální provoz, tak je to spíš takový alibismus. Zdravím marcela

Ahoj, tak slimaky nesnášim a vubec bych se neobtěžoval je nosit někam za silnici. Nejlepší řešení je mít doma slepice - pro ty je slimák lahůdka...... Ale jinak bych řekl, že pokud jsou tvou největší starostí slimáci tak jsi už docela v pořádku. Užívej si.Moon.

Jo, kdyby byly slimáci největší starostí, tak by bylo hej. Těžko se to vyjadřuje, ale poslední dva týdny mám pocit, že je to ve mně zase víc uhnízděný než jindy. Přitom důvody, proč by tomu tak mělo být, žádný. V práci dobrý, doma dobrý, sluníčko svítí, tzak si říká m v čem to hergot je. Vždycky když mi zvýšili dávku prášků, tak to bylo nějaký čas lepší a pak mě to zase začalo pomalinku stahovat. Jako kdyby si to tělo na ten sajrajt zvyknul a znovu se nechal užírat. Je fakt, že to ¨není tak, že bych musela brát neurol nebo něco jinýho, ale už na to zase myslím, zda by se mi potom víc neulevilo. Říkám si jestli to také nemůže být trochu tím, že jsem si teď asi čtrnáct dní dala vždycky navečer skleničku. Ne moc, dvě deci vína, skleničku piva nebo decku cinzana. Máte někdo zkušenost, jak se to vzájemně snáší? Zdravím Marcela

Všechny zdravím! Jsem tu nová a a jsem moc ráda, že jsem našla Vaše příspěvky, kde popisujete Vaše dobré i špatné stavy. Já byla vždy v pohodě, ale asi před dvěma měsíci se mi začalo dělat špatně od žaludku, nemohla jsem vůbec nic snít, cítila jsem pálení po celém těle, nemohla jsem spát, v noci se budila a polévalo mě horko a celá se klepala. Rána byla hrozná, myslela jsem, že vůbec neodejdu do práce. Už jsem to nemohla vydržet tak jsem zašla k doktorce, ta mi předepsala Citalec 20. Večer mám brát jednu tabletu. Asi po týdnu mi bylo ještě hůř tak mi přidala Neurol 0,25 mg, půl ráno a půl večer. Prvních 14 dní bylo hrozných, pak se to postupně zlepšovalo. Po dvou měsících je mi mnohem lépe, ale někdy se mi stane, že cítím, jako by se mi to postupně vracelo, začíná mě pálit tělo a cítím se dost nervózní. Uvidím, jestli to zase neodejde. Když tak o tom přemýšlím, tak před mou první epizodou jsem na sobě cítila, že jsem víc unavena a že mě rozhodí sebemenší maličkost a také jsem se dost stresovala v práci. Dnes se snažím být v pohodě, zbytečně si nepřipouštět věci, které nejsou zas tak důležité a hlavně se chci dát zase dohromady. Doufám, že se mi to podaří. Vaše příspěvky mi také velmi pomáhají. Zdravím všechny.

Taky zdravím. Naučit se jinak vnímat "problémy" mit nadhled - potom ti bude fajn. Já se snaží jak to jde, pomalu to snad jde, někdy zajdu do slepé uličky, ale jde to.Je to dlouhá cesta, ale stojí za to. Ahoj.

Ahoj Nany, docela mě zaujal tvůj příspěvek, mám toitž asi trochu podobýný některý příznaky depky. To pálení a tak různě znám moc dobře, někdy ještě s pocitem motání hlavy - nebo mi připadá že mám málo kyslíku, ale to pálení... nemoci usnout a nemoci něco sníst, po všem mi bylo špatně a potom už mi bylo blbě i předem, když sem na jídlo jen pomyslela. Jsem teď na 90 % v pohodě, až na to, že trochu přecitlivělá¨a dost věcí si moc beru a když se tahem x hodin učím na státnice, tak je mi blbě jak kdybych měla depku zas - ale to je asi normální a super extra pocity před státnici nemají ani zcela zdraví (zrovna jedna moje kamarádka týden před státnicí skoro ani nemohla jíst a spalo se jí dost blbě), proto taky zatím nechci vysazovat, či snižovat citalec. Vždycky když se ćejtím dost v pohodě, že bych snížila z dvacet na deset, tak přijde nějaký den, hodina, minuta, pocit, brek z ničeho nic, nebo naštvání, pálení nebo něco... že si to rychle rozmyslím. Kdy ale vysazovat (snižovat)? Vždycky bude nějaký důvod proč nevysadit, vždycky je něco, co člověka rozhodí, když to nejsou státnice, může to být změna povolání, neshody v rodině apod. Vím, že je ¨"skvělý" brát ad celej život třeba, že to jakož ničemu nevadé, ale až budu chtít děti atd... s těhotenstvím se to zrovna moc neslučuje, ale bez ad se zhroutím, nebo co se mnou bude? Tak je mi fajn, nemám depky´, ale jsem s ad, co bez ad....zhroutím se? Za měsíc, za dva? Byla jsem na speciálním vyšetření v rámci studie - mám k depce nějaký předpoklad v mozku - malé prokrvení spánkových laloků, snad od RS. ´Tak to je taková moje rečnická otázka, můžete reagovat, budu ráda. Jeslti mi chcete psát, ať nemám děti, když nejsem psychicky (vlastně i fyzicky) ok, tak to mi prosím nepište a nechte si to pro sebe. Takových názorů, že s roztroušenou sklerozou (či depkou) mít děti je sobectví, protože se o ně nebudu moct pořádně postarat, jsem již slyšela opravdu dost. Marcel, díky za příspěvky, jsem ráda, že jsi na tom líp. Nějaký horší dva týdny podle mě v naší nemoci nehrají až takoivou roli, uvidíš, jak to bude dál. Třeba je to po tom alkoholu, mně je zase hůř po kafi, uvidíš...

Marcel, ještě jak čtu zpátky ty příspěvky, kdyby Ti nedělalo dobře chodit na tohle fórum, připomínat si jak to nebylo ono, co k tomu všechno patří, ... a mělo ti být o něco líp bez fóra, tak sem prosímtě nechoď a my všichni budem rádi a určitě Ti to odpustíme:-))) Já třeba chodím na fóra eresky, ale pak zjistím, že se pak víc pozoruju a je mi jakoby hůř, prostě někdy je líp bez internetu a bez známých nenocných, ale jindy to zase pomůže. Takže zvaž ;-)

Zdravím Vás i všechny ostatní. Pro Levanku- věř tomu, že tu potvoru přemůžeš, já se o to snažím neustále, i když někdy je den, kdy začínám pochybovat, ale pak mě to zase přejde. Dítě je radost a život bez něj bych si neuměla představit. Moc Ti přeji, aby jsi byla v pohodě. Dnes si jdu k doktorce si nechat napsat nové balení prášků. Řeknu jí, že poslední dobou to zase za moc nestojí, tak doufám, že mi něco nepřidá. Neurol už skoro neberu vůbec, Jen když je to pro mě už dost neúnosný, tak si vezmu jen čtvrtku a je to docela v poho. Alkoholu se vyhýbám obloukem, i když před tím jsem také moc nepila, ale červené vínečko jsem si někdy dala. Kávu také moc nepiji, ale mou neřestí jsou cigárka. Ne moc, ale občas si dám. Někdy se mi stane, že mi je po nich hůře. Vždy si řeknu, že s tím seknu, ale ta vůle. Mějte se všichni a ať je nám lépe.

Ahoj Levanko, držím palce před státnicemi, taky jsem byla nervozní a to jsem tou dobou vůbec nevěděla, že nějaká deprese coby nemoc existuje. Slovo mám depku používal každý, když měl jen trochu špatnou náladu. Navíc jsem tu dobu měla už desetiměsíční mimino, takže jsem byla permanentně nevyspalá. Určitě to zvládneš, a až to budeš mít za sebou, na chvíli - doufám, že dlouhou, z tebe ten balvan spadne. Mně teď rozhodilo, že v pátek vyrážíme na dovolenou. Přitom nikde žádný problém, ale najednou jsem si vsugerovala, že tam určitě chytnu sluneční alergii anebo se mi tam udělá špatně. V centru mě naštěstí naučili tzv. rámování automatických negativních myšlenek - to je, že si napíšeš, co se může podle tebe v nejhorším stát a pak si vedle píšeš protiklady co hovoří pro tu myšlenku a co proti ní a nakolik které myšlence věříš. Trochu to zabírá. Také fakt, že už vím, když to na mne leze, tak se s tím snažím pracovat. Jinak co se dětí týká, vymlouvat ti to nebudu. Znám dvě ženský, který mají diagnostikovanou depresi a děti mají, jedna dokonce dvojčata. Může to být těžší, ale také nemusí. Jedna z nich dokonce právě díky dítěti a naplnění je zatím už téměř rok v naprosté pohodě. Jestli si pamatuju, jezdíš do Prahy. V Psychiatrickém centru v Bohnicích dokonce funguje přímo poradna pro ty, kteří mají depresi, úzkosti či RS a jsou těhotné. Tak až to bude aktuální, zkus se tam s nimi domluvit, určitě ti poradí. Anebo pokud máš dobrého psychiatra, kterému věříš, tak se spolehni na něj. Je fakt, že jsem se zkoušela těmto stránkám pár měsíců vyhýbat, ale teď jsem zase ve stadiu, kdy jsem za ně ráda. Vidím, jak se lepšíte, jak bojujete a vlastně si tak připomínám, že se všechno může obrátit k lepšímu. Teď jedeme k moři a až na ten strach z alergie, který řeším, betakarotenem a opalovacím krémem se 40 a 50, se těším. Ještě mi jedna kolegyně říkala, že jí hodně pomohl hořčík. Máte s tím někdo zkušenosti? mějte se. A co Moon a Alda a ostatní? Dejte vědět, jak se daří

Ahojky všem,dlouho jsem tu nebyla,tedy byla,ale nepsala.Já se zatím držím:-) a tak si sem chodím číst Vaše příspěvky,abych byla v obraze.Postrádám plno lidiček-Moone,Iciku,aldo...,k depak jste?Icik se nejspíš někde rachtá v moři,co?Jinak k magneziu na Marcelky dotaz.Za sebe mohu říct,že jsem užívala šumivý a dost sem cítila,že mi pomáhá-opravdu,tak ho vyzkoušej a uvidíš,nic za to nedáš.na dovolené si to užij a faktory kvůli alergii neřeš,stejně jsou ty všechny krémy k prdu.Tomu se neubráníš,poznala jsem to na vlastní kůži v Chorvatsku-jsem tmavý typ,co se nikdy nespálí a měla jsem takovou alergii i po mazání dobrým faktorem,že se tam lidé hrozili a litovali mě:-)Koukej si to užít na plný pecky a depku nech doma,zabal sebou dobrou náladu a tak:-)Levanko,pokud nemáš vyslovený zákaz mít mimčo,tak nepřemýšlej..Děti jsou štěstí a ohromní tvorečkové,které k životu potřebujeme všichni.Mějte se všichni fajn,má být zase pěkně a užívejte si.Páček a napište.Martina

Já tu jsem taky, ale v poslední době jsem jen četla. Jsem v pohodě, mezi lidi dokážu vyjít a tak si to užívám. Proti sluneční alergii natírám Daylong fa 50. Stojí sice 430.- kč, ale stačí máznout ráno a jen ta choulostivá místa - dekolt, ruce, stehna, záda. Stejně to chce nechodit na sluníčko půlku dne. Kdo to má ale dodržet? LEVANKO, děti si rozmluvit nenechej . Ty dají našemu životu tu správnou náplň. Pod dohledem dobrého doktora budeš a jen ti prospěje mít "malinkatýho prcka". Dny jsou ohromně naplněné s dětmi a neměnila bych za žádný volno a klid bez nich. At´ vám všechno dobře vychází !!! Icik

Iciku:-),no hurááá,já myslela,že si se někde utopila:-)Tak piš,piš,piš,nebo tě sežere myš.Páá,jdu hajííí,ráno zase do rachoty,ááááááááách joooooooo.

Bolela mě osmička-moudrák,pošťourala sem jí,bolest přestala,ale vylezla mi podčelistní uzlina,že nemůžu ani ohnout hlavu,nevíte někdo,co s tím?Jen neříkejte k zubaři:-),bojím,bojím,čeká mě rvaní na sále,protože mám kořeny šouplé pod sedmičku.No,nemám já to pech?!!!!

Po delší odmlce se hlásím. Mám za sebou týdení dovolenou na jachtě v Chorvatsku, docela dobrý, žádná panika, žádný Neurol, na lodi bylo skvěle, počasí nádherné, prostě jsem neměl čas na úzkosti a podobné speciality :) Minulý týden služebka do německa, docela fajn, zvládl jsem i zápas německa z portugalskem v jední hospodě plné něměckých fanoušků, zpívali chorály, celkem šrumec a na úzkosti taky čas nebyl. Beru stále svých klasických 40mg Citalecu, občas sáhnu po Neurolu, ale ne moc, zejména v práci, když je toho hodně. Doktorka říkala, že to je normální, ví, že Neurol beru občas a nezneužívám jej. Prostě dobrý pomocník, zlý pán. To znáte. Řekl bych, že čím déle Citalec beru tím je to lepší. Sice všude píšou po třech měsících max. účinek, ale já bych podle sebe spíš řekl, po 3 měsících nějaký účinek. Radím všem tady, vydržte zobat a ono se to pomalinku zpraví. Je to už rok co mě to chytlo, minulá dovolená už to nebylo ono a ejhle po roce léčby to snad nabralo správný směr. Sice to ještě není 100% ale už to není ten blázinec jako zkraje. Hraju zase volejbal, občas turnaje, spousta lidí a je to dobrý. Počasí nám přeje, tak hurá ven bando! Mějte se moc fajn. Alda

Ahojte všichni. Před 10ti lety jsem ovdověla - nečekaně. Jakž tak jsem to bez pomoci překonala. Dnes si myslím, že to byla chyba, pomoc jsem měla vyhledat. Po krátkém čase jsem si našla přítele, na kterého jsem se dost upnula. Nedopadlo to dobře, rozešel se se mnou po roce kvůli jiné. Nesla jsem to dost těžce. Po roce jsem potkala někoho jiného s kterým to také nedopadlo jak mělo. Z tohoto druhého vztahu jsem se lízala hodně dlouho, tak asi 3 roky. Sem tam zobla Lexaurin, který jsem si sehnala od známých. Dalo by se říci, že jsem tak nějak přežívala, než to odeznělo. V roce 2007 jsem si našla někoho s kým jsem žila přes rok. No a jak to dopadlo, se jistě předpokládat....zase sama. Byla to tentokrát moje volba. Myslela jsem, že to zvládnu, že to tak chci. Po 14 ti dnech jsem zjistila, že to tak vůbec nechci, že nemůžu spát, po prašku na spaní spím tak 4 hodiny, v hlavě se mi melou pořád dokola stejní myšlenky, v práci se nemůžu na nic soustředit, připadám si strašně sama, k ničemu, zbytečná. Zatahuju žaluzie a ležím v posteli a myslím jen na to, jak nechci být sama, jak je to děsný a jak ho chci zpět..... Momentálně se nacházím ve zvláštním stavu, svírají se mi vnitřnosti, chce se mi zvracet a je mi na nic. Chtěla bych myslet na něco jiného a být příjemná, netvářit se pořád jak kyselé zelí. Jinak mezi lidi chodím, to jo, ale vlastně mě vůbec nezajímá co říkají....a když budu úpřímný aspon tady, tak povím, že to řeším alkoholem. Doma ne, to si nedám ani tuk a v práci taky ne, ale po tom......Sehnala jsem si zase Lexaurin, můžete mi někdi říci jak ho mám užívat? Potřebuji ráno v práci fungovat na 100 procent....Předem díky za radu.

Ahoj Jitulo. Ničeho se neboj, běž k doktorce, opravdu je to to nejlepší co můžeš udělat, zbytečně si nezahrávej. Čím dříve to uděláš tím lépe pro TEBE. Souhlasím s nany. Ničeho se neboj a běž to řešit. Napiš jak jsi dopadla.