Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním

Bylo to nahoru dolu ale postupne ty vykyvy smerem dolu byli mensi a mensi. Drz se.Moon

Můžete se podělit o pocity z návštěv či hovorů třeba z vašimi kamarády či známými? Mi osobně to teď dělá problémy se s nimi bavit. Asi to je tím, že si připadám nějaký nenormální vůči jejich normálním starostem a radostem. Vždy když se blíží nějaká návštěva cítím se více nervózní. Občas si připadám jako nějaký mimozemšťan, který jim jaksi nerozumí. Dříve to bylo v poho a jsem celkem společenský člověk, ale teď to jaksi nejde. V pátek přijede rodina na vetší návštěvu a už teď jsem nervózní. Uvidím jak to zvládnu. Snažím se na to nemyslet a navíc oni mě nesežerou :-) Mějte se fajn.

Tve pocity presne znam. Taky jsem velmi spolecensky clovek. Ale kdyz jsem nemocny nemam vubec chut nekoho videt. A navstevy. Hruza. Vzdycky kdyz mel nekdo prijit bylo to hrozne. Pozitivni je, ze i tohle se spravi. uvidis. Zjistis, ze navsteva probehla uplne v klidu a zase bude lip.Moon.

Ahojte všichni, Moone s těmi návštěvami uvidím zatím je to pro mne oříšek. Pozitivní je, že tak nějak cítím, že je líp. Včera jsem dokonce vůbec necítil, že mi něco je. Šli sme plavat, pak jsem večer dokonce něco udělal do práce, ale nebylo to ono. To vše "jen" z jedním a půl Neurolem ráno. Zkusím teď brát jednu bobuli ráno a uvidím. Mějte se fajn.

Tedy lidi, několik dní je krásně. Už není takové vedro, ale příjemné teplíčko. Prohřívám se, abych měla zásobu na zimu. Aldo, že ty jsi nečetl naše povídání od začátku?!? Dost jsme popisovali naše stavy, úzkosti z návštěv, střídání dobrých a špatných dní. A taky stále funguje odkaz na diskuzi na Helpu, tam je denně aspoň 30 lidí s podobnýma potížema. Buď si odpovědi vyhledáš, nebo zadáš nový dotaz a dostaneš rychle několik návodů a rad. Já tam chodím ráda. Určitě Help zkus. Sem píšu pro nás pár statečných, uzdravených, nebo uzdravujících se, už k sobě máme za ty měsíce dost blízko. Že, Martinko? Jak ty? Icik

Tak jsem to zakřikl, dnešek nestál za moc. Dopoledne celkem fajn, k večeru návštěva a je mi zase hůře. Je to fakt divné jak se z normálního chlapa může stát uzlíček nervů, jenom tím, že k nám někdo příjde. Už jsem si myslel, že to půjde jaksi samo a jenom k lepšímu a ono ne. Zase zpátky na zem... a bojovat. Řeknu vám, že mám za sebou měsíc a týden a připadá mi to jako neskutečný příběh co se mi jenom zdá, ale on se nezdá. Vůbec to nedokážu pochopit a asi ani nepochopím. Dneska mi doktorka říkala, že průběh nemoci je oscilace mezi dobrým a špatným obdobím, ale ten trend by měl být pozitivní. Přestože to vím a taky jsem si to i zde přečetl Iciku :-) tak když je mi ouvej tak to prostě nedokážu ovlivnit a myšlenky mám zase dole. Zkusím ted do nedele brát 0,5mg Neurolu ráno stejne jako za posledni tri dny kdy mi bylo fajn. Dnesni snizeni na 0,25mg mozna bylo prilis brzo a ja se blahove domnival, ze uz jej nepotrebuji, mozna uz ani jako placebo (treba).

Tak dneska bude velky test. Přijede velká návštěva. Jsem zvědav jak to zvládneme. Už teď jsem mírně nervózní takže uvidíme.

hojte! Mám taky psychické problémy, u mě jsou způsobeny především základní diagnozou - roztroušenou sklerozou., sice ji mám docela pod kontrolou a žiju normální život, kdyby ale nebylo deprese. Doutnala a doutnala, byla jsem jen obyčejně nervózní, sem tam plačtivá, někdy jsem měla jednodenní depku, ze které jsem se vyspala. V květnu byly nějaké problémy a začlo se to hroutit, pomalinku a nenápadně, až jsem do toho spadla až po uši. Nejdříve jsem si všimla fyz. potíží, až teprve mi došlo, že půjde asi o psychiku a to když mi úplně přestalo chutnat jídlo a nervozita se změnila v úzkost, za noc se i 3 x probudím. Teď prožívám každé ráno šílenou hrůzu, pocit marnosti, že musím přežít zase další den, lítám od jedné činnosti k druhé, nejsem schopna se soustředit, k tomu mám taky teplo po těle. Když mám jít někam ven mezi lidi, tak se mi udělá téměř mdlo - polije mě horko a chce se mi zvracet, když se překonám, tak to nějak zvládnu. Dostala jsem Citalec od neuroložky k psychiatrovi nechodím, klidně bych i zašla, ale nemůžu teď o prázdninách nikoho sehnat. Citalec jsem už jednou brala a byla na něm dlouho v pohodě, až jsem vysadila a dopadlo to takhle --) vydržela jsem půl roku na minimalni davce a 3 měsice bez něj. Teď doufám, že zase zabere (beru zatím pátý den), jinak nevím, co už bych si počala. Snažím se nepoddávat, pořád něco dělat, ale lítám tak nějak od jedné činnosti ke druhé, nedokážu se soustředit, jakási roztřesená. Co radí psychiatři v depresi, přemáhat se, nebo spát, nebo se deptat ještě víc, nebo se rozptylovat, přemáhat a chodit do kolektivu? Večer je to o dost lepší, dokážu se uklidnit, normálně si promluvit s rodinou i se jdu projet na kole, večer si slibuju, že už ráno budu normální a potom ráno jsem opět zpět na nule, tam kde jsem byla. Neberu žádný Neurol, Lexaurin mám doma, ale ještě jsem po něm nesáhla. Na to dát se dohromady mám asi 2 měsíce, mám končit vejšku letos, myslela jsem, že bych k tomu šla i do práce, ale to asi nehrozí... vůbec si nedokážu momentálně představit, že bych jela do Prahy do školy. Jak píše Moon, jinak jsem společenský člověk ale momentálně lidi ráda nevidím. Zvláště cizí, nejbližší kamarádi, rodiče, sourozenci, přítel snad o.k. Když jsem mluvila dnes s nejlepší kamarádkou, říkám - tobě připadám normální? Prý na pohled ano, že snad trošinku zpomalená a já se přitom cítím uvnitř rozklepaná, úzkostlivá, nervní, je mi děsně--)navenek to teda ale asi zatím nejde vidět. Mějte se, všem fandím, ať se z toho nějak vyhrabem!!!

Levance: Já ty pocity znám a mívám je taky, řekl bych že po měsíci a půl braní Citalecu je to o něco lepší ale já jsem v tomto ještě "začátečník", spíše ti napíší ti zkušenější z této diskuze. Třeba včera jsem měl velkou návštěvu rodiny, kterou vidívám jednou za čtvrt roku, celkem to šlo ale večer jsem byl nějaký nesvůj. Mé pocity během návštěvy byly takové jiné než dříve, v duchu jsem si furt říkal že to není ono, byl jsem takový napjatý... možná to znáš. Je dobré mít vedle sebe někoho komu plně důvěřuješ a svěřuješ se se svými pocity. Já taky navenek vypadám jako spokojený člověk, ale vevnitř to není ono. Ze začátku jsem návštěvy odmítal úplně, když už někdo přijel byl do děs, kamarády jsem nechtěl vidět. Teď jak jsem psal je to lepší a už jsem měl i jednu návštěvu, která byla úplně v pohodě. Co se týká práce (u tebe školy) je to u mne podobné jako u tebe. Prostě si nedokážu představit a nechce se mi nastoupit do práce ( u mne to je jeden z důvodů proč jsem do této nemoci spadl). Vím, že jednou budu muset, ale prostě si říkám, že jsem nemocný a nemocný do práce nechodí. Léky účinkují velmi pomalu, proto i léčba je delší než u chřipky. Já beru každé ráno jeden a půl Neurolu 0,25mg, abych ty rána přečkal, u mne to je vesměs taky tak že ráno nic moc, odpoledne lepší a večer dobrý. Ohledně braní Neurolu jsem se "přiučil" u Moona. Jinak všechny zdravím a něco nám léčícím se napište.

Ahoj Levanko, vitej do klubu. Nejradši bych tě tady neviděl, protože to by znamenalo, že jsi zdravá a to by bylo nejlepší - ne? Tvé pocity znám a zejména když jsem marodil poprvé tak jsem měl obrovské problémy s jídlem a s tím, že jsem měl pocit, že budu zvracet. Ale nikdy jsem nezvracel. Hrozně jsem tenkrát zhubl (60kg na 180cm výšky). Vůbec jsme si nedovedl představit, že někdy ještě sním třeba řízek. Jedl jsem jen zeleninové polévky, různé extrudované pečivo, pil jsem ovocné š´távy, abych do sebe dostal nějakou energii. Ale přešlo to a dnes sním cokoliv - teda to co chci. te´d si sice neumíš představit návrat do školy a pak nástup do práce, ale podlě mě máš dost času na to se srovnat a ono to pak půjde. On přechod ze školy do praxe je vždycky složitý (já to oddaloval jak to šlo), ale jednou to stejně udělat musíš. Zatím se tím netrap. I když to se lehko říká, co? Jo a já jsem taky navenek vypadal docela normální. Jen jsem byl vychrtlejsí než obvykle, trochu bledší a pomalejší. Naoko nic hrozného. Ale každé setkání s lidmi bylo hrozně vysilující. Tak zas napiš a nejen ty. A přečti si naši diskusi od začátku (jestli jsi to ještě neudělala) - psát o nemoci když probíhá a s odstupem je přece jen rozdíl. Moon.

Dneska pohřeb dědy , spala jsem asi 4 hodiny max, ráno lexaurin (1,5) a šílení, pohřeb o.k., vyplakala jsem se a bylo mi na chvíli líp. Horší to bylo na hostině, hned jsem si dala panáka slivovice (asi 4 hodiny po lexaurinu = není to nebezpečné?), nakonec jsem zvládla i povykládat s pár lidmi a sníst řízek s bramborama, teď večer jeden banán. Zase se děsím zítřka, chjo, mám vařit, tak jsem si všechno nachystala teď večer, když jsem funkční, aby to ráno šlo líp. Kde berete ten Neurol a co to je, je to jako lexaurin (ten hodlám praktikovat, jen když bude nejhůř, i když ráno to je vždycky, ale nejím ho, když nemusím někam jít)? Je to návykový? Je mi děsně trapně před přítelem, že nemůžu s ním provozovat "normální" aktivity, on je společenský (já normálně taky), jsem sice zasnoubená, ale stejně jsem zvědavá, jak dlouho ho tyhle moje stavy budou bavit:-( Já mám tyhle stavy pravděpodobně z problémů, který se postupně nakupily, něco kolem mýho zdraví, s dědovou nemocí, zkoušky ve škole, no bylo toho dost. Aldo ty jsi někde psal,že máš pocity horka? Já vždycky začnu hořet ve stresový sitaci od hlavy až k patě, přitom se ale nezpotím, nezrudnu, ani tep rychlejší, tak nevím, jestli to mám od sklerozy, nebo prostě od psychiky, nebo obojí. V noci se někdy probudím jakoby strachem a to mě pak pálí ruce. Jo a diskuzi jsem zhltla celou Moone, je to pro mě velká naděje, že se z toho dostanu, i když to asi nebude hned. Příští sobotu mám jít ale na svatbu a už teď z toho mám hrůzu a ta škola, to je strašák, začíná mi koncem září a snažím se na to nemyslet a říkám si, že do tý doby budu přece schopná, ale stejně my to v myšlenkách straší. Taky na prd, že si tou psychikou můžu navíc zhoršít sklerozu a to už by byl opravdu pech a začarovaný kruh, no prostě se mi honí samozřejmě jen "ty nejlepší" myšlenky. Díky, že jste napsali.

Samozřejmě diagnóza je na lékařích, ale pokud popíši moje pocity tak pálení po těle je součást panických záchvatů, kdy tělo přehnaně reaguje na situaci jež vznikne. Mozek vyšle signál tělu, že je třeba se "bránit" a pošle krev do svalů(u mne jsem to cítil na hrudi, rukou a stehnech), začneš se potit, zbledneš /krev je totiž tam kde je potřeba pro obranu těla/, máš pocit že nemáš kyslík, ale ty ho máš vlastně nadbytek. Pro tyto stavy záchvatů je dobré se naučit správně dýchat /mi osobně třeba funguje rychle se nadechnout, pak dlouze vydechovat spolu s uvolněním celého těla až do stavu "hadrová panenka"/. Nevím zda jde u tebe o tyto stavy, nebo pouze o reakci, kdy lidé prostě zčervenají a mají pocity horka vlivem třeba stydění se atp. Myslím, že panák slivovice na tyhle léky není zrovna dobrá věc, alkoholu se vyhni obloukem! Vydrž brát léky a věř že se to spraví. Já mám za sebou krušný měsíc a ze začátku mi připadalo, že to nejde vydržet, ale člověk snese opravdu nemožné a jistě to tak bude i u tebe, ikdyž ti to tak asi teď nepřipadne. Navíc pokud víš, že na tebe Citalec účinkoval dříve tak tomu bude tak i nyní.

Nazdárek, tak hned úvodem. lexaurin a Neurol jsou podobné oblbováky a rozhodně není nejlepší nápad na ně pít alkohol. Já osobně jsem byl bez alkoholu skoro půl roku. Ono totiž jak alkohol tak tyhle léky utlumují - no a tak se účinek násobí. To by snad ani tak nevadilo. Ale naprosto nemám tušení co tahle kombinace dělá s játrama, ledvinama..... Ale taky jsem to dřív vyzkoušel, neboj nejsi v tom sama. No a další dobrá zpráva - ano tyhle léky jsou návykový. Ale to bys je musela brát dost dlouho (třeba víc než půl roku), pravidleně a zvyšovat dávky. U mě to vždycky fungovalo tak, že jsem bral dávkování dle doktora a postupně jsem ubíral - až po třeba třech měsících jsem nebral vůbec. Ale i teď, když jsem v pohodě si občas zobnu -zhruba 1-2x za měsíc, nejmenší možnou dávku. Stačí to na uklidnění. No a co se týče přítele - pokud tě má rád a chce s tebou být tak to s tebou vydrží. Já jsem měl vždycky největší oporu v manželce - o to mě to poprvá "chytlo" asi dva měsíce před narozením našeho prvního potomka. A jestli "normálními" akrivitami myslíš sex tak i tohle se spraví. Ale to spíš prober s holkama. U chlapů je to asi trochu něco jinšího - já jsem s tím nikdy neměl moc problémy - snad jen trochu v dobách největších krizí. Pocity horka - jo to taky znám a to taky přejde. nevím jestli se té svatbě můžeš vyhnout, ale já bych to asi vzdal. A konec září je ještě docela daleko, to určitě zvládneš.Jinak zdravím a postrádám neše původní ženské osazenstvo diskuse - kde se flákáte babuše? Přeji hezkou neděli.Moon.

ahojte, tak jsem po těch návštěvách jaksi dole. Nevím čím to, ale poté co jsem absolvoval páteční návštěvu pak jsem ještě musel v sobotu na další tak jsem z náladou dole. Nevím zda to je normální, ale návštěva proběhne jakž takž, ale po návratu si v hlavě začnu rozebírat co bylo a je mi zase zle. Je to normální? Už se v té mojí hlavě nevyznám. Kdy se u vás zlepšil vztah k návštěvám?

Nazdar, odmlčela jsem se, bojovala jsem s úzkostí.V pátek jsem nakoupila, osprchovala se a zalezla do poslete a spala hodinku odpol. Únava, útlum... V sobotu měla přijet kamarádka, večer byl naplánovaný sraz s jedním vlivným chlapíkem, který jí mohl sehnat práci v Praze. A zase 3 dny jsem se bála . Jí už ne, jezdí často, ale té nové schůzky s málo známým člověkem a no, nevím proč a čeho. Ráno jsem si zapila půlku 3 Lexaurinu a celý den byl fajn. Chlápek zklamal, jen se naléval pivem a chroptěl blahem, že má okolo sebe 2 baby. Dnes kámoška odjela. Jsme nějak jiní, bát se lidí je děsně divný, žejo. Ale určitě se tenhle stav spraví, sice časem, ale budeme mít zkušenost a víc pokory k životu. Alkohol a prášky nemíchat. Bacha, prý se takhle důkladně spalujou a odumíraj mozkový buňky. Mě když je navečer zle, dám si pivko, nebo sklenku červeného vína. Ale nepolykám Lexoš. Alkohol mi pomáhá stejně jako anxiolytikum. Spíš se víc bojím brát prášky, než " chlastat". Jen ráno, dopoledne, odpoledne nepiju. Aby ze mě táhlo, no fuj. Každopádně je obojí svinstvo. Kdy se u mě zlepšil stav z obav z návštěv a z vycházení mezi lidi? Po dovolený. A pak prásk a ono se to vrátí. Někdy, nějak, ale nemíní to odfrčet. Psycholožka mi říká bojovat, překonávat. Až půjdete do Knihy, Ján Praško vydal několik dobrých publikací. Deprese a úzkosti. Doporučuju koupit a pročítat. Všem vám posílám úsměv, ať jste v pohodě co se do vás vejde. Pa Icik

Připadá mi to nekonečný, nedokážu si představit, že bych v tomhle stavu měla trávit třeba měsíc nebo víc, hrůůůza. Citalec teprve týden, doufám, že se mi uleví tak po 14 dnech (píšou na letáku 2 - 3 týdny), je to reálný?? Mamka si myslí, že se mám "přemoci" nechápe, že se nechci jet podívat na tábor, kde jsem loni dělala vedoucí a další věci... do jaké míry je "přemáhání se" užitečné? Zvládla jsem ten pohřeb, ale pak jakoby to na mě dolehlo a chtělo si to vybrat zpátky, tak jsem na dnešek zase nespala (na včerejšek jo), možná 2 h. Jsem umlácená jak pes, tohle se dlouhodobě nedá vydržet. Přežívám hodiny a dny... zdá se mi, že to snad nikam nevede. Moone, sex je zatím o.k., "normální aktivity" myslím chodit mezi lidi a dělat věci, co mě dřív bavily:-(

Co se týká spaní, tak jsem na tom byl první týden braní Citalecu stejně, pomohlo mi, když mi doktorka předepsala Miabene (antidepresivum s účinkem i na spaní), doufám, že Citralec bereš ráno a ne večer. Já jsem taky nevěřil, že se dá takhle přežívat a našel jsem si nějaký program na každý den, byť jen procházky, výlety kde jsem nepotkal známého atp. Zkus to probrat s přítelem, měl by ti být oporou a pomáhat ti přečkat ten začátek. Přemáhat se nemá cenu, prostě pokud se něčeho bojíš tak to nedělej. Pokud se ti jen nechce tak se pokus to zvládnout u mne osobně mi bylo kolikrát i líp když jsem někam jel ikdyž se mi nechtělo, než sedět doma. Zkus bazén, plavání, mi to docela pomáhá přijít na jiné myšlenky. Drž se, já se držím taky, protože jsem pořád na začátku. Dneska mi doktorka zvedla Citalec na 40mg, říkala posledních 14 dnů, pokud nebude posun k lepšímu výraznější, mění mi AD. Takže uvidíme.

Přemáhat se musíte jen když cítíte, že akci ještě zvládnete. Určitě ne za každou cenu. Jít se projít do přírody je potřeba, zajet na rockovej koncert už nejde. A navíc je fakt, že po každém vytížení přijde útlum, únava, depresivní nálada. Tělo si řeklo o odpočinek, měli bychom mu ho dopřát. Lenošit, nebo pospávat. Proto nám taky Dr předepisují léky. Roky mně trvalo, než jsem se přesvědčila, že musím vypnout občas. Zajímavý je, že na mě ta práce počká a udělám - li jí později, svět se nezboří. Hezky se chválím, ale ne vždy jdu odpočívat. Pořád mám výčitky, že bych měla fungovat na 100 %. Aldo, tohle zvýšení Cit. asi nezabere, taková koňská dávka. Zkus jiná AD, první pokus se nemusí vždy lékařům podařit.

Já si citalec beru samo ráno, dneska jsem zaznamenala velké bušení srdce, asi 2 hodiny, je to ve vedlejších příznacích. Tak když jsou vedlejší, tak doufám, že budou i hlavní:-) Aldo, nevzdávej to s Citalecem, podle toho co píšeš, tak máš ataky - panickou poruchu? a na to zabírají antidepresiva později, než na klasické deprese apod., nekde píšou dokonce až 3 měsíce, i když nějaký posun by měl být vidět. To se mi to chytračí, když je večer a já jsem "normální", ale zítra to bude zase bu bu bu bu ráno, nedělám si iluze. Byla jsem na bazénu, plavání je moje dlouhodobá vášeň a v bazénu nemám žádné deprese a nic, to až vylezu ven:-) Nic, jdu "spát", usnu normálně, ale budím se obvykle 2 hodiny potom, už to tělo přece musí být unavený, nerozumím tomu, tý palici a všemu. Tak doobrou

Iciku, proc si myslis ze zvysena davka nepomuze? Doktorka to zduvodnila tim, ze u panickych poruch to je mnozstvi davky nikoli o jeho druhu, ja jsem ji potvrdil, ze mi je o neco lepe nez ze zacatku, proto se domniva ze CItalec na mne nejak ucinkuje a to zvyseni je posledni sance jak to potvrdit nejakym vyraznym zlepsenim. Zatim to tak ale nevypada, je mi spise hure. Minuly tyden byl celkem dobry, pres vikend navstevy tri za sebou, nevim jestli to na mne nejak nedolehlo a je mi ted ouvej. Ja uz nemam ty zachvaty a paleni na tele, to mi doktorka rekla ze je male vitezstvi a prisuzuje to Citalecu, mam ale porad spatnou naladu, deprese, pocity ze zivot nema smysl atd. Nejak mi pripada, ze to nikam nevede. Vim, ze po zvyseni davky muze dojit k utlumu, ale uz nejak neverim, ze se to zlepsi. Ta davka co ted mam je stredne zvysena, taky jsem Dr. ptal zda to neni nejak moc, ale ubezpecila mne, ze to je stredne zvysena davka (max. je 60mg). Zatimco minuly tyden jsem si castecne uzival zivota, ted to je zase o prezivani. Mejte se a piste.

Aldo, dobrá zpráva je, že když teď ti je zle, už může být jen líp. A věř, že bude. Myslím si, že doktoři nám předepíší AD Citalec a teprve později ho mění na jiná AD. Jako kdyby měli procentíčka z předepsaných dávek. Mně i spoustě jiných Dr. řekli : tak změníme lék, dáme vám ..., je to novější antidepresivum, souhlasíte vážený paciente? Však uvidíš sám. Levanko, já v zimě taky nespala, kdybych se mohla vrátit, budu brát něco na úzkosti, nebo na spaní aspoň občas. Takhle jsem si měsíce protrpěla, bála se závislosti na Lexaurinu a jen se ploužila životem. Hele Moon, jakmile se mu depka vrátila, začal brát pilule, protože má zkušenost. Tohle se silnou vůlí nezlomí, ani si člověk neporučí. Pa, lidi, musím frčet do práce. I.

Souhlasim s Icikem. Deprese a podobne "radosti" se nedaji přemoci. A lidé to nedokážou pochopit. Moje mamina mě taky říkala klasickou radu "tak si to tak neber". hahaha. Rada nad zlato. Tohle nemá s vůlí nic společného. Moon.

Myslím, že k tomu to přemoci chybí jeden "detail" a to schopnost to přemoci. Jako by hluchému zpíval Pavarotti a všichni se divili proč se neraduje nad tou krásou...

Ahojky všichni,tak jsme pročítala Vaše zprávičky a nějak nebyl čas odepsat:-))).Pročítám to většinou až večer,když už je klídek a sm líná psát.Koukám,že jsme tu přivítali nové lidičky.Alespoň na tu podělanou nemoc nejsme sami,co?Já jsem zatím OK,možná je to tím,že jsem doma na marodní:-)))Ve středu jedu do Liberce na kontrolu,tak držte palečky.To zvyšování dávky Citalecu u Aldy,tomu nerozumím.Vím,že AD se nasazují spíše v začátku vyšší dávka a postupně se snižují,ale určitě doktorka ví,co dělá?!Jinak se nám nějak kazí počasíčko,což?Včera holka dotáhla domů křečka-miminko,tak je nás zase o jednoho víc:-))Celý den jsem musela vymýšlet jméno a nakonec je to Viktorka.Pejsek žárlí,to je hrůza.Kdyby to šlo,tak jí sežere,darebák rozmazlenej.Nějak si neumím představit,že pomažu asi už do práce,to je tedy pech,ale doma mě to taky už neba.Pořád vařím,uklízím a opečovávám všechny kolem.No ,však to znáte,viď,Iciku?Co ty?Už je to OK?Napište,já se taky polepším.Pa,pa,pa.

Já už mám čtyři dárky k vánocům, heč. Nedokážu nic schánět na poslední chvíli. V davech hladovců. Byla bych šíleně nervózní, já musím včas a postupně. Abych to měla pod kontrolou, víte ?!? Jasně, je mi fajn. Byla jsem na kosmetice, dala si vyčistit zlatý prstýnky a přívěsky s řetízky, objednala se na kožní ( divný pupínek na stehnu mám od dovolený v Egyptě). Zvládla jsem pár návštěv i výletů. Hele, Marti, že ty se doma vykrmíš? Kontrola bude v poho, ve středu, sama víš, že se operace povedla, ne? Všichni : kráááásný víkend a napište. I.

Tak Iciku,hlavně,že je líííp-jupííí,ne?My běhali po bydlení,rozhodli jsme se,že to tady ten blbej panelák prodáme a jdeme do baráku.Snad.Zatím se to rýsuje dobře.Je to 5+1 se zahrádkou,tak akorát a garáží,nejsou tam hlavně žádní cikáni,tady se to začíná černat,jak se uvolní nějaký byt,šup a jsou tu cigoni nebo rusáci.Fakt děs.Sice je to jen pronájem,ale dlouhodobě,ti lidé bydlí jinde.Je to úplně prázdné v klidné lokalitě,přitom téměř v centru Teplic.Tak snad to vyjde.Lucka je nadšená,že tam jsou uvnitř schody do patra a Benda bude taky rád,že bude mít zahrádku.Já se budu moc rýpat v hlíně,to miluju.Tak jdu teď juknout na zprávy a vy pište,darebáááci.Ahojík

Jsem rád že se vám daří i když u mne se to tak říct nedá. Prostě se nemůžu zbavit smutné nálady. Včera jsme šli na návštěvu ke známým, začátek celkem v pohodě ale ke konci už mi docházely síly. Pokud shrnu poslední dny tak je to střídání špatných nálad s méně špatnými. Nevím zda na to nemá vliv to zvýšení dávky Citalecu, anebo se na mne podepisuje proste ten měsíc a půl co ho beru kdy zatím musím říct že nic moc. Zdá se, že jsem malinko klidnější než ze začátku, už neměhám bezmyšlenkovitě od ničeho k ničemu, mám ale pořád smutnou náladu a pocit že to nejde vydržet. Už jsem zkoušel dělat něco do práce, ale nějak to nešlo, prostě mne to nebavilo. Nevím jak bylo Moonovi, když zkusil poprvé práci po zlepšení stavu... Po dohodě s Dr. jsem skoro zrušil Neurol (beru jen 1 tabletku ráno), ale myslím, že to na mne nemá žádný vliv. Ostatně o jeho účincích na mne už jsem psal. Tak se nějak plácám a přežívám. Nevím zda to kam jsem ted dosel je zlepseni, ktereho se mám drzet a verit ze to bude jeste lepsi anebo byt být pesimista a rikat si, že Citalec asi není to pravé. Jak moc rád bych byl, aby to bylo naopak, měsíc a půl je za mnou a já jsem vlastně na začátku. Za týden jdu k doktorovi pak se musime rozhodnout zda pokracujeme v Citalecu, anebo pujde do neceho jineho.

Vzkaz pro Aldu - mám trochu pocit, že čekáš nějakou náhlou změnu. Moc bych ti to přál, ale u téhle nemoci prostě náhle změny nejsou. Je to opravdu hodně dlouhá cesta. Myslím si, že Neurol na tebe má vliv, ale že tomu snad ani nechceš věřit. Já jsem taky nevěřil, že mě Neurol a Citalec pomůžou - i když jsem je bral už potřetí. Když to na člověka přijde tak nevěří ani věcem, které má už ověřené. A to že ti je občas i hůř může být zvýšením dávky léků. Když mě doktor zvyšoval dávky tak jsem se vždycky zhoršíil. Ale pak se to postupně spravilo. Mrtině přeju ať jim to s bydlením vyjde. Já osobně bych ale do podnájmu nešel. Budete někomu dávat peníze bez jakéhokoliv efektu. A to co zaplatíte na nájemném by určitě stačilo na splácení nějaké půjčky. Hledal bych něco ke koupi. I když asi není lehké najít něco rozumného.A kdepak se nám fláká Levanka? Mějte se a užijte si neděli.Moon.

Můj problém je, že nedokážu posudit zda cesta Citalecem je ta správná. Vím, že jsem měl dny kdy mi bylo celkem dobře, ale větší část uplynulého období je prostě černých. Vím, že nemůžu čekat vylíčení ze dne na den, ale podle toho co jsem si tady přečetl, tak to zlepšování je postupné. Já ale u sebe nějaké postupné zlepšování necítím, spíše naopak. A to mě právě ubíjí. Já čekám už měsíc a půl a připadá mi, že bych nějaké pravidelné zlepšování mohl pozorovat, ne? Po jaké době od zvýšení dávky si pozoroval nějaké zlepšení Moone? Doufám, že Levanka je v pohodě ikdyž už dlouho nepsala. Martině a Icikovi posílám pozdrav.

Ahojte všichni vyléčení i nevyléčení, já si občas řeknu, ha už je to lepší, nejsem vůbec nevózní ani nemám úzkost a pak do toho zase upadnu. Minulý týden jsem měla ráno úzkosti a deprese a k večeru se to o dost zlepšovalo, pak jsem se jednoho dne probudila a úzkost je menší, ale zase je to celý den i večer. Začala jem spát a jíst teda a to je u mě taky pokrok, ráno jsem si nedokázala ani vyčistit zuby, jak se mně ze všeho chtělo zvracet, to už teď jde. Když je mi blbě, tak se snažím vzpomenout na ty nejhorší chvíle, abych si uvědomila, že i tak je to přece jenom o trochu lepší. Taky bych chtěla zkusit dělat něco (nikoliv do práce, ale do školy), učit se na státnici například, možná zkusím zítra, ale nedávám tomu. Se soustředěním je to docela blbý zatím. Jinak doma dělám spoustu věcí - uklízení atd., to zvládám, u toho je mi docela o.k. Byla jsem na svatbě, při obřadu mě tlouklo srdce jako blázen asi 130/min a hrozně nahlas a to jsem si říkala, to není moje svatba, já nemám mít strach a být nervózní, ale nepomohlo to! Na hostině docela o.k., chvílema horší, někdy jsem na to všechno i úplně zapomněla. Máte někdo k depresi takovou zvláštní nervozitu a úzkost - pro mě je to ten hlavní problém, pocity beznaděje a smutku přichází až z tý úzkosti, ze který pro mě nevede cesta ven. Když jsem doma tak jak kdybych cítila, že mám být někde jinde a když jsem někde jinde, tak chci být co nejdřív doma. Když jsem s našima, chci aby odjeli, když odjedou, říkám si proč nezůstali. Jako kdybych snad měla hlad nebo žízeň ale nevím co, že se mi chce utéct, ale není kam. Aldo, neboj se, trpělivost, říkej si, že i kdyby to mělo trvat rok, tak se UZDRAVÍŠ. Já mám sklerozu na celej život a ta prostě vyléčit nejde. Taky chci navštívit psychiatričku, už by měla být z dovolený doma, ale tak moc se mi tam nechce volat a pak jet tam a vykládat jí, že jsem asi blázen a mám tu nemoc druhou a bla bla a nevím co ještě.

Nazdar lidičky, já si myslím, že Martinka udělá dobře, když se přesunou do domečku. Ne každý si hned chce pořídit vlastní barák, zkusit to můžou zatím platit nájem. Hlavně zahrádku, to ti závidím. Nepsala jsem, mám u sebe od soboty pejska od holky. Podnikáme ohromný výlety do okolí. V noci se snaží vplížit do postele, vyženu jí, za chvíli je tam zase. Je sladká, z útulku, asi s ní nebylo dobře nakládáno, i po tolika letech se bojí lidí (některých, psů - všech ). Jak si přiznáváme, že je nám někdy dobře, jindy děsně, párkrát mě napadlo, jestli nemám manio-depresivní návaly. Jako kdyby mě zavalila vlna pohody, pak z ničeho nic úzkosti, útlum, slabost jak po těžký chřipce. Nenapadlo vás to samý? Ale asi je to jen naše milá nemoc. Jo a soutředit se konečně dokážu líp. Měsíce jsem se učila anglinu a v mozku nic nezůstalo, tak se postupně snažím dělat aspoň nějaký ten test a přečíst si denně článek, dva na netu. Musíme se pochválit a dál bojovat. Pa , pa Icik.

Levanko, jdi tam, povídej si třeba o tom, jak ti který dny bylo, nemusíš říkat, že jsi blázen, sama víš, že nemáš pravdu a zní to i uboze. Doktoři mají víc zkušeností, poradí, popostrčí nás, dají nám na výběr, navedou nás na cestu. A jen to zkus, říct tam, že jsi blázen a chceš tedy zbavit svéprávnosti. Žádný takový. Bojovat, makat. Ale když je fajn, tak si užívat. Koukej se objednat. I.

Všechny Vás zdravím a než půjdu hají,tak zkusím něco nasmolit:-)Iciku,zítra jedeme podepsat smlouvu na to nové bydlení,tak jsme z toho nějak vyvalený.To víš,tolik let v paneláku a teď pěkně do klídku.Ale panelákové bydlení je fakt děs.Alespoň tady v Teplicích opravdu táhnou do volných bytů na sídlištích samá individua.V té troše přírody(nějaký ten stromek a pískoviště) se srocují feťáci-příšerný.Raději zvedáme plachty a mizíme.Tak doufám,že to zítra všechno klapne a nevyklube se něco,co by nám to pokazilo.Joo,pejsek v posteli,to je ono:-)))Ten náš od malinka chrněl v pelechu a od doby,co nám ho hlídala námá,když jsme byli na dovolené(vloni).tak chrupčí v posteli.Hlavně,že jsem říkala:Adéla,jen ho prosímtě neuč spát v posteli,no-neposlechla a pěkně nám ho vycvičila.On se pokaždé narve mezi polštáře a vesele si chrápe a já jsme vzhůru.Mrcha,jedna:-)Jinak... Koukám,že Levanka a Alda mají zatím pořád trápení,ale přejde to,uvidíte.Levanko,já na začátku nemohla čistit zuby vůbec,žaludek sem měla až v krku,třásla sem se,jak osika,byla sem,jak ve snu.Všechno se ale uronalo,trvalo to ale dlouho,ke cvokaři sem se odvážila a nelituji.Beru léky,no a co?Přece nebudu přežívat,já chci žít:-)Bude líp,uvidíte,hlavně nikam nespěchat a dělat jen to,co tělo a mysl dovolí.NMepřepínat se,nic nám přece neuteče.Mějte se a já doufám,že se mi to tam vloží,když toho tolik píšu.pa,pa,bando a pište,nebo Vás sní myš:-)))

Martino, ty jsi psala, že efekt Citalecu se u tebe stabilními zlepšeními projevil po třech měsicích, že? Tys to vydržela tak dlouho čekat, kde jsi brala tu jistotu, že to bude lepší? Nevím zda u tebe doktor diagnostikoval PP, kde efekt léků je pomalejší než u depresí. Já trpím dle doktorů PP, ale deprese si myslím mám taky, protože příznaky depresí u sebe pozoruji.

Promiňte,teď to po sobě čtu a to je hrůůůza.Snad tomu budete rozumět.Píšu potmě a taky to je tedy hrozný,pardon:-)))

Ahojte bando, dnes jsem druhý den bez Neurolu a snažím se nějak přežít. Chci si potvrdit, nebo vyvrátit, zda za chvílema kdy mi bylo dobře stál Neurol nebo Citalec. V pondělí jdu za doktorkou a budeme se bavit co dál. Mám za sebou 7 týdnů Citalecové kůry s toho týden zvýšené dávky. Vy jste neměli po tolika týdnech myšlenky, že ty léky neúčinkují a že by bylo třeba je změnit? Vím, že Moon se pomalu chystal do práce, nevím jak vy holky jste byly na tom. Já jen vím, že do práce se nechystám /mám někdy pocit, že by to už šlo ale ten mne hned přejdem jen co něco zkusím dělat/, prostě je to u mne o přežívání. Levanka má myslím úspěch za sebou, když zvládla tu svatbu. Myslím, že u ní to bude dobré, zvlášt pokud se sveří do péče doktorů. Mějte se fajn.

Tak zítra už tam určitě zavolám na tu psychiatrii, i když dnes odpoledne jsem zvládla návštěvu švagra + jeho ženy se dvěma ujačenými dětmi, nejdřív mě popadla hrůza, když volali, že přijedou, ale nakonec jsem vše zvládla a hlavně docela vklidu, ani jsem si nepřála (jako jindy), aby byli co nejrychleji pryč, takže to pokládám za úspěch a dobré znamení. Dopoledne to ale nebylo ono, to jsem sotva uvařila oběd a nevěděla zase kam dřív skočit, u čeho bych se snad cítila líp. Do školy samozřejmě stále nic, pořád odkládám v dobré víře a naději.

Ahojte, tak jsem se dneska zvládla objednat, je to ale až na 6. září, do té doby to budu muset nějak vydržet. Jsem z toho nějaká vedle, že půjdu k onomu doktorovi, o kterém jsem si myslela, že ho nebudu nikdy potřebovat, vím, že to není žádná ostuda, ale stejně... Iciku, já vím, že nejsem blázen, ale taky vím, že jsem teď hrozně slabá a že tohle přece nejsem já a moc bych chtěla být jako dřív a nedělat si s ničím hlavu, nechápu, proč najednou řeším, že e mi nic nehce, že mám úzkost z věcí, které pro mě byly donedávna úplně přirozené:-( Aldo, co bez toho Neurolu, jde to? Je zase fakt, že lexaurin leží ve skříni a ani mě nenapadá po něm sáhnout a to na začátku byl větší boj teda.

takhle to mělo být správně:-)

Levanko, jsi pasak. Ja kdyz jsem mel jit poprve k psychiatrovi tak jsem z toho byl taky mimo. Rikal jsem si proc ja tam vlastne musim jit? Nejsem preci blazen. Ale poznas, ze to je vlastne doktor jako kazdy jiny, jenom se chova "pratelsteji". Ja jsem zatim bez Neurolu, ale jak jsem jiz psal o jeho ucincich na mne jsem pochyboval uz nekolikrat, takze aspon do sebe nesypu zbytecne navykove bobule. Nalady a pocity se u mne stridaji, takze je to takove jednou lepsi jednou horsi. Jde to strasne pomalu a pokud se to zlepsuje tak to zatim nejak vyrazne nepocituji. Obavy z navstev a setkani z jinymi lidmi mam taky, kdyz uz prijdou tak to nejak preziju :-) Mejte se

Chvála Levance, My všichni jsme bojovali, váhali, styděli se,než se objednali k tomu Dr. Dnes s odstupem času vidím, že jsem měla zbytečný strachy a předsudky. Možná jít si o svých problémech povykládat před lety, spoustu bezesných nocí bych si ušetřila a i nervy. Do 6. vydržíš. Připrav si otázky, pár svých problémků, které budeš chtít řešit a těš se. Já si užívám psí společnost, dlouhé procházky, mazlení a odmítání olizování obličeje. Jdu si zacvičit jógu, trochu jsem jí teď flákala. Marti, co smlouva, co doktor?

No koukám, že jste se hezky rozepsali. Já mám pořád nějak moc práce a zařizování a tak píšu míň. Psychiatr je doktor jako každý jiný. Ale taky jsem tam kdysi šel s podivnými pocity. Levanka uvidí, že je to v pohodě. Jinak už hroutím třetí tisíc kilometrů na kole, chystáme se stavět... No snad mě to zas nesloží. Mějte se a já příště napíšu víc. Moon.

Všechny Vás zdravím,tak jsem zkontrolovaná a pochválili mě,jak to mám pěkné-mysleli jizvu:-).Prosvítili mě zase celou a moooc se jim fotečky líbili,prý je to parádní,dobře mi ten inplantát zarůstá.No,kontrolu mám ještě znova za 6 týdnů.Vůbec nemluvil doktor o práci,tak sem se ptala,kdy můžu a povídal,jestli pospíchám tak nejdříve tak za tři týdny.Tak budu smrdět doma,ještě,že v práci je to v poho.Já se kasala,že příjdu už pracovati,ale šéf mi říkal,ať nepřeháním.No,alespoň budeme Iciku moci trošičku v klídku stěhovat.Smlouvu jsme podepsali,vzali jsme to na rok-na dobu určitou s tím,že když budeme spokojení,tak si to prodloužíme,kdyby jsme nic do té doby nesehnali.S těma hypotékama je to šílený.Ten barák je volný,takže není problém,smlouva je dobře napsaná.Hlavně,že bude zahrádka a klídeček.Tady už nám to leze na nervy.Jinak,Aldo já mám diag.PP se soc.fobií,Citalec mi zabral opravdu až asi za čtvrt roku,přesně se mi střídali nálady a pocity,motala se mi neustále kebule a bylo mi na zvracení,takže bych řekla,že jsem měla ještě horší stav,než ty.Ale:jednou si dole,jednou nahoře a to proto,aby jsme se s tím naučili žít.Člověk asi potřebuje i stavy,kdy to není ono k tomu,aby se vzchopil a bojoval za to,aby bylo líp.Neboj,vyhrabeš se z toho,uvidíš.Nech tomu volný průběh,zkus být v klidu,jde to blbě,ale jde to.Já sem taky hodně cvičila,to mi pomáhalo,tak zkus třeba to.A postupně bude líp.Všechny Vás zdravím a něco musím ještě vyřídit,tak musím...Pa,pa a užívejte si,bando.

Prosímtě,Moone,aby si nám na tom kole někam neodfrnknul????Zase tolik nemakej,jo?Brzdi!!!!!A Iciku,joga je prý dobrá,co?Mě to nauč:-)))Ahoooj

Tak teď zase dva dny horší a to jsem si říkala, jak se to obrací. Ještě ale neberu cit ani 3 týdny, tak mu dávám ještě šanci, aspoň se toho 6. září bude moci diskutovat o tom, zda zabírá.... Díky za podporu s psychiatrem. Jinak zítra odpoledne odjíždím NA VODU s přítelem a bráchou + parta, to jsem zvědavá, jak to budu zvládat, třeba zrovna zapomenu na problémy, no nevííííííím, bojíííím, ale před týdnem jsem si to ani nedokázala představit, teď sice špatně, ale dokážu, asi to bude chvílema přemáhání, no uvidíme, ozvu se v pondělí. Učení na státnici leží, nešlo to prostě. Ještě by mě zajímalo, jak probíhají ty vaše ataky? To co jsem četla na internetu je dost hrůzný, mně se někdy stane, že je mi z ničeho nic teplo (jako kdyby mnou projel žhavý šíp), začnu být šíleně nervózní + někdy pocit na omdlení, měla jsem to i dřív a vždycky to samo odejde, jak to přišlo - bez nějakého provokativního momentu, někdy doma v klidu, někdy v obchodě. Mohl by to být příznak té panické poruchy? Tak vlastně ani nevím, co mi je, myslela jsem, že "obyčejná" deprese, asi to nechám na toho doktora:-). Moone, ty jsi neměl někdy dep. jakoby v návalech? Z ničeho nic pocit, že musíš utýct, že už to nejde dál a pak zase chvíli docela klid? Mně to jinak rozjely asi léky - kortikoidy apod. + celkově stres a vědomí té mojí (ne)kamarádky nemoci. Hodně štěstí všem, snad to přežiju a i si něco užiju na tý vodě. Všeobecně sport mi pomáhá (dneska kolo), ale donutit se k tomu, když psych. dole, když už vyrazím, je to dobrý většinou. Moone, jen tak dál, sportem jako prevence depresím!

Ahoj všichni, píšu tady úplně poprvé a jsem moc ráda, že tyto chaty existují. Před třemi měsíci jsem se dostala do šíleného stavu, měla jsem neustále sevřený krk, píchalo mě v týlu a měla jsem stavy na omdlení, jednou pro mě dokonce přijela záchranka, protože jsem nemohla dýchat. Byla jsem přesvědčená, že mám rakovinu snad úplně všude, hledala jsem na sobě všechny příznaky a lítala po doktorech-všechno ok, byla jsem v koncích a přestala jsem jim věřit. PO všech vyšetřeních jsem se rozhodla navšívit psychiatra, vše jsem mu řekla a diagnóza:panická porucha, dostala jsem antidepresiva remood a neurol. Neurol byla moje záchrana a remood pomalu začíná učinkovat, už beru plnou dávku a dostávám se pomalu do normálního života. Neuorol jsem jedla asi měsíc dvě 0,25 a teď mi stačí je 1. Doufám, že už to všechno přejde, protože mě v září čekají státnice a nejsem schopná nic dělat. Všem přeju, aby to zvládli, ať už je dobře.

Dobrý den, můj manžel bere asi půl roku Citalec. Jeho chování se v poslední době zhoršilo, máme nějaké problémy já to chci řešit ale příde mi, že můj manžel je od té doby co bere tyto prášky jak vyměněný. Vždy byl ohleduplný laskavý a teď mi příjde, že nemá žádné pocity, je mu fuk jak já se trápím, je bezcitný, krutý, nechápe mě, je někdy až agresivní. Poradí mi někdo, jestli to může být těmi prášky?

Ty změny nálad a postoje nemusí být po citalecu, ale proto, že se necítí dobře (v životě), proto také ten citalec začal brát ne? O těch problémech co máte, začněte alespoň mluvit, když nejdou hned vyřešit.. Je třeba spolu komunikovat... I to otupení jsem prožíval , ale za pár měsíců to odezní. Možná i to otupení je třeba prožít, aby si člověk trochu pomohl, srovnal se...... Množství pocitů,změn nálad, bolesti, a spoustu dalšího jsem si prošel, vím o čem píšu. Deprese, panika a další, jsou prostě nemoci, které se nějak projevují a to co popisuješ je jen zanedbatelný zlomek toho, co takto nemocný člověk prožívá. Chceš li sobě pomoci "musíš" pomoci svému muži. Ale pomoct se musí také umět. Ahoj.

Levance : Se překonáváš, ale pokud to cítíš, že to bude ok tak si to určitě užij. Všem: Já jsem tedy zrušil Neurol a doufám, že už ho nebudu muset už nikdy zobnout. Ze začátku jsem byl nějaký nervní ale teď už to je lepší. Jinak zobu poctivě Citalec a snažím se užívat dní, když to jde. Mějte se fajn. Alda

Ahoj všem, zítra jdu na kontrolu k doktorovi, doufám, že pro mne bude mít pozitivní "energii". Já jsem teď týden bez Neurolu, dny jsou vcelku dobré ikdyž občas mne přepadne úzkost a nervozita. Chtěl bych se zeptat zda účinky Citalecu budou mít vzestupnou tendenci tzn. bude se to postupně a třeba pomalu zlepšovat? Cítím, že ten lék na mne asi zabíral, ale pořád to není ono. Připadá mi, jako bych se vracel zpátky to minulosti a jak se to zhoršovalo tak se to zlepšuje... je to možné? Za jak dlouho jste měli dojem, že jste úplně v pohodě? Mějte se Alda