Asentra 50

Ahoj Meky, já Xanax neznám, ale zkus Zolpidem - ty jsou nenávykové a nijak nezatěžují organismus. Většinou beru půlku, ale když jsem celkem v poho stačí i 1/4. Poptej se na to. Hana

Koukám, že nová zkratka AŠ se ujala. :o))) Ovšem můj manžel nadšen není, co se dá dělat, musí to pochopit... Já zvýšila dávku Olwexya za 75mg na 150mg a je mi nějak mizerně, i psychicky horší, může to být tím navýšením než si tělo zvykne? V letáku píší, že při začínání může dojít k dočasnému zhoršení obtíží, ale při zvedání dávky tam nic zmíněné není. Máte někdo zkušenost s navyšováním, že vám bylo hůř?? Držte se a pište. pa

Ahojte,může mě někdo poradit co si mám dat na spaní.Asentru beru 9 den a 9 nocí nespím.Bolení břicha se trochu zlepšilo,ale to spaní je šílený.dik

Ahoj, zkus na spaní Zolpidem nebo Stilnox, jsou nenávyková. Možná ti bude stačit i půlka. Přečti si o tom na internetu, ale jsou na lékařský předpis. Já spím špatně už mnoho let, ale po té Asentře to fakt bylo ještě horší - už ji neberu. Pak jsem brala na noc neurol, ale to jsem se strašně potila a měla šílené sny. A navíc po delším užívání může vzniknout návyk. Jestli zkusíš ten Zolpidem vem si ho až půjdeš do postele. Čau Hanka

Ahoj lidičky,prosím Vás nemáte někdo zkušenosti s bolestí vyvolanou psychicky?Přes měsíc mě pálilo v krku,občas zabolelo,byla jsem u lékaře ten mi řekl,že tam nic nevidí a udělal výtěr,nic nenašli a samozřejmě bolest v krku přestala,teď jsem si nechala udělat krevní obraz a výsledky budou za týden a už mě bolí kde co,chvíly záda,pak zase hlava,klouby,tlak pod žebry a už to začíná být nesnesitelný,pořád myslím jen na to,že mám nějakou hroznou nemoc a taky jsem vypozorovala,že pokud se nehlídám a dokážu sama sebe překecat,že mi nic není tak mě nic nebolí.Prosím napište někdo!!!

Ahoj Denčo, tak ráda bych teď byla u tebe a objala tě. Tvé stavy jsou fakt děsivé, ale to že jsi hubená určitě ještě nic neznamená, asi hubneš z těch svých psychických problémů. U tebe to bude fakt asi panika, nechápu, že ti tvá psychiatrička ještě nijak nepomohla. Pokud ti předepsala AŠ, tak už by snad měly zabrat, ne? Neznám tě, ale z tvých slov cítím, že jsi opravdu v ůzkých, poraď se znovu s paní doktorkou, musím ti přece nějak pomoct, ať se tolik netrápíš. A když je ti tolik ouzko, máš se hned v tu chvíli o koho opřít? Obejmout? Cítím s tebou, ale bohužel nemůžu pomoci a tak tě aspoň na dálku objímám a VYDRŽ!!!! Papa Hanka

Ahoj Hani,díky moc,byla jsem už celkem v pohodě,ale teď mě to zase popadlo kůli tomu odběru krve a teď musím čekat na výsledky tak mám takový strach,že mě něco najdou,moje psych.mi řekla,že psychicky si můžu vyvolat jakoukoliv bolest tak nevím,v pátek mám volat ohledně výsledků a manžel je v práci tak mám strach,abych se tady nezhroutila a nebo tam volat nebudu a když se neozvou tak tam nic vážného nebude a k psych.jdu až za měsíc.Díky za podporu,je mi trošku líp.

Denčo, já tě úplně chápu, mám stejné stavy. Jednou je to lepší a pak zas do toho spadnu. Vynoří se depka jako prase a já začnu panikařit, že mám určitě nějakou vážnou nemoc, protože se cítím tak mizerně, těžko věřit, že je to jen psychikou.. Ale asi je, psychika je svině. :((( Taky jsem si podstoupila různá vyšetření krve a vždy umírala strachy a dopředu viděla to nejhorší..Já si už snad i nějakou nemoc přála (samozřejmě že ně nějakou vážnou), abych věděla, že to jde léčit a budu ok. Nic se nenašlo, takže psychika.. Už mi bylo lépe, fyzicky i psychicky, ted jsem do toho zase spadla, nechápu proč, asi potřebuju zvýšit dávku.. Lidi, musíme věřit, že bude lépe a my se z toho dostanem!!! Denčo a ty hned napiš jak ti dopadla ta krev. kdy budeš mít vysledky?? Já mám taky 2 kg dole, jsem ráda, ale opět mě přepadají protichůdné myšlenky, zda nejsem třeba nemocná, že hubnu. no, magor. Vím, že málo jím , protože po AŠ nemám chuť na jídlo, tak je to tím...

Ahoj Klárko,výsledky krve budou asi v pátek a určitě dám vědět jak jsem dopadla,psychika je zrůda,nikdy bych nevěřila,že to může být tak děsivé,nesmíme se dát!!!Jo a já mám zase 48kg,nejsem schopná něco sežrat,ještě,že měřím 158cm,ale přesto mi každý cpe jak jsem vychrtlá,jo a Klárko určitě hubneš po AŠ!!!

Po 10dnech končím s AŠ je mě ponich fakt děsně.Nechám si předepsat něco jinýho,vůbec mě nesedly.

Simone, držím palce, abys objevil něco co ti sedne. Mně Asentra taky neseděla.. Denčo, já měřím taky 158cm a vážím 52kg, už teď mi nadávají všichni jak jsem zdechlá. Když jsem se vdávala tak jsem měla 47kg :o))) Ale tak po 2 dětech (a třech těhot) i 52kg je slušný. :o) Ty máš nějaké děti? Neboj, krev bude určitě čistá, je to psychika' Jsme tu na tom všichni stejně. Já bych taky nikdy nevěřila, že dopadnu tak jak jsem dopadla - na práškách,,, :o((( Důležitý je si to přiznat a vyhledat odbornou pomoct. Jsme tu všichni na jedné lodi a je prima se zde vykecat.

Ahoj Klárko,já mám dvě krásný a zdravý holky,každé těhotenství jsem přibrala 25kg,vypadala jsem jak chodící almara,mě by taky nikdy nenapadlo,že skončím na práškách,já která všechno zvládne...Ve středu mám jít na pohovor kůli práci jenom představa je děsivá,bolí mě už kde co,klouby,svaly,nemám chuť něco dělat,ach jo...

Dobrý den všem, mám otázku: jsem s přítelem 9 měsíců, když jsme se seznámili, nebyl žádný problém. Bere asentru50, v době našeho seznámení ji měl údajně vysazenou nebo zkrátka přerušil aplikaci, vzhledem k tomu, že se po čase necítil úplně v pohodě, tak ji opět nasadil. Delší dobu máme problémy v sexu - on nemá chuť. Mám pocit, že je to od doby, kdy asentru opět nasadil - je to možné? Děkuji za odpovědi. Dixi

Ahoj Dixi, řekla bych, že je to téměř stoprocentní, ale taky k tomu muže mít ještě psychické problémy, třeba ho i něco trápí co ti nechce nebo má strach říct, že bys ho třeba nepochopila. O tom se strašně špatně mluví a ten kdo to nezažil, těžko tyhle věci chápe. Ale pokud máte pěkný vztah a jste k sobě upřímní, promluvíte si, určitě zjistíte, čím to může být. Ahoj, Hanka

Hani děkuji za reakci. Vztah máme jinak přímo ukázkový, je to nejlepší chlap mého života, v jiném směru problém stoprocentně není. Lásku a to, že o mě skutečně stojí mi dává najevo, dokonce je to první chlap mého života, kterému věřím. Milujeme se navzájem, je to čisté, hezké. Několikrát jsem narazila na toto téma, nikdy jsem se nedočkala nějaké konkretní odpovědi, vždy mi jen řekl, že nemám hledat problém u sebe, že je to jeho chyba. Víš, jak to je, hned jsem za tím viděla, že pro něj nejsem příliš přitažlivá, že ho nevzrušuju, tohle mi vždy vyvrátil, ale nic konkretního neřekl, kde je jádro pudla. Až včera mi to opět nedalo a lehce a opatrně jsem se začla ptát, výsledek: je to pravděpodobně způsobeno asentrou, bere ji cca rok a půl, když mu jí dr předepisovala, tak ho údajně upozorňovala na možné problémy v sexu, jenže tehdy byl sám a nějak mu to necadilo, poté prášky vysadil, my se seznámili, vše bylo tak, jak má být. prášky opět začal brát a vznikl tenhle problém. Prosím přejde to někdy, je to jen několikaměsíční období anebo je to běh na dlouhou trať - dokud bude brát, tak bude problém? Děkuji za váš čas. Dixi

Denčo, já tě naprosto chápu. Než jsem začla AD brát, tak jsem měla taky pocit, že mám celý tělo rozlámaný, bolel mě snad každý kloub v těle, každá šlacha.. říkala jsem si, že mám třeba boreliozu, nebo revma.. Z krve se nic nepotvrdilo - takže psychika. Koupila jsem si knížku Chronická únava - tam je popsané jak se fyzicky projevuje strach, úzkost a obava. Mimo jiné je tam psané bolest kloubů a svalů, třes, brnění končetin apod. Takže jsem se uklidnila, že je to "jen" tím stresem. Držím palce na pohovoru, je to na psychiku. Já mám pocit, že bych něco takového ted nezvládla. Mám dokonce i strach ze stěhování. Zhruba za měsíc se stěhujem do domku, na kterém už 3 roky dřeme. Tak jsem se těšila a najednou mám strach. Je tam pro mě všechno cizí... A mám pocit ,že domek je možná hlavní příčinou mých stresu a depek, když tam přijdu, vůbec se tam necítím dobře, snad si zvyknu. Chjo... Měla bych být štastná, dvě krásný zdravý děti, krásný nový domeček (vždycky to byl můj sen).. a místo toho depkuju.. Včera jsme se pekelně pohádali doma s manželem, přišla na mě depka, chtěla jsem se svěřit - a on mě samozřejmě nepochopil. Odbyl mě se slovy, tak už jsi mi to řekla, jdi spát at nejsi unavená, chci si ještě přečíst noviny!!!!! Bože můj,je to normální???:(((

Ahoj Klárko,tak přesně takle přemýšlím já,mám revma nebo boreliozu,v květnu jsem měla klíště,jo a ještě si vnucuju představu,že mám leukemii.K tomu domečku gratuliji,my bydlíme v domku tři roky a je to bezva,tak se ničeho neboj uvidíš,že si tam zvykneš.Máš tam nějaké kámošky?Já jsem tady taky nikoho neznala a teď je to celkem fajn a pořídíte si pejska?My jsme si pořídili pejska a mimčo zároveň a byl to pořádný záhul.Máš ráda kytky?Pokud ano tak na zahradě se vyřádíš.Teď mám strach jen z tý zimy,většinou tak od ledna do června jsem pořád hodně unavená.Prosím tě nedepkuj,určitě nejsi nemocná,ale to ty dobře víš a uvidíš,že to stěhování taky dobře dopadne a co se týče manžela,ten můj je dneska taky nějaký podrážděný,už dlouho nebyl sex,tak to bude asi ta příčina...

Denčo, no vidíš, jsme na tom stejně i s těma nemocema. Já se taky bála leukémie, ale to mi dr vyvrátil, že v krvi jsou leukocyty ok, tak mě ještě napadla roztroušená skleroza, to je taky můj strašák... :o((( Co se týče sexu, škoda mluvit, nemám na něj ani pomyšlení, já bych se i přemohla, ale to by se musel i manžel snažit se mnou trošku mluvit, ne se jen večer přitulit a čekat, že budu vášní po celém dni hořet. :( Stěhujem se do mojí rodné vesnice, kamarádek tam mám plno, těším se tam, ale svým způsobem bojím změny. Změny z neznáma, jak to zvládnu takový dům, jak se nám tam bude žít. No nepochopitelné, měla bych se těšit, ale spíš se začínám bát. No pako :)

Klárko,tak mu to řekni,že tě musí taky trochu naladit a né čekat co se bude dít.A neboj,neboj to stěhování bude v pohodě.Když jsme se před třemi roky stěhovali tak jsem byla zdravá a nic mě netrápilo a tak jsem tvrdila,že lepší vyhořet než se stěhovat,těch krámů co člověk časem nashromáždí a když jsme se trošku zabydleli tak už to bylo bezva,uvidíš,že ze začátku to nebude nic moc,ale až se zabydlíte tak to bude v pohodě.Jo a roztroušená skleroza tak ta mě ještě nenapadla:o)

přišla na mě depka, chtěla jsem se svěřit - a on mě samozřejmě nepochopil. Odbyl mě se slovy, tak už jsi mi to řekla, jdi spát at nejsi unavená, chci si ještě přečíst noviny!!!!! Bože můj,je to normální???:((( - tohle jsou tvá slova Klárko. Je to normální, protože chlapi neradi něco řeší. Já už se manželovi ani nesvěřuju protože mi stejně vždycky připadá, že vedu spíše monolog než dialog. Neumí mě utěšit ani podpořit, možná nějak vnitřně se mnou cítí a neumí to říct ani dát nijak najevo, ale jak říkám, myslím, že chlapi prostě takoví jsou. K psychiatričce jdu až 22.9. protože má plno, tak musím čekat, snad dožiju...... všechny zdravím, držte se.

ahojky děvčata, dlouho jsem nepsala, ale čtu to tady pravidelně..přijde mi, že tady čtu o sobě:o), tak podobné to všechny máme..já už vymyslela taky všechny nemoci, vč.leukémie, rakoviny plic, kostí,děs děs děs...přiznám se, že je mi po psychické stránce líp, tolik si nevymýšlím, tolik mě jakákoliv bolest nerozhodí a nepřemýšlím, jakou vážnou nemoc zase mám..dnes jsme vezla maminku na operaci páteře, třech plotének, zítra jí to dělají, tak mám strach..zatím ,co jsme si volaly , tak jen brečí, i psychologa jí pozvali před operací..tak jí držte palečky-děkuji-se sexem jsem na tom úplně stejně, vůbec nemám chuť a náladu..manžel chápe, ale doufám, že to je pravda:o)), -já mu teda věřím..jsem moc ráda, že ho mám, pomáhal mi v těch největších depkách a i holka..dala jsem jim o tom přečíst, aby měli trochu přehled, ale všichni víme, že kdo to nezažil, tak to nepochopí..jinak s těma novinama a televizí, to je úplně všude stejné!! papa a pište..jo, na noc mám stále xanax a mám někdy třesdo rukou, jakoby ze strachu. mám to většinou už od rána, tak hned vím, jakej budu mít den:o)

Kačko, ráda tě tu vidím. :o)) Už jsem se lekla, že ses nám někde ztratila :o) Já taky když čtu tady o vás ty příspěvky tak jako bych to psala všechno já.. Máme tu fakt společnej problém.. jsme tu všichni paka.. :o) V dobrém slova smyslu. Důležité je ale si to přiznat, že je to všechno o psychice. Já jsem na tom fyzicky už taky trošku lépe, přestaly mě bolet svaly a klouby, občas teda hodně záda, ale to věřím, že je to z toho jak tahám děcka.. Ale už to tak neprožívám, že mi je něco vážného - přesně jak píšeš.. Jen se mi občas vracejí ty úzkosti, co by se mohlo stát, kdyby se někomu něco stalo atd..Mamince držím palce, moje mamka byla taky na operaci ploténky, dělali jí to laparoskopicky a při vědomí, zvládla to dobře, akorát pak musela dlouho dodržovat cvičebný režim a rehabilitovat. Kolik let je tvojí mamince?? Neboj, vše bude dobrý, hlavně ať už to má za sebou!! Já jsem fakt pako, od té doby co mám depky se pekelně bojím doktorů, nikdy jsem taková nebyla. Začlo mi to prvním neúspěšným těhotenstvím, od té doby mám strach, že bude zase nějaká špatná zpráva. Bojím se třeba i na ušní, že mi něco vážnýho najdou... No pako! Manžel nepochopí, ani mu už o tom neříkám, zbytečný.. Ale je to smutný, mám ho přece od toho, abych se mu mohla vyplakat na rameno, nebo jsem naivní? Kačko, to máš super, že máš podporu v manželovi. Hani, do 22.9 je ještě hrozně daleko - tak ať ti to utíká rychle. Bereš pořád ještě tu Asentru? A jak se cítíš?? Kolik let jste spolu manželé? my máme ted v pátek vyrocí 5. let a jsem nějaká znechucená. Ale možná je to tou mojí depkou přechodnou! tak se držte a piště. díky za tuto diskuzi! :o) člověk ví, že v tom není sam. :o)

Ahoj Klárko. Asentru už neberu vůbec mi nesedla, na noc beru jen půl neurolu a půl zolpidem abych se trochu vyspala, ale stejně kvalitní spánek není. Už si ani nepamatuju, kdy jsem spala bez probuzení celou noc. To moje spaní je takové zvláštní: všechny sny si pamatuju a přitom si říkám, že to je jen sen, prostě všechno vnímám, jako kdybych měla jen zavřené oči. Těžko se to píše, nevím, jestli mi rozumíš. Jsem permanentně nevyspalá. Strach z nemocí jako ty a Kačka nemám u mě asi převažuje sociální fóbie a psychické problémy se odvíjejí od toho, že jsem se nikdy nesmířila s úrazem /mám od kolen dolů ochrnuté nohy, ale mám zpevněný kotník a nosím takovou ortézu a berli, pod kalhotama není nic vidět a každý si myslí, že jsem třeba měla jen zlomenou nohu/, nemám práci ...... no prostě všechno s tím úrazem souvisí. Chjo, s... mě to. Opravdu jsem zvědavá, jestli mi doktorka pomůže. Manželé jsme už 12 let, taky byly krize, hádali jsme se, ale po čase jsem zjistila, že hádky nevedou vůbec k ničemu a tak když jsem cítila, že se k ní schyluje, tak jsem prostě přestala mluvit no a časem se vše uklidnilo a hádky se unás prostě nevedou. Všechno překonáte, uvidíš už kvůli dětem. A NEBOJ, určitě žádnou nemoc nemáš, to všechno zlo nám působí psychika a zase jen psychika. A jak dlouho bereš ty AŠ? Cítíš po nich úlevu? Tak zatím ahojky, pište všichni. Hanka

Dobrý den,rád bych se s vámi podělil o své zkušenosti s léčbou depresí.U mne se před zhruba sedmi lety začala projevovat tzv.agorafobie,přecházející v panickou poruchu.Začalo to tak,že jsem hodně sportoval a při jednom sportovním utkání se mi najednou nedostávalo dechu,bušilo mi srdce jako o závod a celý jsem se cítil malátný.Dostal jsem strach z infarktu,nechal jsem se vyšetřit,ale nic fyzického se nepotvrdilo.Od té doby jsem ale začal mít strach,že se mi to znovu stane a začal jsem se pozorovat.Při jakémkoli náznaku podobného stavu,se mi prudce rozbušilo srdce,byl jsem úplně paralyzovaný,nebyl jsem schopen dojít ani do padesát metrů vzdáleného krámu na nákup.Dopadlo to tak,že jediné prostředí,kde jsem se cítil bezpečně,byl domov.Obvodní doktorka mi naordinovala Citalec 20mg a napsala neschopenku.Stavy,které jsem prožíval,byly doslova šílené,bál jsem se jet na chatu za kamarády,kam jsem vždycky jezdil rád,nemohl jsem se dívat na televizi,protože mne to lezlo nervy,nemohl jsem vidět lidi,jak se smějí a užívají si zábavu,protože mě to prostě nešlo,nicméně po asi pěti týdnech,se mi začalo ulevovat,nastoupil jsem do práce,zkrátka začal jsem se cítit docela dobře.Po třech měsících medikace jsem měl pocit,že jsem z toho venku a tak jsem po poradě s doktorkou postupně a pomalu začal Citalek vysazovat.Trvalo to další čtvrtrok a když jsem bral poslední cítil jsem se opravdu dobře,jako by mne nic podobného nikdy nepostihlo.Žil jsem docela spokojeně a najednou po třech letech to přišlo zase.Začalo to nepatrnými náznaky (např.zavolali známí,abych přijel na návštěvu a já začal pochybovat o tom,že to tam zvládnu bez komplikací).Celou dobu do návštěvy jsem se ubíjel myšlenkou,že mi tam začne mlátit srdce a nic a nikdo mi nepomůže,že se budu muset sebrat a jet domů,bude to trapas,atd.A tak jsem neváhal a navštívil doktorku,která je mimochodem k mým problémům velmi vstřícná a citlivě posuzuje mé stavy.Ta mi předepsala opět Citalec a historie se opakovala,jen s tím rozdílem,že se mi to povedlo podchytit včas a tak jsem byl schopen chodit do práce.Po roce užívání jsem postupně začal vysazovat,cítil jsem se dobře,ale už jsem taky dobře věsěl,že se mi to může kdykoli vrátit.A to se stalo letos na začátku léta.Takže opět Citalec,jenže ani po dvouměsíčním užívání jsem nedospěl k žádnému pokroku a tak mi doktorka změnila medikaci.Napsala mi Asentru 50mg a jako dalšího "pomocníka" Neurol 0,25mg.Asentru beru jednu ráno a neurol jeden večer,případně,když se necítím dobře.Po užívání asentry necítím žádné vedlejší účinky s vyjímkou občasné slabé bolesti hlavy.Co se týká chuti na sex,tak ta mi zůstala,horší je to s vyvrcholením......Ale to už jsem zaregistroval i po Citalecu.Je fakt,že po týdnu užívání Asentry je ještě brzo na nějaké hodnocení účinků,ale mám dojem,že se to pomaloučku začíná lepšit.Každá léčba deprese chce čas a trpělivost.Nemám to klasické bušení srdce,ani stavy šílené paniky před nějakou akcí,na které mi záleží.Ale stále se cítím trochu nejistý,uvidím jak to půjde dál,pořád ještě úplně nevěřím,že všechno zvládnu. Spíš teď pociťuju takový tlak na prsou,jako když jde člověk k nějaké zkoušce a má trému.Ale to se neděje pořád,spíš tak odpoledne,nebo navečer.Po večerním užití Neurolu se to do hodiny ztratí a cítím se mnohem líp.Pokud se kdykoli během dne necítím dobře,čekám až do toho nezažšího okamžiku,kdy už mám pocit že se opravdu potřebuji uklidnit,abych mohl fungovat a pak teprve beru Neurol.Upřímně řečeno,nechce se mi ho brát víc,než je nezbytné.Co se týče spaní,po užívání Asentry spím,jak mimino.Ráno se cítím vyspalý a to se mi už spoustu let nestalo. Do práce chodím normálně,ale jezdím autem,dříve jsem jezdil Městskou hromadnou dopravou,ale na to se zatím až tak necítím.Věřím ale,že to všechno pomine a já se zase budu cítit dobře.Věřím tomu,že mi Asentra pomůže.Náznaky tady již jsou.Možná jsem se zde rozepsal příliž obšírně,ale kdyby moje zkušenosti pomohly jen jedinému člověku a ulehčily mu jeho potíže,splnil by múj příspěvek svůj účel.Nakonec už to,že se tady může člověk podělit se svým trápením s ostaními je úleva.Myslím si totiž,že kdo depresi neprožil,(s vyjímkou lékařů)nikdy postiženému neuvěří v jakých stavech se může nacházet.

Ahoj Klarko,Hanko a vůbec všichni co tuto debatu čtete.Dneska jsem volala na výsledky krve a už byli hotové,tak mám krev v naprostém pořádku akorát cholesterol mám na hranici,ale to je asi tím,že jsem masová,nejradši mám vepřový,pak miluju smetanu a klasický máslo,žádný margariny,tak se pokusím to trochu umírnit.Spadl mi kámen ze srdce,dnes se cítím naprosto skvěle a jsem zvědavá jak mi to dlouho vydží.Františku,u mě to taky začalo všechno panickou poruchou,když vymizely ataky tak jsem zase začala trpět strachem z nemocí a depresemi.Beru Asentru 50 a věřím,že se to všechno dá zase do pořádku.Psy. mi řekla,že Asentru budu muset brát minimálně půl roku.Pokud už pociťuješ,že je to lepší tak to je bezva.Klárko,drž se určitě jsi zdravá stejně jako já!!!Psychika je strašně moc záludná a mi se nedáme.Hani,moc děkuju za podporu je to úžasný takle s někým pokecat,když ti není nejlépe.A co se týká toho spánku tak taky toho moc nenaspím a ráno mám kolikrát pocit jako bych byla po flámu.Jo a Klárko tak ty bolesti zad,když jsem byla ještě v pohodě a musela jsem neustále tahat malou,kolikrát jsem nemohla ani vydžet frontu u kasy,plazila jsem se povozíku a snažila jsem se protáhnout ale všechno na nic.Když malá povyrostla tak se to za nějakou dobu zlepšilo.Lidičky držte se!!!

Ahojky všichni, co je s Váma?????????? Když už se nikomu nechce ani psát, tak to je špatný. Pište a vypište se z těch debilních nálad. Já se mám jakž takž, už jen počítám dny. Jak jsem už psala 22.9. jdu k psychiatričce. Bude to první člověk, kterému se po letech trápení vykecám úplně ze všeho. Řeknu jí vše, co mě trápí a vůbec nebudu myslet na to, že jsem na psychiatrii - s tím už jsem smířena. Tak se zatím mějte, zdravím. Hanka

Zdravím všechny.Hanko,to,že jdeš k odbornému lékaři,je dobře.Uvidíš,že Ti to pomůže.Není to žádná ostuda,protože deprese je nemoc jako každá jiná.Denčo,Tobě díky za Tvou zkušenost s panickou poruchou.Já stavy strachu z nemoci nemám,užívám Asentru šestnáctý den a je mi mnohem líp,než na začátku.Není to ještě úplně ono,ale jsem schopen fungovat bez větších omezení.Ale jak jsem napsal už minule,chce to čas a trpělivost.U mne určitě užívání léků nebude otázka půl roku,po zkušenostech z minula myslím,že to bude záležitost na roky.Tak se všichni držte a ať je Vám líp a líp. František.

Ahojky všichni!!! I já vás po delší době zdravím!! Koukám sem skoro denně, ale píši nějak míň:o). Já jsem psychicky v pohodě, už deprese nemám, nemyslím na nemoci a nevymýšlím kraviny, mezi lidi se mi chce a to je super, konečně, od konce května, kdy mi všechno začalo se cítím jako dřív. myslím také, že to budu brát dýl, nemíním do toho spadnout znovu. Klidně nebudu pít alkohol, který se na AD nemá..Jediné, co občas mám, míň, či více je vnitřní třes, až se mi viditelně klepou prsty u rukou a vůbec vlastně celé ruce od paží ..také mě občas brní do prstů-máte to někdo, prosíma jak dlouho to ještě bude? Evidentně jsou to nervy, protože mi zabere s přehledem neurol a mám klid..Mamča je tď po operaci páteře, nějak to nezvládá, nechce chodit, takže ji po týdnu převezli jinam, kde ji musí rehab.rozchodit..myslím, že je na tom hlavně psychicky blbě a bolí jí to hodně, denně jsem 2x v nemocnici a je mi to moc líto, ale nevím, jak jí pomoci..doufám, že to bude lepší..takže asi ty třesy jsou nervy z toho kolem mě..také v práci mám po sezoně , nikdo nechodí, jsem tam sama a to mi nepřidá, ale vím to 12 let, co tuto práci dělám, takže nic nového pod sluncem..zase bude líp...MOOOOC zdravím všechny a pište, taky se zlepším a budu přispívat do mlýna:o))

Taky zdravím, já tady taky skoro denně nakukuji... měla jsem pocit, že píšu nějak moc často a zahlcuju to tady svými zdlouhavými příspěvky, tak jsem si dala na chvilku pauzu, že si počtu a vy nic... :o((( Kačko, to je super, že se už cítíš "dobře", chce se ti mezi lidi a nemyslíš na kraviny. Myslím, že ten třes je jen otázka času, možná jsi podvědomě nervozní ze svojí maminky, která na tom není psychicky a fyzicky dobře. Držím palce, ať to společně zvládnete!! Ty jsi na dobré cestě, už se z toho bahna hrabeš... Dodáváš nám tu všem naději, že bude zase líp! Hani, psychiatr je doktor jako každej jinej, tak to tak ber, je to naše jediná záchrana. Taky si nemyslím, že jsem nějaký pako a přesto jsem tam skončila. Samo, že se tím nikde nevychloubám, lidi by se dívali skrz prsty - viz. předsudky. Ale když vidím, že se se mnou baví na psych. sestřička i doktorka úplně jako s rovnoceným člověkem a ne jako bláznem, tak mě to jen ujišťuje, že je to hold problém dnešního světa, chodí tam spoustu "normálních" lidí.. takže určitě nic špatného a divného na tom není. Uvidíš, že budeš mít z návštěvy dobrý pocit. A hlavně - děláš to pro SEBE!!! Nikdo není ve tvé kůži a neví jak se cítíš. Mně taky nikdo nevěřil, že mi je jak je. Mamka koukala, když jsem jí řekla, že tam fakt jdu.Takže hlavu hore, psychiatr je lékař jako každý jiný a je tu především od toho nám pomoct!!! To nepochopí ani obvodák. Ten mi řekl, že napíšem AD, že žádného psychiatra nepotřebuju - a vida.. Františku, AD obecně jsou asi běh na dlouhou trať, já taky myslím, že je hned tak nevysadím, mám strach!! Ještě nejsem úplně ok, ale už je to lepší. Po ránu už se netřepu jak ratlík a nemyslím na nemoci apod. Mezi lidi vylezu, mám ale pocit, že si jich tak nějak nevšímám.. V neděli jsme byli na rodinném výletu do Zoo a já jsem pak zhodnotila, že to bylo fajn, že tam nebylo ani moc lidí.. Manžel na mě vyvalil oči, prý tam byly davy!! Haha, tak já je nějak nevnímala, věnovala jsem se rodince a lidi mi nevadili. :o)))) Ještě nejsem úplně ok, myslím ty motáky hlavy, pocit, že jsem jakoby opilá, prý je to ze stresu, máte to někdo taky?? Nárazově si dám Rivotril, ale nechci moc často. Nová AD beru 4.týden, z toho týden tu vyšší dávku. Uvidíme, ještě doufám!! Lepší jsem, ale ok úplně ne. Kdy bych se měla začít cítit NORMÁLNĚ, nevíte??? Díky a pište ať si taky počtu. :o)))

Klárko ahojky!! Jsem ráda, že ses ozvala. No , já jsem na tom te´d stejně, možná trochu hůř. Asi máš pravdu, že stejně podvědomě mám nervy na pochodu z toho všeho kolem, o víkendu jsem se necítila nejlíp. A já myslela, že je už vše o.k., kromě toho třesu samo, ten prostě občas mám...Ach jo, fakt běh na dlouho.. Ale je fakt, že bylo daleko hůůůřřř!! Budu věřit, že se to zlepší a bude jako kdysi!! Všem držím palce!!! Papa

Ahoj všichni, dlouho jsem se tu neukázala. Trochu fofr v práci. Už jsem se i radovala , jak začínám být s panikou v poho. Žádná ataka už přes měsíc. Až dnes ! Před chvílí. Pálily mě ruce , pocit , že nemůžu dýchat. Už se zase vezu... :-( Ale každopádně jsem o mnoho klidnější než dříve.

Ahojky všichni, píšu poprvé, takže to bude lepší. Jsem na antidepresivch již 9 let. Teď beru asi půl roku asentru 100. Ty stavy úzkosti a strachu dobře znám.Mám strach o blízké, práci a jak zvládnu další roky. Je mi 55 let a starám se o nemocnou maminku, které je 85 let, a to více než 20 let. Ta se léčila na úzkosti celý život. Po smrti mého otce se zhroutila. Kromě práce nikde nechodím, protože se mamka bojí být sama doma, pořád si vymýšlí další nemoci (to patří k její nemoci), volá mi do práce, nemohu na dovolenou - zkrátka mne vydírá tím, že když nebudu doma, její stav se zhorší. A to se skutečně zhorší. Z nemocnice jí už párkrát vyrazili, byla i v psychiatrické léčebně, ale vzhledem k věku, nemohou antidepresiva zvýšit. Pořád se jen klepu, kdy zase zavolá, že jí je špatně. Do domova důchodců ji nechtějí vzít - pořád nemají místa, a já už nevím co s tím. Někdy mám strach, že přijdu i o práci, která mne drží nad vodou. Manžela už nemám a syn má svůj život - taky ho nechci otravovat svými stavy, protože vím, co je to, když se matka uváže na dítě a znemožní mu normálně žít. I s těmi antidepresivy mám někdy chuť to zabalit. Přibírám si někdy neurol. Kdysi jsem byla pohodová, všechno zvládala a pomáhala ostatním, kde se dalo. Taky mám přátelé, kteří mne pomáhají už jen tím, že jsou. Ráda čtu vaše příspěvky, alespoň vím, že v tom nejsem sama. Všem držím palce.

Ahoj všichni, takže dnes jsem byla u doktorky a výsledek zní: úzkostně depresivní syndrom a předepsala mi TRITTICO. Máte někdo s tím zkušenosti? Ahojky Terku, moc tě zdravím a řeknu ti, že každá/ý z nás kdo tu píšeme, máme hrozné problémy, I ty tvoje jsou určitě hodně vyčerpávající a podle toho jak píšeš mi připadá, že prostě své mamince nedokážeš říct NE. Musíš se s tím naučit žít a pokud máš sourozence, tak se nějak rozumně domluvit: "jednou ty, pak já", ...... Držím palce, i všem ostatním. Ahoj, Hanka

Hani, moc jsi se nerozepsala. napiš, jaká byla celková návštěva u doktorky. zvládla jsi jí říct co všechno tě trápí? Kápla jsi na dobrou chápavou doktorku? Ty léky neznám, ale určitě o nich najdeš nějaké info na netu. Doufám, že tu s námi na diskuzi zůstaneš, já taky chodím, i když neberu Asentru, ale Olwexyu. Zítra jdu zrovna po měsíci na kontrolu tak jsem zvědavá co mi dr řekne. pořád to není ono, lepší to je, ale ještě bych se chtěla cítit lépe. mám pocit, že už nikdy nebudu jako dřív. :(((

chci se vás zeptat..beru ZOLOFT už 5let, zabral mi tehdy snad už 2den, teď mám ale pocit, že mi přestává fungovat. Pálí mě žáha každej den a bojím se abych z toho neměla vředy...Hodně jsem teď četla o ASENŘE a vím, že tyhle dva léky jsou z jedné skupiny účinných látek, ale v příbalovém letáku tam není psáno tolik nežádoucích účinků..moc logické to není, nebo? Máte někdo podobný problém? Myslíte, že mám radši přejít na CITALEX.? Bojím se abych nepřibrala...mám 10kg navíc..děkuju

Ahoj všem.Klárko,to,že jsou AD během na dlouhou trať,je zcela jisté.Že máš strach z vysazení,to je normální,mě se to u posledních AD stávalo taky,přesto jsem je začal vysazovat,s tím,že to přeci nebudu brát celá léta.No a nevyplatilo se mi to,musel jsem začít s AD znova.Moje heslo je TRPĚLIVOST,TRPĚLIVOST,TRPĚL IVOST!Mám kamarádku,která brala AD osm let,navštěvovala odborného lékaře a i když se už cítila dobře,přesto na jeho doporučení užívala léky.Teprve letos jí doktor řekl,že by mohla zkusit nejprve slabší dávky a potom postupně vysazovat.Takže léčba AD opravdu není záležitost na pár měsíců.Je fajn,že jsi schopná absolvovat rodinný výlet,moc ti přeji,aby se jen a jen zlepšovalo.Kačko a Evo nevěšte hlavu,ono se někdy stává,že je člověku pár dní dobře,tím pádem propadne jakési euforii (to je moje zkušennost) jenže ono v tom mozku,je to pořád někde schované a najednou se člověku udělá byť jen malinko húř a už si říká,že se zase veze.Ale průběhem léčby se i tyhle stavy vytratí.Terko - problém se seniory je velice psychicky i fyzicky náročná záležitost.I já s tím mám svou zkušenost a obdivuji každého,kdo je schopen se o své blízké na stáří postarat.Jestli ti mohu poradit,tak prosímtě nevypouštěj léky,vím že je to těžké,člověka nic nebaví,ztrácí soukromí atd.ale tím,že vysadíš léky,si jen ublížíš.Možná by stálo za to,zkonzultovat s lékařem,jestli by nebylo vhodné změnit medikaci.Lindo,moje zkušenost s ASENTROU je dobrá,po třech týdnech užívání se cítím docela dobře,i když úplně ono to ještě není.Co se týká CITALECU přečti si můj příspěvek na předchozí straně,ale každopádně bych ti radil,aby jsi se poradila s lékařem,pokud máš pocit,že ti léky nezabírají. Mějte se všichni co možná nejlíp a nevěšme hlavy - chce to čas.František.

Ahoj všichni. Děkuji za podporu, je to fajn se s chápajícími podělit o své problémy. Lindo, já mám po Asentře občas taky zažívací potíže i pálení žáhy. Nejhorší to bylo ze začátku. Ale pokud máš potíže denně, uvažovala bych o změně AD.Hance- sourozence bohužel už nemám a máš pravdu, mamce moc ustupuju. Ale věř, snažím se, aby mne nevyužívala víc, než je nezbytné. Františku neboj se, já prášky nevysadím. Už jsem byla jednou bez nich půl roku a pak přišel větší stres a mám je znova. Ještě chvíli počkám a když budu mít pocit, že se to nelepší, požádám o jiné AD. Manžel mé kamarádky bere AD již skoro 20 let. Teď mu bude 60 let a je smířený, že na nich bude až do smrti. Snažil se tablety vysadit již 2x a pokaždé neúspěšně. V práci mám kolegyni, jejíž dcera je bere od 15 let. Teď jí je 30, má malou holčičku a je v pohodě. Nestačím se někdy divit, kolik lidí "je na prášcích". Souhlasím se všemi, kteří říkají, že lépe je žít s AD než se trápit bez nich, i kdyby měl být život kratší. Vy jste ale většinou mladí, takže není řečeno, že se bez prášků později neobejdete. A nevěšte hlavu, snad vývoj v medicíně půjde dopředu. Mějte všichni moc hezky a pokud přijdou horší dny, vězte, že to nebude napořád. Zdraví moc Terka

Ahojky všichni!!! To jste se rozepsali!! To je dobře. Františku, máš pravdu, v tom mozku je to někde schované a sem tam stejně zazlobí..Ale snad to časem vymizí úplně. Jinak se cítím celkem dobře, přijde mi, že začínám přibírat, taky více jím a mám chutě.. to jsem předtím neměla, po Asentře opak..přála jsem si být raději tlustá, než depresivní a na ho..., ale teď už mi ty chtě a žranice začínají vadit.no, nemůžu mít vše, žejo?! Hlavně už ne depky a ty hrozné stavy..Nesmím prostě tolik papat:o)..Terko, jsi chudák s tou starostlivostí, ale já tě chápu..prostě je to maminka a ty pro ni uděláš vše, ikdyž ti to ubližuje..Taky najednou vidím kolik lidí kolem mě bere AD a jak na tom jsou..já jsem ten typ člověka, který to o sobě řekne, hlavně mi to nikdo nevěří,, já a depky?!,, a pak kápnete na lidi, co s tím mají zkušenosti, třeba i v rodině..v poslední době to byly moje klientky, které to prožívají se svými dcerami, obě na mateřské a dál to znáte..moc mladých lidí je na tom takhle..všem držím palce!!

Zdravím všechny,Terko,je mi líto,že jsi na péči o maminku sama.Já mám to štěstí,že mám mladší sestru a mladšího bráchu se kterými jsme se v tom nejhorším období o nemocného tatínka starali střídavě.Prodělal před šesti lety těžkou mozkovou mrtvici,nikdo mu nedával naději na přežití,ale on to dokázal vybojovat.Byly to pro nás ohromně těžké chvíle,protože jsme měli úplně prázné ruce a nemohli nijak pomoci.Ale pak se začal jakoby zázrakem zotavovat a dnes je docela v pořádku,soběstačný,jen mu občas nefunguje krátkodobá paměť.Za tři týdny mu bude 68.... Přemýšlel někdo z vás o tom,proč se u něj deprese projevují?U mne to byla asi časovaná bomba.Když se vrátím o mnoho let zpět,do doby,kdy mi bylo patnáct,tak se jako blesk z čistého nebe moji rodiče rozvedli.Zůstal jsem sám s maminkou a dvěmi mladšími sourozenci a najednou byl v rodině ten jedinej "chlap." Maminka pracovala na směny a já najednou převzal péči o oba sourozence,občas jsem musel i něco ukuchtit.Zkrátka pomáhal jsem jak se dalo (a jak se mi to dodnes hodí) do toho škola atd.Mamina se rozvodem ještě mnoho měsíců trápila,měla otce velmi ráda.Nakonec se z toho dostala a dokonce se podruhé vdala. A když konečně po letech začala být zase šťastná,těžce onemocněla a ve svých 47 letech těsně před Vánoci zemřela.Nechci tady vzbuzovat dojem,že jsem chudáček s pohnutým osudem,každý z nás má těžké chvíle,píšu to proto,že si myslím,že už tenkrát,když se naši rozvedli,se ve mně začalo cosi formovat,cosi,co s přibývajícími léty a dalšími krizovými situacemi pomalu a záludně sílilo,až jednou přišel den,kdy se to plně projevilo ve formě deprese.Načítá se to dlouhá léta a pak to prostě praskne.Alespoň si myslím,že u mne to tak bylo.Nejsem už žádný mladík,je mi 48,takže mládí v háji a do důchodu ještě poměrně daleko.Možná,že u někoho je to úplně jinak,berte to třeba jako námět k diskuzi. Kačko,chuťě,které máš,vypovídají o tom,že je ti opravdu líp.U mne to funguje podobně.A to je dobře,moc ti to přeju.Ani mně většina lidí nechce věřit,že mám deprese,ale jak jsem tady už jednou uvedl,kdo si to neprožil - neuvěří. Přeji všem klid,uvolnění a úsměv na tváři.František.

Ahojky všicni lidičkové. Jsem tu úplně nová a tak doufám že mě přijmete a nebudu vám tu vadit. Mám také problémy se svou psychiklu. Manžel nebývá v týdnu doma a můj 10letý syn chodí hodně za kamarády a tak jsem hodně sama doma. Jsem stále nervózní cítím se jako bych se uvnitř celá klepala a ja mi hodně do breku. Na tytto problémy mi můj obvodní lékař napsal jendříve Elicea20mg ale po nich mi bylo moc zle a tak mi včera napsal Asentru50. Mám brát půlklu ráno. Ale po tom co tady píšete ty nežádoucí a vedlejsí účinky tak je snad ani nezačnu brát to je šílený. Nemůžu si dovolit aby mi taklhle zle musíém se starat o syna. Třikrát týdně jezdíme na jeho híokejové tréninky a tak musím být fit. Takže teď teda vůbec nevím jak se zachovat. I když ráda bych se cítila lépe a měla větší radost ze života...

Ahojky lidi a nová Karkulko..jsme rádi, že sem přijde další diskutant..více hlav, víc ví :o), to, co popisuješ tady máme všichni, zdaleka nejsme sami, plno lidí je na tom takto a podobně ...mně Asentra vyloženě nesedla a bylo mi hrozně a snad ještě hůř, jak fyzicky, tak psychicky..lékař mi napsal jiná AD a zlepšilo se to..bylo mi podobně..manžel sice doma, ale má to své-práce, televize, noviny..holku mám už 18letou a též mi přijde, že jsem taková sama, přestože mám plno kamarádek, ségru, se kterou si skvěle rozumíme..práci s lidma..sportuji..a.přece..dos tala jsem se do depresí a z toho se těžko dostat..chce to dlouhý čas, každý to tady ví..tak hlavu vzhůru a vydrž, kdyžtak zajdi k psychiatrovi, ten Ti poradí a piš sem Františku, jen co jsem si myslela, že jsem o.k., tak mám nějaké tři dny zase klepačku, třes. divná jsem,nervní, vzteklá, nebo nesvá..já to ani neumím popsat..sedce mi buší..snad je to normální, že se to takto vrátí a snad zase zmizí, každopádně bylo hůř..pište a všem klid a úsměv na tváři!!!

S tím sexem,jak přestáváte mít chuť,tak mám úplně opačné účinky ,bude to asi podle typu člověka,nebo podle věku,je mi 22 a beru to 3roky

Moji milí, téměř denně si čtu "naši" diskusi a nacházím moc a moc společného čím všichni procházíme. Františku tvůj osud je jako přes kopírák s tím mým. Také jsem pátrala kde se to ve mně vzalo, všichni mě znají jako veselou energickou ženskou, která všem dodává sílu a optimismus a deprese? Tomu nikdo nevěří! Moji rodiče se rozvedli v mých 8mi letech, pak se až do mé dospělosti o mě přetahovali a vzájemně pomlouvali a osočovali. Tam jsem myslím stála na startu k pozdějším stavům. Pak jsem se velmi mladá vdala a první dítě mi zemřelo, další schůdek! Maminka mi zemřela v 48 letech-strašná hrůza, téměř k nevydržení, začala jsem pít. Pak jsem si uvědomila, že maminku k životu nepřivedu a mám dvě malé děti. Dostala jsem se z toho. Žiji poměrně klidný život, dcery nám dělají radost. Přesto mě deprese před několika lety dostala. Začalo to velkou nervozitou, obavami, strachem a úzkostmi a vyvrcholilo po těžké operaci, kdy jsem se psychicky složila. AD jsem brala přes rok, pak 3 roky klid a v červnu jsem musela AD nasadit znovu. Vedlejší účinky se neprojevily tak jako poprvé, kdy jsem prvních 14 dní myslela, že opravdu vyskočím z okna, ale přešlo to a bylo dobře. Je mi 54 let a asi budu AD brát do konce života, serotonin se mi v mozku zřejmě nevytváří v potřebném množství. Teď se cítím už velmi dobře a doufám, že všem nám zasaženým depresí léky pomohou a budeme zase v pohodě. Četla jsem, že psychické nemoci tohoto druhu narůstají v souvislosti s okolnostmi, ve kterých žijeme, geometrickou řadou. Moc vás všechny zdraví Ája

Dobré ránko přeji všem lidičky tady. Tahle diskuze se mi líbí aspon vím že nejsem se svými problémy sama. Zatím jsem Asentru brát nezačala opravdu se bojím těch vedlejších účinků. Potřebuju normálně funguvat. Asi se objednám k psychiatrovi, aby mi pomohl. Třeba bude stačit si jen popvídat. Doma jsem včera už manželovi naznačila že mám takové problémy a on mi pouze řekl aŤ na to nemyslím. Je to o to těžší když nemůžu manželovi ani nikomu blízkému říct co přesně mám za problémy. Maminka má totiž velké deprese taky a i když bere AD tak je na tom děsně. Není schopná doma skoro uvařit, vůbec neuklízí, nedbá o sebe. Už jsem si všimla že od ní i pár lidí odešla dál, protože nelibě "voní". A táta už si s ní také neví rady. Takže jim nemůžu přidělávat starosti ještě se sebou. Tak se zatím budu svěřovat vám. Snad to nebude vadit. Budu se vám ozývat hlavně v týdnu, protže přes víkend je manžel doma a ten by se asi divně tvářil, kdyby věděl o čem všem vám píšu. A Kačenko s tou televizí a prací s Tebou souhlasím. Včera manžel přijel po čtyřech dnech z práce řekl mi ahoj, zbaštil večeři, zákusky a s čajem se už přemístil k pc a já opět byla u televize sama. Takže i když je doma člověk je stejně sám. Zatím se s vámi lidičky rozloučím a zase sem kouknu jakmile to půjde. Přeji krásný a pokud možno veselý den...

Milá Karkulko, neváhej a začni pracovat na svém vyléčení. Jsi mladá, máš dítě, pro které je potřeba být v pohodě. Manželovi nic nevyčítej, kdo to neprožil, nepochopí to a chlapi zvlášť ne. Neboj se AD brát, neboj se vedlejších účinků, nemusí je mít všichni a když budou, vydržíš to určitě. Pomohou! Tvoje maminka je odstrašující příklad, určitě vyžaduje už odbornou pomoc a nesmí se to nechat tak. Drž se a neboj se, ženská vydrží moc a zvlášt pro dítě a rodinu. Pěsti ti držíme určitě všichni tady, kteří víme o čem to je! Ája

Karkulko, je to tak, jak ti tady všichni radíme a píšeme..kdo to nezažil, neumí se do tvých pocitů vžít a věta, tak na to nemysli, mysli na něco pěkného je pro nás směšná a úplně na ho..., je to jinak..mozek si dělá co chce a má to tam ukryté..můj manžel ví, že si tady píšu, píšu z domova i z práce..nic mi k tomu neříká, jen se občas zeptá, jestli zase diskutuju:o)..doktor mi vyloženě nedoporučil na diskuze lézt, ale v tomhle jsem ho neposlechla, říkal, že to co ještě nemám, tak tady najdu a budu mít také..on moc dobře ale ví, že tato nemoc je jako přes kopírák u každého a myslím , že chápe, že se lidé vymluví a podpoří:o))...jak tady píšete, každý, kdo mě zná by do mě toto nikdy neřekl. energická, vtipná..haha a přesto to přišlo..je to hrozný pocit..ta nervozita, nerv, klepačka, bušení srdce, neposedíš, DĚS!!! AD jsou dobrá!!! Jen se mi to v nemší míře objevilo po třech měsících braní AD znovu, ale snad to přejde..pořád mám mamču v nemocnici, denně tam jsem , tak třeba je to tím, ale bude dobře!!!! Papa,pište

Ahoj všichni,Karkulko,úplně souhlasím s tím,co ti radí Ája.Opravdu není nač čekat,začni se léčit.Ty stavy se budou jen zhoršovat,nevěř tomu,že to zvládneš bez léčby.A neboj se vedlejších účinků ASENTRY,je to individuální záležitost,mně třeba není (krom občasné slaboučké bolesti hlavy a to jen první týden po nasazení ASENTRY) vůbec nic.Žádné vedlejší účinky a ASENTRA mi zabrala poměrně brzo,už za dva týdny jsem se cítil mnohem lépe. Kačko,je to i o vlivu okolí.Možná tě něco rozhodilo,co si ani neuvědomuješ.Tyhle stavy se mohou občas vracet,taky mi minulý víkend bylo dobře,až se mi tomu nechtělo věřit.Toho elánu a energie co jsem měl.A v pondělí jsem přišel z práce a najednou jsem z ničeho nic začal pociťovat,že mi buší srdce.A už jsem se začal pozorovat....Ta léčba je zkrátka dlouhodobá a neznamená,že když je nám týden dobře,že to tak bude už pořád.Nedá se nic dělat,musíme bojovat. Ájo tvůj osud je skutečně tomu mému velmi podobný a i já mám pocit,že budu muset brát AD celý zbytek života.Někdy si myslím,že si lidé stěžují na to,jak jim osud nepřeje a přitom mají zdravé děti,rodiče a vlastně jim nic není a nechybí.A přesto jsou nespokojení.Tak si tak v duchu pomyslím:"A co budete dělat až někdo z blízkých nedejbože onemocní,nebo přijde o práci atd."Myslím,že valná většina lidí si neumí vážit toho,co má,že neumí žít z maličkostí.My všichni,co tady debatujeme,jsme asi mnohem citlivější ke svému okolí,ke způsobu života,který vedeme,anebo jsme vedli.A proto asi máme tyhle potíže.Kdo je flegmatik a nic si nepřipouští,asi mít sklony k depresi nikdy nebude. Přeji všem klidný prodloužený víkend.František

Kačenko děkuji tobě i všem ostatním za pomoc. mám sousedku která je psycholožka a i ta mi řekla že by mi ta Asentra měla pomoct zvlášť, když mám brát pouze půlku. Teda zatím. Ted třeba je mi druhý den celkem dobře i bez AD. Ale prostě někde uvnitř stále cítím trochu takový divný třes a nějaký strach. Ve čtvrtek mě čeká utrpení u zubaře a to bude mazec zase nebudu tři dny dopředu spát, protořže se zubaře šíleně bojím. Asi proto jsem tam 4 roky nebyla. Ale ted mám díru v zubu a tak musím jít. Ach jo bojím bojím. mám strach z doktorů a bolesti protože jako malá jsem si užila své. Mám operovanou pravou ledvinu a tak jsem od malička chodila na cévkování a byla stále v nemocnici. protose bojím každého i banálního vyšetření. Do depresí jsem začala dostávat asi tak před třemi roky kdy jsem si našla práci a začal tam po mě "toužit" šéf. Tak jsem odešla. Než jsem tam začala pracovat tak jsem si zpívávala třeba celý den poslouchala jsem muziku pořád jsem něco dělala. A teď třeba po ránu když si manžel pustí trochu muziky už jsem vzteklá a protivná. No doufám že se vše v lepší obrátí. Manželovi nic nevyčítám jen mu možná trochu závidím že je v pohodě. K mojí mamince jen dodám že je v péči psychiatra ale nelepší se to ani tak. Kači přeji ti ať se maminka uzdraví a myslím že to vrácení depresí bude určitě saouviset i se stsarostmi a obavami o ni. Vždyť je to tvá maminka a máš plné právo se o ni bát. Neboj to zvládneš a já doufám že já taky. Tak mi zase něco napište na povzbuzení. Třeba i nějaký vtípek!!!! Tak zatím všichni papapapa!!!!

Moji milí debatníci, Františku moc tě zdravím! Karkulko držím ti palce, věř, že všechno bude dobré! Přeji vám moc pohody o víkendu a těším se, že si zase příští týden napíšeme. Mějte se hezky a žádné strachy. Ája

čauky debatníci!! tak zase čučím, zda se někdo ozval a nedá mi to, abych zase něco nepřispěla:o), dnes bylo o něco lépe, ikdyž jsem si vzala neurol, ten pocit tam prostě byl..mamča se vrátila z nemocnice, je lepší a věřím, že to bude tak i nadále a bude se to zlepšovat..navečer jsem se dala do úklidu, cejchy atd. , doma se mi smějí, vlastně nadávají, ale mě to hrozně uklidní a pak mám takový dobrý pocit, že mám kolem sebe vše na svém místě..zapomněla jsem tady ještě říct, že to mám celý život, jsem maximálně pořádná, denně uklízím, luxuji, dělám zákryty záclon-asi magor, já vím a myslím si, že je to dokonce nemoc..naštěstí jinde mi to nevadí a nejsem nervní, že má někdo nepořádek a srovnané věci-to už bych asi byla v blázinci, kdybych měla ještě u cizích srovnávat..jednou mi mamča říkala, že o takových lidech mluvili v radiu, že mají nějaké geometrično a to někdy vede až k depresím..tak se musím smát..psych.mi řekl, že z toooho to nemám, ale že mu to už do sebe zapadá..:o), Františku, já začala před třemi lety po zkolabování v letadle s úzkostma, strachem, že zase omdlím, měla jsem brnění a návaly na omdlení, ale nic, navštívila jsem teda poprvé psych., to jsem brala AD poprvé..vše se časem urovnalo a já je vysadila..no a letos na jaře znovu, ale jiné pocity, nechtělo se mi mezi lidi..začaly mě brát záda, nic mi nenašli, ale bolely dál, myslela jsem si že mám rakovinu plic, pak kostí, pak leukémii...no děs..strach z nemocí a smrti..přestala jsejm jíst, pořád na to myslela , sháněla informace na internetu, příznaky nemocí atd..děs..a byla jsem u něj znovu..tentokrát se středně těžkou depresí, fakt mi to trvalo tak tři měsíce, než jsem se z toho dostala, než mi začalo být jedno, že mě berou záda, že se mi udělal modřina..ale já to nechtěla, říkala jsem si, že jsem zdravá-kreví testy atd.to potvrdily..ale ne..jak jsem četla, tak jsme si v tomhle někdo z nás dost podobní..jinak jak jsem psala, mám skvělou rodinu, dceru slušnou, hezkou, moc hodnou,manžel taky hodný, stará se o nás skvěle, mám super práci, cestuji hodně, hraji tenis a přece jsem byla skoro na dně..tak si stěžuji a mám skoro všechno, myslím , že podle toho nemůžeš soudit lidi..je to v nás tam někde v podvědomí..Karkulko, neboj se zubaře:o), jsou horší věci, chápu tě s tím cévkováním a ledinama..byla jsem minulý rok na operaci s močovým měchýřem a vím o čem mluvíš..já chodila s ,,kabelkou,, 14 dní..ale to se vše dalo vydržet, ve srovnání s depresí-fakt..jé, to jsem se rozepsala..taky pěkný prodloužený víkend, já se možná podívám na svatého otce, budeme ho mít tady u nás:o)..papa