Inzerce
aplikace_alergie.png
Jak bojovat s alergií?
S aplikací AlergoStop můžete na alergii zapomenout
Připomíná léčbu a varuje před aktuálními alergeny. Více informací zde.
karusel_poradny_196px.jpg
POTŘEBUJETE RADU LÉKAŘE?
Nabízíme vám možnost jak ji rychle a pohodlně získat. Zeptejte se sami, nebo se podívejte na dotazy, které jsme již zodpověděli.

Asentra 50

Máte, prosím někdo zkušenosti s AD Asentra? Dostala jsem je od lékaře na svoje úzkostlivé depresivní období asi před přechodem. Nikdy jsem žádné prášky nebrala, snažila jsem se vše zvládnout sama ale už to nešlo, hodně mě to komplikovalo život.

Inzerce https://www.ordinace.cz/clanek/odborne-poradny-na-ordinace-cz/
Odpovědi
Klárka

Denčo, no vidíš, jsme na tom stejně i s těma nemocema. Já se taky bála leukémie, ale to mi dr vyvrátil, že v krvi jsou leukocyty ok, tak mě ještě napadla roztroušená skleroza, to je taky můj strašák... :o((( Co se týče sexu, škoda mluvit, nemám na něj ani pomyšlení, já bych se i přemohla, ale to by se musel i manžel snažit se mnou trošku mluvit, ne se jen večer přitulit a čekat, že budu vášní po celém dni hořet. :( Stěhujem se do mojí rodné vesnice, kamarádek tam mám plno, těším se tam, ale svým způsobem bojím změny. Změny z neznáma, jak to zvládnu takový dům, jak se nám tam bude žít. No nepochopitelné, měla bych se těšit, ale spíš se začínám bát. No pako :)

denča

Klárko,tak mu to řekni,že tě musí taky trochu naladit a né čekat co se bude dít.A neboj,neboj to stěhování bude v pohodě.Když jsme se před třemi roky stěhovali tak jsem byla zdravá a nic mě netrápilo a tak jsem tvrdila,že lepší vyhořet než se stěhovat,těch krámů co člověk časem nashromáždí a když jsme se trošku zabydleli tak už to bylo bezva,uvidíš,že ze začátku to nebude nic moc,ale až se zabydlíte tak to bude v pohodě.Jo a roztroušená skleroza tak ta mě ještě nenapadla:o)

hana

přišla na mě depka, chtěla jsem se svěřit - a on mě samozřejmě nepochopil. Odbyl mě se slovy, tak už jsi mi to řekla, jdi spát at nejsi unavená, chci si ještě přečíst noviny!!!!! Bože můj,je to normální???:((( - tohle jsou tvá slova Klárko. Je to normální, protože chlapi neradi něco řeší. Já už se manželovi ani nesvěřuju protože mi stejně vždycky připadá, že vedu spíše monolog než dialog. Neumí mě utěšit ani podpořit, možná nějak vnitřně se mnou cítí a neumí to říct ani dát nijak najevo, ale jak říkám, myslím, že chlapi prostě takoví jsou. K psychiatričce jdu až 22.9. protože má plno, tak musím čekat, snad dožiju...... všechny zdravím, držte se.

debata

ahojky děvčata, dlouho jsem nepsala, ale čtu to tady pravidelně..přijde mi, že tady čtu o sobě:o), tak podobné to všechny máme..já už vymyslela taky všechny nemoci, vč.leukémie, rakoviny plic, kostí,děs děs děs...přiznám se, že je mi po psychické stránce líp, tolik si nevymýšlím, tolik mě jakákoliv bolest nerozhodí a nepřemýšlím, jakou vážnou nemoc zase mám..dnes jsme vezla maminku na operaci páteře, třech plotének, zítra jí to dělají, tak mám strach..zatím ,co jsme si volaly , tak jen brečí, i psychologa jí pozvali před operací..tak jí držte palečky-děkuji-se sexem jsem na tom úplně stejně, vůbec nemám chuť a náladu..manžel chápe, ale doufám, že to je pravda:o)), -já mu teda věřím..jsem moc ráda, že ho mám, pomáhal mi v těch největších depkách a i holka..dala jsem jim o tom přečíst, aby měli trochu přehled, ale všichni víme, že kdo to nezažil, tak to nepochopí..jinak s těma novinama a televizí, to je úplně všude stejné!! papa a pište..jo, na noc mám stále xanax a mám někdy třesdo rukou, jakoby ze strachu. mám to většinou už od rána, tak hned vím, jakej budu mít den:o)

Klárka

Kačko, ráda tě tu vidím. :o)) Už jsem se lekla, že ses nám někde ztratila :o) Já taky když čtu tady o vás ty příspěvky tak jako bych to psala všechno já.. Máme tu fakt společnej problém.. jsme tu všichni paka.. :o) V dobrém slova smyslu. Důležité je ale si to přiznat, že je to všechno o psychice. Já jsem na tom fyzicky už taky trošku lépe, přestaly mě bolet svaly a klouby, občas teda hodně záda, ale to věřím, že je to z toho jak tahám děcka.. Ale už to tak neprožívám, že mi je něco vážného - přesně jak píšeš.. Jen se mi občas vracejí ty úzkosti, co by se mohlo stát, kdyby se někomu něco stalo atd..Mamince držím palce, moje mamka byla taky na operaci ploténky, dělali jí to laparoskopicky a při vědomí, zvládla to dobře, akorát pak musela dlouho dodržovat cvičebný režim a rehabilitovat. Kolik let je tvojí mamince?? Neboj, vše bude dobrý, hlavně ať už to má za sebou!! Já jsem fakt pako, od té doby co mám depky se pekelně bojím doktorů, nikdy jsem taková nebyla. Začlo mi to prvním neúspěšným těhotenstvím, od té doby mám strach, že bude zase nějaká špatná zpráva. Bojím se třeba i na ušní, že mi něco vážnýho najdou... No pako! Manžel nepochopí, ani mu už o tom neříkám, zbytečný.. Ale je to smutný, mám ho přece od toho, abych se mu mohla vyplakat na rameno, nebo jsem naivní? Kačko, to máš super, že máš podporu v manželovi. Hani, do 22.9 je ještě hrozně daleko - tak ať ti to utíká rychle. Bereš pořád ještě tu Asentru? A jak se cítíš?? Kolik let jste spolu manželé? my máme ted v pátek vyrocí 5. let a jsem nějaká znechucená. Ale možná je to tou mojí depkou přechodnou! tak se držte a piště. díky za tuto diskuzi! :o) člověk ví, že v tom není sam. :o)

hana

Ahoj Klárko. Asentru už neberu vůbec mi nesedla, na noc beru jen půl neurolu a půl zolpidem abych se trochu vyspala, ale stejně kvalitní spánek není. Už si ani nepamatuju, kdy jsem spala bez probuzení celou noc. To moje spaní je takové zvláštní: všechny sny si pamatuju a přitom si říkám, že to je jen sen, prostě všechno vnímám, jako kdybych měla jen zavřené oči. Těžko se to píše, nevím, jestli mi rozumíš. Jsem permanentně nevyspalá. Strach z nemocí jako ty a Kačka nemám u mě asi převažuje sociální fóbie a psychické problémy se odvíjejí od toho, že jsem se nikdy nesmířila s úrazem /mám od kolen dolů ochrnuté nohy, ale mám zpevněný kotník a nosím takovou ortézu a berli, pod kalhotama není nic vidět a každý si myslí, že jsem třeba měla jen zlomenou nohu/, nemám práci ...... no prostě všechno s tím úrazem souvisí. Chjo, s... mě to. Opravdu jsem zvědavá, jestli mi doktorka pomůže. Manželé jsme už 12 let, taky byly krize, hádali jsme se, ale po čase jsem zjistila, že hádky nevedou vůbec k ničemu a tak když jsem cítila, že se k ní schyluje, tak jsem prostě přestala mluvit no a časem se vše uklidnilo a hádky se unás prostě nevedou. Všechno překonáte, uvidíš už kvůli dětem. A NEBOJ, určitě žádnou nemoc nemáš, to všechno zlo nám působí psychika a zase jen psychika. A jak dlouho bereš ty AŠ? Cítíš po nich úlevu? Tak zatím ahojky, pište všichni. Hanka

František

Dobrý den,rád bych se s vámi podělil o své zkušenosti s léčbou depresí.U mne se před zhruba sedmi lety začala projevovat tzv.agorafobie,přecházející v panickou poruchu.Začalo to tak,že jsem hodně sportoval a při jednom sportovním utkání se mi najednou nedostávalo dechu,bušilo mi srdce jako o závod a celý jsem se cítil malátný.Dostal jsem strach z infarktu,nechal jsem se vyšetřit,ale nic fyzického se nepotvrdilo.Od té doby jsem ale začal mít strach,že se mi to znovu stane a začal jsem se pozorovat.Při jakémkoli náznaku podobného stavu,se mi prudce rozbušilo srdce,byl jsem úplně paralyzovaný,nebyl jsem schopen dojít ani do padesát metrů vzdáleného krámu na nákup.Dopadlo to tak,že jediné prostředí,kde jsem se cítil bezpečně,byl domov.Obvodní doktorka mi naordinovala Citalec 20mg a napsala neschopenku.Stavy,které jsem prožíval,byly doslova šílené,bál jsem se jet na chatu za kamarády,kam jsem vždycky jezdil rád,nemohl jsem se dívat na televizi,protože mne to lezlo nervy,nemohl jsem vidět lidi,jak se smějí a užívají si zábavu,protože mě to prostě nešlo,nicméně po asi pěti týdnech,se mi začalo ulevovat,nastoupil jsem do práce,zkrátka začal jsem se cítit docela dobře.Po třech měsících medikace jsem měl pocit,že jsem z toho venku a tak jsem po poradě s doktorkou postupně a pomalu začal Citalek vysazovat.Trvalo to další čtvrtrok a když jsem bral poslední cítil jsem se opravdu dobře,jako by mne nic podobného nikdy nepostihlo.Žil jsem docela spokojeně a najednou po třech letech to přišlo zase.Začalo to nepatrnými náznaky (např.zavolali známí,abych přijel na návštěvu a já začal pochybovat o tom,že to tam zvládnu bez komplikací).Celou dobu do návštěvy jsem se ubíjel myšlenkou,že mi tam začne mlátit srdce a nic a nikdo mi nepomůže,že se budu muset sebrat a jet domů,bude to trapas,atd.A tak jsem neváhal a navštívil doktorku,která je mimochodem k mým problémům velmi vstřícná a citlivě posuzuje mé stavy.Ta mi předepsala opět Citalec a historie se opakovala,jen s tím rozdílem,že se mi to povedlo podchytit včas a tak jsem byl schopen chodit do práce.Po roce užívání jsem postupně začal vysazovat,cítil jsem se dobře,ale už jsem taky dobře věsěl,že se mi to může kdykoli vrátit.A to se stalo letos na začátku léta.Takže opět Citalec,jenže ani po dvouměsíčním užívání jsem nedospěl k žádnému pokroku a tak mi doktorka změnila medikaci.Napsala mi Asentru 50mg a jako dalšího "pomocníka" Neurol 0,25mg.Asentru beru jednu ráno a neurol jeden večer,případně,když se necítím dobře.Po užívání asentry necítím žádné vedlejší účinky s vyjímkou občasné slabé bolesti hlavy.Co se týká chuti na sex,tak ta mi zůstala,horší je to s vyvrcholením......Ale to už jsem zaregistroval i po Citalecu.Je fakt,že po týdnu užívání Asentry je ještě brzo na nějaké hodnocení účinků,ale mám dojem,že se to pomaloučku začíná lepšit.Každá léčba deprese chce čas a trpělivost.Nemám to klasické bušení srdce,ani stavy šílené paniky před nějakou akcí,na které mi záleží.Ale stále se cítím trochu nejistý,uvidím jak to půjde dál,pořád ještě úplně nevěřím,že všechno zvládnu. Spíš teď pociťuju takový tlak na prsou,jako když jde člověk k nějaké zkoušce a má trému.Ale to se neděje pořád,spíš tak odpoledne,nebo navečer.Po večerním užití Neurolu se to do hodiny ztratí a cítím se mnohem líp.Pokud se kdykoli během dne necítím dobře,čekám až do toho nezažšího okamžiku,kdy už mám pocit že se opravdu potřebuji uklidnit,abych mohl fungovat a pak teprve beru Neurol.Upřímně řečeno,nechce se mi ho brát víc,než je nezbytné.Co se týče spaní,po užívání Asentry spím,jak mimino.Ráno se cítím vyspalý a to se mi už spoustu let nestalo. Do práce chodím normálně,ale jezdím autem,dříve jsem jezdil Městskou hromadnou dopravou,ale na to se zatím až tak necítím.Věřím ale,že to všechno pomine a já se zase budu cítit dobře.Věřím tomu,že mi Asentra pomůže.Náznaky tady již jsou.Možná jsem se zde rozepsal příliž obšírně,ale kdyby moje zkušenosti pomohly jen jedinému člověku a ulehčily mu jeho potíže,splnil by múj příspěvek svůj účel.Nakonec už to,že se tady může člověk podělit se svým trápením s ostaními je úleva.Myslím si totiž,že kdo depresi neprožil,(s vyjímkou lékařů)nikdy postiženému neuvěří v jakých stavech se může nacházet.

denča

Ahoj Klarko,Hanko a vůbec všichni co tuto debatu čtete.Dneska jsem volala na výsledky krve a už byli hotové,tak mám krev v naprostém pořádku akorát cholesterol mám na hranici,ale to je asi tím,že jsem masová,nejradši mám vepřový,pak miluju smetanu a klasický máslo,žádný margariny,tak se pokusím to trochu umírnit.Spadl mi kámen ze srdce,dnes se cítím naprosto skvěle a jsem zvědavá jak mi to dlouho vydží.Františku,u mě to taky začalo všechno panickou poruchou,když vymizely ataky tak jsem zase začala trpět strachem z nemocí a depresemi.Beru Asentru 50 a věřím,že se to všechno dá zase do pořádku.Psy. mi řekla,že Asentru budu muset brát minimálně půl roku.Pokud už pociťuješ,že je to lepší tak to je bezva.Klárko,drž se určitě jsi zdravá stejně jako já!!!Psychika je strašně moc záludná a mi se nedáme.Hani,moc děkuju za podporu je to úžasný takle s někým pokecat,když ti není nejlépe.A co se týká toho spánku tak taky toho moc nenaspím a ráno mám kolikrát pocit jako bych byla po flámu.Jo a Klárko tak ty bolesti zad,když jsem byla ještě v pohodě a musela jsem neustále tahat malou,kolikrát jsem nemohla ani vydžet frontu u kasy,plazila jsem se povozíku a snažila jsem se protáhnout ale všechno na nic.Když malá povyrostla tak se to za nějakou dobu zlepšilo.Lidičky držte se!!!

hana

Ahojky všichni, co je s Váma?????????? Když už se nikomu nechce ani psát, tak to je špatný. Pište a vypište se z těch debilních nálad. Já se mám jakž takž, už jen počítám dny. Jak jsem už psala 22.9. jdu k psychiatričce. Bude to první člověk, kterému se po letech trápení vykecám úplně ze všeho. Řeknu jí vše, co mě trápí a vůbec nebudu myslet na to, že jsem na psychiatrii - s tím už jsem smířena. Tak se zatím mějte, zdravím. Hanka

František

Zdravím všechny.Hanko,to,že jdeš k odbornému lékaři,je dobře.Uvidíš,že Ti to pomůže.Není to žádná ostuda,protože deprese je nemoc jako každá jiná.Denčo,Tobě díky za Tvou zkušenost s panickou poruchou.Já stavy strachu z nemoci nemám,užívám Asentru šestnáctý den a je mi mnohem líp,než na začátku.Není to ještě úplně ono,ale jsem schopen fungovat bez větších omezení.Ale jak jsem napsal už minule,chce to čas a trpělivost.U mne určitě užívání léků nebude otázka půl roku,po zkušenostech z minula myslím,že to bude záležitost na roky.Tak se všichni držte a ať je Vám líp a líp. František.

kačka

Ahojky všichni!!! I já vás po delší době zdravím!! Koukám sem skoro denně, ale píši nějak míň:o). Já jsem psychicky v pohodě, už deprese nemám, nemyslím na nemoci a nevymýšlím kraviny, mezi lidi se mi chce a to je super, konečně, od konce května, kdy mi všechno začalo se cítím jako dřív. myslím také, že to budu brát dýl, nemíním do toho spadnout znovu. Klidně nebudu pít alkohol, který se na AD nemá..Jediné, co občas mám, míň, či více je vnitřní třes, až se mi viditelně klepou prsty u rukou a vůbec vlastně celé ruce od paží ..také mě občas brní do prstů-máte to někdo, prosíma jak dlouho to ještě bude? Evidentně jsou to nervy, protože mi zabere s přehledem neurol a mám klid..Mamča je tď po operaci páteře, nějak to nezvládá, nechce chodit, takže ji po týdnu převezli jinam, kde ji musí rehab.rozchodit..myslím, že je na tom hlavně psychicky blbě a bolí jí to hodně, denně jsem 2x v nemocnici a je mi to moc líto, ale nevím, jak jí pomoci..doufám, že to bude lepší..takže asi ty třesy jsou nervy z toho kolem mě..také v práci mám po sezoně , nikdo nechodí, jsem tam sama a to mi nepřidá, ale vím to 12 let, co tuto práci dělám, takže nic nového pod sluncem..zase bude líp...MOOOOC zdravím všechny a pište, taky se zlepším a budu přispívat do mlýna:o))

Klárka

Taky zdravím, já tady taky skoro denně nakukuji... měla jsem pocit, že píšu nějak moc často a zahlcuju to tady svými zdlouhavými příspěvky, tak jsem si dala na chvilku pauzu, že si počtu a vy nic... :o((( Kačko, to je super, že se už cítíš "dobře", chce se ti mezi lidi a nemyslíš na kraviny. Myslím, že ten třes je jen otázka času, možná jsi podvědomě nervozní ze svojí maminky, která na tom není psychicky a fyzicky dobře. Držím palce, ať to společně zvládnete!! Ty jsi na dobré cestě, už se z toho bahna hrabeš... Dodáváš nám tu všem naději, že bude zase líp! Hani, psychiatr je doktor jako každej jinej, tak to tak ber, je to naše jediná záchrana. Taky si nemyslím, že jsem nějaký pako a přesto jsem tam skončila. Samo, že se tím nikde nevychloubám, lidi by se dívali skrz prsty - viz. předsudky. Ale když vidím, že se se mnou baví na psych. sestřička i doktorka úplně jako s rovnoceným člověkem a ne jako bláznem, tak mě to jen ujišťuje, že je to hold problém dnešního světa, chodí tam spoustu "normálních" lidí.. takže určitě nic špatného a divného na tom není. Uvidíš, že budeš mít z návštěvy dobrý pocit. A hlavně - děláš to pro SEBE!!! Nikdo není ve tvé kůži a neví jak se cítíš. Mně taky nikdo nevěřil, že mi je jak je. Mamka koukala, když jsem jí řekla, že tam fakt jdu.Takže hlavu hore, psychiatr je lékař jako každý jiný a je tu především od toho nám pomoct!!! To nepochopí ani obvodák. Ten mi řekl, že napíšem AD, že žádného psychiatra nepotřebuju - a vida.. Františku, AD obecně jsou asi běh na dlouhou trať, já taky myslím, že je hned tak nevysadím, mám strach!! Ještě nejsem úplně ok, ale už je to lepší. Po ránu už se netřepu jak ratlík a nemyslím na nemoci apod. Mezi lidi vylezu, mám ale pocit, že si jich tak nějak nevšímám.. V neděli jsme byli na rodinném výletu do Zoo a já jsem pak zhodnotila, že to bylo fajn, že tam nebylo ani moc lidí.. Manžel na mě vyvalil oči, prý tam byly davy!! Haha, tak já je nějak nevnímala, věnovala jsem se rodince a lidi mi nevadili. :o)))) Ještě nejsem úplně ok, myslím ty motáky hlavy, pocit, že jsem jakoby opilá, prý je to ze stresu, máte to někdo taky?? Nárazově si dám Rivotril, ale nechci moc často. Nová AD beru 4.týden, z toho týden tu vyšší dávku. Uvidíme, ještě doufám!! Lepší jsem, ale ok úplně ne. Kdy bych se měla začít cítit NORMÁLNĚ, nevíte??? Díky a pište ať si taky počtu. :o)))

kačka

Klárko ahojky!! Jsem ráda, že ses ozvala. No , já jsem na tom te´d stejně, možná trochu hůř. Asi máš pravdu, že stejně podvědomě mám nervy na pochodu z toho všeho kolem, o víkendu jsem se necítila nejlíp. A já myslela, že je už vše o.k., kromě toho třesu samo, ten prostě občas mám...Ach jo, fakt běh na dlouho.. Ale je fakt, že bylo daleko hůůůřřř!! Budu věřit, že se to zlepší a bude jako kdysi!! Všem držím palce!!! Papa

Eva

Ahoj všichni, dlouho jsem se tu neukázala. Trochu fofr v práci. Už jsem se i radovala , jak začínám být s panikou v poho. Žádná ataka už přes měsíc. Až dnes ! Před chvílí. Pálily mě ruce , pocit , že nemůžu dýchat. Už se zase vezu... :-( Ale každopádně jsem o mnoho klidnější než dříve.

Terka

Ahojky všichni, píšu poprvé, takže to bude lepší. Jsem na antidepresivch již 9 let. Teď beru asi půl roku asentru 100. Ty stavy úzkosti a strachu dobře znám.Mám strach o blízké, práci a jak zvládnu další roky. Je mi 55 let a starám se o nemocnou maminku, které je 85 let, a to více než 20 let. Ta se léčila na úzkosti celý život. Po smrti mého otce se zhroutila. Kromě práce nikde nechodím, protože se mamka bojí být sama doma, pořád si vymýšlí další nemoci (to patří k její nemoci), volá mi do práce, nemohu na dovolenou - zkrátka mne vydírá tím, že když nebudu doma, její stav se zhorší. A to se skutečně zhorší. Z nemocnice jí už párkrát vyrazili, byla i v psychiatrické léčebně, ale vzhledem k věku, nemohou antidepresiva zvýšit. Pořád se jen klepu, kdy zase zavolá, že jí je špatně. Do domova důchodců ji nechtějí vzít - pořád nemají místa, a já už nevím co s tím. Někdy mám strach, že přijdu i o práci, která mne drží nad vodou. Manžela už nemám a syn má svůj život - taky ho nechci otravovat svými stavy, protože vím, co je to, když se matka uváže na dítě a znemožní mu normálně žít. I s těmi antidepresivy mám někdy chuť to zabalit. Přibírám si někdy neurol. Kdysi jsem byla pohodová, všechno zvládala a pomáhala ostatním, kde se dalo. Taky mám přátelé, kteří mne pomáhají už jen tím, že jsou. Ráda čtu vaše příspěvky, alespoň vím, že v tom nejsem sama. Všem držím palce.

hana

Ahoj všichni, takže dnes jsem byla u doktorky a výsledek zní: úzkostně depresivní syndrom a předepsala mi TRITTICO. Máte někdo s tím zkušenosti? Ahojky Terku, moc tě zdravím a řeknu ti, že každá/ý z nás kdo tu píšeme, máme hrozné problémy, I ty tvoje jsou určitě hodně vyčerpávající a podle toho jak píšeš mi připadá, že prostě své mamince nedokážeš říct NE. Musíš se s tím naučit žít a pokud máš sourozence, tak se nějak rozumně domluvit: "jednou ty, pak já", ...... Držím palce, i všem ostatním. Ahoj, Hanka

Klárka

Hani, moc jsi se nerozepsala. napiš, jaká byla celková návštěva u doktorky. zvládla jsi jí říct co všechno tě trápí? Kápla jsi na dobrou chápavou doktorku? Ty léky neznám, ale určitě o nich najdeš nějaké info na netu. Doufám, že tu s námi na diskuzi zůstaneš, já taky chodím, i když neberu Asentru, ale Olwexyu. Zítra jdu zrovna po měsíci na kontrolu tak jsem zvědavá co mi dr řekne. pořád to není ono, lepší to je, ale ještě bych se chtěla cítit lépe. mám pocit, že už nikdy nebudu jako dřív. :(((

linda

chci se vás zeptat..beru ZOLOFT už 5let, zabral mi tehdy snad už 2den, teď mám ale pocit, že mi přestává fungovat. Pálí mě žáha každej den a bojím se abych z toho neměla vředy...Hodně jsem teď četla o ASENŘE a vím, že tyhle dva léky jsou z jedné skupiny účinných látek, ale v příbalovém letáku tam není psáno tolik nežádoucích účinků..moc logické to není, nebo? Máte někdo podobný problém? Myslíte, že mám radši přejít na CITALEX.? Bojím se abych nepřibrala...mám 10kg navíc..děkuju

František

Ahoj všem.Klárko,to,že jsou AD během na dlouhou trať,je zcela jisté.Že máš strach z vysazení,to je normální,mě se to u posledních AD stávalo taky,přesto jsem je začal vysazovat,s tím,že to přeci nebudu brát celá léta.No a nevyplatilo se mi to,musel jsem začít s AD znova.Moje heslo je TRPĚLIVOST,TRPĚLIVOST,TRPĚL IVOST!Mám kamarádku,která brala AD osm let,navštěvovala odborného lékaře a i když se už cítila dobře,přesto na jeho doporučení užívala léky.Teprve letos jí doktor řekl,že by mohla zkusit nejprve slabší dávky a potom postupně vysazovat.Takže léčba AD opravdu není záležitost na pár měsíců.Je fajn,že jsi schopná absolvovat rodinný výlet,moc ti přeji,aby se jen a jen zlepšovalo.Kačko a Evo nevěšte hlavu,ono se někdy stává,že je člověku pár dní dobře,tím pádem propadne jakési euforii (to je moje zkušennost) jenže ono v tom mozku,je to pořád někde schované a najednou se člověku udělá byť jen malinko húř a už si říká,že se zase veze.Ale průběhem léčby se i tyhle stavy vytratí.Terko - problém se seniory je velice psychicky i fyzicky náročná záležitost.I já s tím mám svou zkušenost a obdivuji každého,kdo je schopen se o své blízké na stáří postarat.Jestli ti mohu poradit,tak prosímtě nevypouštěj léky,vím že je to těžké,člověka nic nebaví,ztrácí soukromí atd.ale tím,že vysadíš léky,si jen ublížíš.Možná by stálo za to,zkonzultovat s lékařem,jestli by nebylo vhodné změnit medikaci.Lindo,moje zkušenost s ASENTROU je dobrá,po třech týdnech užívání se cítím docela dobře,i když úplně ono to ještě není.Co se týká CITALECU přečti si můj příspěvek na předchozí straně,ale každopádně bych ti radil,aby jsi se poradila s lékařem,pokud máš pocit,že ti léky nezabírají. Mějte se všichni co možná nejlíp a nevěšme hlavy - chce to čas.František.

Terka

Ahoj všichni. Děkuji za podporu, je to fajn se s chápajícími podělit o své problémy. Lindo, já mám po Asentře občas taky zažívací potíže i pálení žáhy. Nejhorší to bylo ze začátku. Ale pokud máš potíže denně, uvažovala bych o změně AD.Hance- sourozence bohužel už nemám a máš pravdu, mamce moc ustupuju. Ale věř, snažím se, aby mne nevyužívala víc, než je nezbytné. Františku neboj se, já prášky nevysadím. Už jsem byla jednou bez nich půl roku a pak přišel větší stres a mám je znova. Ještě chvíli počkám a když budu mít pocit, že se to nelepší, požádám o jiné AD. Manžel mé kamarádky bere AD již skoro 20 let. Teď mu bude 60 let a je smířený, že na nich bude až do smrti. Snažil se tablety vysadit již 2x a pokaždé neúspěšně. V práci mám kolegyni, jejíž dcera je bere od 15 let. Teď jí je 30, má malou holčičku a je v pohodě. Nestačím se někdy divit, kolik lidí "je na prášcích". Souhlasím se všemi, kteří říkají, že lépe je žít s AD než se trápit bez nich, i kdyby měl být život kratší. Vy jste ale většinou mladí, takže není řečeno, že se bez prášků později neobejdete. A nevěšte hlavu, snad vývoj v medicíně půjde dopředu. Mějte všichni moc hezky a pokud přijdou horší dny, vězte, že to nebude napořád. Zdraví moc Terka

kačka

Ahojky všichni!!! To jste se rozepsali!! To je dobře. Františku, máš pravdu, v tom mozku je to někde schované a sem tam stejně zazlobí..Ale snad to časem vymizí úplně. Jinak se cítím celkem dobře, přijde mi, že začínám přibírat, taky více jím a mám chutě.. to jsem předtím neměla, po Asentře opak..přála jsem si být raději tlustá, než depresivní a na ho..., ale teď už mi ty chtě a žranice začínají vadit.no, nemůžu mít vše, žejo?! Hlavně už ne depky a ty hrozné stavy..Nesmím prostě tolik papat:o)..Terko, jsi chudák s tou starostlivostí, ale já tě chápu..prostě je to maminka a ty pro ni uděláš vše, ikdyž ti to ubližuje..Taky najednou vidím kolik lidí kolem mě bere AD a jak na tom jsou..já jsem ten typ člověka, který to o sobě řekne, hlavně mi to nikdo nevěří,, já a depky?!,, a pak kápnete na lidi, co s tím mají zkušenosti, třeba i v rodině..v poslední době to byly moje klientky, které to prožívají se svými dcerami, obě na mateřské a dál to znáte..moc mladých lidí je na tom takhle..všem držím palce!!

František

Zdravím všechny,Terko,je mi líto,že jsi na péči o maminku sama.Já mám to štěstí,že mám mladší sestru a mladšího bráchu se kterými jsme se v tom nejhorším období o nemocného tatínka starali střídavě.Prodělal před šesti lety těžkou mozkovou mrtvici,nikdo mu nedával naději na přežití,ale on to dokázal vybojovat.Byly to pro nás ohromně těžké chvíle,protože jsme měli úplně prázné ruce a nemohli nijak pomoci.Ale pak se začal jakoby zázrakem zotavovat a dnes je docela v pořádku,soběstačný,jen mu občas nefunguje krátkodobá paměť.Za tři týdny mu bude 68.... Přemýšlel někdo z vás o tom,proč se u něj deprese projevují?U mne to byla asi časovaná bomba.Když se vrátím o mnoho let zpět,do doby,kdy mi bylo patnáct,tak se jako blesk z čistého nebe moji rodiče rozvedli.Zůstal jsem sám s maminkou a dvěmi mladšími sourozenci a najednou byl v rodině ten jedinej "chlap." Maminka pracovala na směny a já najednou převzal péči o oba sourozence,občas jsem musel i něco ukuchtit.Zkrátka pomáhal jsem jak se dalo (a jak se mi to dodnes hodí) do toho škola atd.Mamina se rozvodem ještě mnoho měsíců trápila,měla otce velmi ráda.Nakonec se z toho dostala a dokonce se podruhé vdala. A když konečně po letech začala být zase šťastná,těžce onemocněla a ve svých 47 letech těsně před Vánoci zemřela.Nechci tady vzbuzovat dojem,že jsem chudáček s pohnutým osudem,každý z nás má těžké chvíle,píšu to proto,že si myslím,že už tenkrát,když se naši rozvedli,se ve mně začalo cosi formovat,cosi,co s přibývajícími léty a dalšími krizovými situacemi pomalu a záludně sílilo,až jednou přišel den,kdy se to plně projevilo ve formě deprese.Načítá se to dlouhá léta a pak to prostě praskne.Alespoň si myslím,že u mne to tak bylo.Nejsem už žádný mladík,je mi 48,takže mládí v háji a do důchodu ještě poměrně daleko.Možná,že u někoho je to úplně jinak,berte to třeba jako námět k diskuzi. Kačko,chuťě,které máš,vypovídají o tom,že je ti opravdu líp.U mne to funguje podobně.A to je dobře,moc ti to přeju.Ani mně většina lidí nechce věřit,že mám deprese,ale jak jsem tady už jednou uvedl,kdo si to neprožil - neuvěří. Přeji všem klid,uvolnění a úsměv na tváři.František.

Karkulka

Ahojky všicni lidičkové. Jsem tu úplně nová a tak doufám že mě přijmete a nebudu vám tu vadit. Mám také problémy se svou psychiklu. Manžel nebývá v týdnu doma a můj 10letý syn chodí hodně za kamarády a tak jsem hodně sama doma. Jsem stále nervózní cítím se jako bych se uvnitř celá klepala a ja mi hodně do breku. Na tytto problémy mi můj obvodní lékař napsal jendříve Elicea20mg ale po nich mi bylo moc zle a tak mi včera napsal Asentru50. Mám brát půlklu ráno. Ale po tom co tady píšete ty nežádoucí a vedlejsí účinky tak je snad ani nezačnu brát to je šílený. Nemůžu si dovolit aby mi taklhle zle musíém se starat o syna. Třikrát týdně jezdíme na jeho híokejové tréninky a tak musím být fit. Takže teď teda vůbec nevím jak se zachovat. I když ráda bych se cítila lépe a měla větší radost ze života...

kačka

Ahojky lidi a nová Karkulko..jsme rádi, že sem přijde další diskutant..více hlav, víc ví :o), to, co popisuješ tady máme všichni, zdaleka nejsme sami, plno lidí je na tom takto a podobně ...mně Asentra vyloženě nesedla a bylo mi hrozně a snad ještě hůř, jak fyzicky, tak psychicky..lékař mi napsal jiná AD a zlepšilo se to..bylo mi podobně..manžel sice doma, ale má to své-práce, televize, noviny..holku mám už 18letou a též mi přijde, že jsem taková sama, přestože mám plno kamarádek, ségru, se kterou si skvěle rozumíme..práci s lidma..sportuji..a.přece..dos tala jsem se do depresí a z toho se těžko dostat..chce to dlouhý čas, každý to tady ví..tak hlavu vzhůru a vydrž, kdyžtak zajdi k psychiatrovi, ten Ti poradí a piš sem Františku, jen co jsem si myslela, že jsem o.k., tak mám nějaké tři dny zase klepačku, třes. divná jsem,nervní, vzteklá, nebo nesvá..já to ani neumím popsat..sedce mi buší..snad je to normální, že se to takto vrátí a snad zase zmizí, každopádně bylo hůř..pište a všem klid a úsměv na tváři!!!

Honza

S tím sexem,jak přestáváte mít chuť,tak mám úplně opačné účinky ,bude to asi podle typu člověka,nebo podle věku,je mi 22 a beru to 3roky

Ája

Moji milí, téměř denně si čtu "naši" diskusi a nacházím moc a moc společného čím všichni procházíme. Františku tvůj osud je jako přes kopírák s tím mým. Také jsem pátrala kde se to ve mně vzalo, všichni mě znají jako veselou energickou ženskou, která všem dodává sílu a optimismus a deprese? Tomu nikdo nevěří! Moji rodiče se rozvedli v mých 8mi letech, pak se až do mé dospělosti o mě přetahovali a vzájemně pomlouvali a osočovali. Tam jsem myslím stála na startu k pozdějším stavům. Pak jsem se velmi mladá vdala a první dítě mi zemřelo, další schůdek! Maminka mi zemřela v 48 letech-strašná hrůza, téměř k nevydržení, začala jsem pít. Pak jsem si uvědomila, že maminku k životu nepřivedu a mám dvě malé děti. Dostala jsem se z toho. Žiji poměrně klidný život, dcery nám dělají radost. Přesto mě deprese před několika lety dostala. Začalo to velkou nervozitou, obavami, strachem a úzkostmi a vyvrcholilo po těžké operaci, kdy jsem se psychicky složila. AD jsem brala přes rok, pak 3 roky klid a v červnu jsem musela AD nasadit znovu. Vedlejší účinky se neprojevily tak jako poprvé, kdy jsem prvních 14 dní myslela, že opravdu vyskočím z okna, ale přešlo to a bylo dobře. Je mi 54 let a asi budu AD brát do konce života, serotonin se mi v mozku zřejmě nevytváří v potřebném množství. Teď se cítím už velmi dobře a doufám, že všem nám zasaženým depresí léky pomohou a budeme zase v pohodě. Četla jsem, že psychické nemoci tohoto druhu narůstají v souvislosti s okolnostmi, ve kterých žijeme, geometrickou řadou. Moc vás všechny zdraví Ája

Karkulka

Dobré ránko přeji všem lidičky tady. Tahle diskuze se mi líbí aspon vím že nejsem se svými problémy sama. Zatím jsem Asentru brát nezačala opravdu se bojím těch vedlejších účinků. Potřebuju normálně funguvat. Asi se objednám k psychiatrovi, aby mi pomohl. Třeba bude stačit si jen popvídat. Doma jsem včera už manželovi naznačila že mám takové problémy a on mi pouze řekl aŤ na to nemyslím. Je to o to těžší když nemůžu manželovi ani nikomu blízkému říct co přesně mám za problémy. Maminka má totiž velké deprese taky a i když bere AD tak je na tom děsně. Není schopná doma skoro uvařit, vůbec neuklízí, nedbá o sebe. Už jsem si všimla že od ní i pár lidí odešla dál, protože nelibě "voní". A táta už si s ní také neví rady. Takže jim nemůžu přidělávat starosti ještě se sebou. Tak se zatím budu svěřovat vám. Snad to nebude vadit. Budu se vám ozývat hlavně v týdnu, protže přes víkend je manžel doma a ten by se asi divně tvářil, kdyby věděl o čem všem vám píšu. A Kačenko s tou televizí a prací s Tebou souhlasím. Včera manžel přijel po čtyřech dnech z práce řekl mi ahoj, zbaštil večeři, zákusky a s čajem se už přemístil k pc a já opět byla u televize sama. Takže i když je doma člověk je stejně sám. Zatím se s vámi lidičky rozloučím a zase sem kouknu jakmile to půjde. Přeji krásný a pokud možno veselý den...

Ája

Milá Karkulko, neváhej a začni pracovat na svém vyléčení. Jsi mladá, máš dítě, pro které je potřeba být v pohodě. Manželovi nic nevyčítej, kdo to neprožil, nepochopí to a chlapi zvlášť ne. Neboj se AD brát, neboj se vedlejších účinků, nemusí je mít všichni a když budou, vydržíš to určitě. Pomohou! Tvoje maminka je odstrašující příklad, určitě vyžaduje už odbornou pomoc a nesmí se to nechat tak. Drž se a neboj se, ženská vydrží moc a zvlášt pro dítě a rodinu. Pěsti ti držíme určitě všichni tady, kteří víme o čem to je! Ája

kačka

Karkulko, je to tak, jak ti tady všichni radíme a píšeme..kdo to nezažil, neumí se do tvých pocitů vžít a věta, tak na to nemysli, mysli na něco pěkného je pro nás směšná a úplně na ho..., je to jinak..mozek si dělá co chce a má to tam ukryté..můj manžel ví, že si tady píšu, píšu z domova i z práce..nic mi k tomu neříká, jen se občas zeptá, jestli zase diskutuju:o)..doktor mi vyloženě nedoporučil na diskuze lézt, ale v tomhle jsem ho neposlechla, říkal, že to co ještě nemám, tak tady najdu a budu mít také..on moc dobře ale ví, že tato nemoc je jako přes kopírák u každého a myslím , že chápe, že se lidé vymluví a podpoří:o))...jak tady píšete, každý, kdo mě zná by do mě toto nikdy neřekl. energická, vtipná..haha a přesto to přišlo..je to hrozný pocit..ta nervozita, nerv, klepačka, bušení srdce, neposedíš, DĚS!!! AD jsou dobrá!!! Jen se mi to v nemší míře objevilo po třech měsících braní AD znovu, ale snad to přejde..pořád mám mamču v nemocnici, denně tam jsem , tak třeba je to tím, ale bude dobře!!!! Papa,pište

František

Ahoj všichni,Karkulko,úplně souhlasím s tím,co ti radí Ája.Opravdu není nač čekat,začni se léčit.Ty stavy se budou jen zhoršovat,nevěř tomu,že to zvládneš bez léčby.A neboj se vedlejších účinků ASENTRY,je to individuální záležitost,mně třeba není (krom občasné slaboučké bolesti hlavy a to jen první týden po nasazení ASENTRY) vůbec nic.Žádné vedlejší účinky a ASENTRA mi zabrala poměrně brzo,už za dva týdny jsem se cítil mnohem lépe. Kačko,je to i o vlivu okolí.Možná tě něco rozhodilo,co si ani neuvědomuješ.Tyhle stavy se mohou občas vracet,taky mi minulý víkend bylo dobře,až se mi tomu nechtělo věřit.Toho elánu a energie co jsem měl.A v pondělí jsem přišel z práce a najednou jsem z ničeho nic začal pociťovat,že mi buší srdce.A už jsem se začal pozorovat....Ta léčba je zkrátka dlouhodobá a neznamená,že když je nám týden dobře,že to tak bude už pořád.Nedá se nic dělat,musíme bojovat. Ájo tvůj osud je skutečně tomu mému velmi podobný a i já mám pocit,že budu muset brát AD celý zbytek života.Někdy si myslím,že si lidé stěžují na to,jak jim osud nepřeje a přitom mají zdravé děti,rodiče a vlastně jim nic není a nechybí.A přesto jsou nespokojení.Tak si tak v duchu pomyslím:"A co budete dělat až někdo z blízkých nedejbože onemocní,nebo přijde o práci atd."Myslím,že valná většina lidí si neumí vážit toho,co má,že neumí žít z maličkostí.My všichni,co tady debatujeme,jsme asi mnohem citlivější ke svému okolí,ke způsobu života,který vedeme,anebo jsme vedli.A proto asi máme tyhle potíže.Kdo je flegmatik a nic si nepřipouští,asi mít sklony k depresi nikdy nebude. Přeji všem klidný prodloužený víkend.František

Karkulka

Kačenko děkuji tobě i všem ostatním za pomoc. mám sousedku která je psycholožka a i ta mi řekla že by mi ta Asentra měla pomoct zvlášť, když mám brát pouze půlku. Teda zatím. Ted třeba je mi druhý den celkem dobře i bez AD. Ale prostě někde uvnitř stále cítím trochu takový divný třes a nějaký strach. Ve čtvrtek mě čeká utrpení u zubaře a to bude mazec zase nebudu tři dny dopředu spát, protořže se zubaře šíleně bojím. Asi proto jsem tam 4 roky nebyla. Ale ted mám díru v zubu a tak musím jít. Ach jo bojím bojím. mám strach z doktorů a bolesti protože jako malá jsem si užila své. Mám operovanou pravou ledvinu a tak jsem od malička chodila na cévkování a byla stále v nemocnici. protose bojím každého i banálního vyšetření. Do depresí jsem začala dostávat asi tak před třemi roky kdy jsem si našla práci a začal tam po mě "toužit" šéf. Tak jsem odešla. Než jsem tam začala pracovat tak jsem si zpívávala třeba celý den poslouchala jsem muziku pořád jsem něco dělala. A teď třeba po ránu když si manžel pustí trochu muziky už jsem vzteklá a protivná. No doufám že se vše v lepší obrátí. Manželovi nic nevyčítám jen mu možná trochu závidím že je v pohodě. K mojí mamince jen dodám že je v péči psychiatra ale nelepší se to ani tak. Kači přeji ti ať se maminka uzdraví a myslím že to vrácení depresí bude určitě saouviset i se stsarostmi a obavami o ni. Vždyť je to tvá maminka a máš plné právo se o ni bát. Neboj to zvládneš a já doufám že já taky. Tak mi zase něco napište na povzbuzení. Třeba i nějaký vtípek!!!! Tak zatím všichni papapapa!!!!

Ája

Moji milí debatníci, Františku moc tě zdravím! Karkulko držím ti palce, věř, že všechno bude dobré! Přeji vám moc pohody o víkendu a těším se, že si zase příští týden napíšeme. Mějte se hezky a žádné strachy. Ája

kačka

čauky debatníci!! tak zase čučím, zda se někdo ozval a nedá mi to, abych zase něco nepřispěla:o), dnes bylo o něco lépe, ikdyž jsem si vzala neurol, ten pocit tam prostě byl..mamča se vrátila z nemocnice, je lepší a věřím, že to bude tak i nadále a bude se to zlepšovat..navečer jsem se dala do úklidu, cejchy atd. , doma se mi smějí, vlastně nadávají, ale mě to hrozně uklidní a pak mám takový dobrý pocit, že mám kolem sebe vše na svém místě..zapomněla jsem tady ještě říct, že to mám celý život, jsem maximálně pořádná, denně uklízím, luxuji, dělám zákryty záclon-asi magor, já vím a myslím si, že je to dokonce nemoc..naštěstí jinde mi to nevadí a nejsem nervní, že má někdo nepořádek a srovnané věci-to už bych asi byla v blázinci, kdybych měla ještě u cizích srovnávat..jednou mi mamča říkala, že o takových lidech mluvili v radiu, že mají nějaké geometrično a to někdy vede až k depresím..tak se musím smát..psych.mi řekl, že z toooho to nemám, ale že mu to už do sebe zapadá..:o), Františku, já začala před třemi lety po zkolabování v letadle s úzkostma, strachem, že zase omdlím, měla jsem brnění a návaly na omdlení, ale nic, navštívila jsem teda poprvé psych., to jsem brala AD poprvé..vše se časem urovnalo a já je vysadila..no a letos na jaře znovu, ale jiné pocity, nechtělo se mi mezi lidi..začaly mě brát záda, nic mi nenašli, ale bolely dál, myslela jsem si že mám rakovinu plic, pak kostí, pak leukémii...no děs..strach z nemocí a smrti..přestala jsejm jíst, pořád na to myslela , sháněla informace na internetu, příznaky nemocí atd..děs..a byla jsem u něj znovu..tentokrát se středně těžkou depresí, fakt mi to trvalo tak tři měsíce, než jsem se z toho dostala, než mi začalo být jedno, že mě berou záda, že se mi udělal modřina..ale já to nechtěla, říkala jsem si, že jsem zdravá-kreví testy atd.to potvrdily..ale ne..jak jsem četla, tak jsme si v tomhle někdo z nás dost podobní..jinak jak jsem psala, mám skvělou rodinu, dceru slušnou, hezkou, moc hodnou,manžel taky hodný, stará se o nás skvěle, mám super práci, cestuji hodně, hraji tenis a přece jsem byla skoro na dně..tak si stěžuji a mám skoro všechno, myslím , že podle toho nemůžeš soudit lidi..je to v nás tam někde v podvědomí..Karkulko, neboj se zubaře:o), jsou horší věci, chápu tě s tím cévkováním a ledinama..byla jsem minulý rok na operaci s močovým měchýřem a vím o čem mluvíš..já chodila s ,,kabelkou,, 14 dní..ale to se vše dalo vydržet, ve srovnání s depresí-fakt..jé, to jsem se rozepsala..taky pěkný prodloužený víkend, já se možná podívám na svatého otce, budeme ho mít tady u nás:o)..papa

Terka

Ahoj všichni. Doufám, že si užíváte prodloužený víkend a sluníčka a na strach a jïné pocity jste skoro zapomněli. Kačko, plně s tebou souhlasím, že i když máš šťastnou rodinu, můžeš mít deprese. Není to vždy o tom, že se něco děje. Jsou lidi, kterým zdánlivě nic nechybí a přesto mají problémy. Když se serotonin netvoří jak by měl, nebo jsou tu genetické vlivy, nic s tím neuděláme. Mně se sice deprese rozjela až po dlouhodobém stresu a vyčerpání, ale od mládí jsem byla úzkostlivá a až moc zodpovědná. Jak se mi narodil syn a měl jen běžné nachlazení, hrozně jsem se o něj bála. Možná to způsobilo to, že se moje matka bála v dětství o mně, protože bráška mi zemřel. Taky od té doby začala marodit na nervy. Vždy je období, kdy je lépe a kdy hůře. Já jsem taky smířena s tím, že budu už brát AD do smrti. Karkulko, tobě přeju, ať ti asentra zabere co nejdřív a bez vedlejších účinků. Já jsem to zvládla celkem dobře. Depresi nepodceňuj. Čím je stav horší a dlouhodobější, tím se hůř léčí a rád se vrací. Tomku, ty se neboj, že nebude lépe. Pokud ten tlak v hlavě je psychického původu, určitě ti AD pomohou, i když ne třeba hned. Pokud nezabere asentra, ať doktorka nasadí jiné lék. Vzhledem k tvému věku, kdy ještě máš rozhozené hormony, to není nic neobvyklého. Mám kamarádku, jejíž dcera je na tom mnohem hůře. Takže zůstaň veselý kluk a věř, bude lépe. Mějte se všichni moc krásně a těším se na vaše další příspěvky do této skvělé diskuze.

Tomek

zdravim všecky tu:D:) já mam socialni fobii a uzkostnou poruchu nebo co:D je mi furt děsně takovej tlak v hlavě obrovskej máte ho taky? už mi to nepříde ani jako uzkost ale prostě tlak:( je to příšernýýý furt myslim na náky kraviny co mi je.. apod.. mam asentru 100 beru jí asi 7týden a psych. mi řekla že musim ještě čekat ..zatim furt nic moc nezabíráá achjo..navci mi řekla že mi to je ztlumí ne že vymizí nevim jak to mam chápat..:(sem veselej kluk mam 16:( poradte

Klárka

Zdravím všechny a vítám nové "debatníky"... :o) Já sem nechodím tajně, manžel ví, že diskutuji na téhle diskuzi, nějak moc ho to nezajímá, stejně jako mi nevěří moje šílené stavy. nevěří mi je vlastně nikdo, kdo nezažil tak nepochopí.. :((( Proto jsem ráda, že tu můžu za vámi přijít a probrat všechno. Mně se taky asi deprese spustila po úmrtí mého prvního dítěte (v těhotenství v 8. měsíci), když mi dr. oznámil, že malá nežila, tak se mi zatmělo před očima, jakoby jsem šokem celá vypnula a nevěděla chvilku o sobě. Věřím tomu, že kdybych neležela tak sebou seknu. Je to již 4 roky a od té doby mám hrůzu z doktorů, nemocí atd. Stačí když mi začne holka teplotovat a už vidím ty nejhorší scénáře.. Nebo se bojím, že přijde nějaká špatná zpráva, někomu se něco stane.. Z tohoto mám obrovský depky a nemůžu si pomoct. Vždy když se leknu tak cítím takový zvláštní tlak a pálení v hlavě.. :o((( Po AD je to o fous lepší, ale pořád nejsem dobrá. Za 3 týdny jdu k doktorce tak jsem zvědavá co mi řekne. Františku, obracím se na tebe, protože máš dlouholeté zkušenosti..Jak poznám ,že mi určitá AD zabírají a pasují? Asentru jsem teda nesnesla, to jsem pro vedlejší účinky poznala. Teď beru Olwexya a je to o kousek lepší, jsem na dvojité dávky, vedlejší účinky pomalu mizí, ale pořád to není ono. To už ji budu brát skoro 2 měsíce!!! Nemělo by mi už být ok?? Kačko, já to mám taky tak, jednou dole, jindy nahoře. Ale moje dr říkala, že nemám očekávat, že při braní AD už tohle nikdy nepocítím. Tak nevím. Omlouvám se dneska za ten depresivní příspěvěk, ale jsem dnes nějaká na prd.

hana
1x

Ahoj všichni. Klárko, potěšilo mě, že se hlouběji zajímáš o to jak jsem dopadla u doktorky. Myslím, že doktorka je dobrá, mluvila jsem s ní asi hodinu, možná víc. Z počátku jsem měla strach, že jí to nebudu umět vysvětlit, ale pak jsem se tak rozkecala, že jsem jí najednou vyklopila úplně všechno i to o čem jsem původně vůbec nechtěla mluvit. Poslouchala mě, a když jsem se zbrzdila dala mi otázku a prostě vždy kápla božskou, přesně věděla na co se ptát. A tak jsem vlastně probrali ten můj úraz /už jsem tu o něm psala/, protože to byl vlastně prvopočátek nynějších depresí........ pak jsme se bavili o dětství, o rodině. Doporučila mi i psychologa, za týden jdu na kontrolu, tak mě na někoho odkáže. AŠ zatím nepomáhají, ale je mi úplně jasné, jak tady skoro všichni píšou, že je to dlouhodobá záležitost a taky si myslím, že když se s tím jednou začne, tak je to asi napořád. Ale pokud lékaři tvrdí, že to není návykové/čemuž nevěřím/, tak AŠ budu užívat klidně x let, hlavně když budu v pohodě. Tak se tu lidičky mějte co nejlíp, všechny moc zdravím, papapapapa Hanka

denča

Zdravím všechny,dlouho jsem nepsala,ale sleduju debatu pořád.Jak už jsem psala krevní obraz v pořádku,ale také jsem psala,že jsem zvědavá jak dlouho mi to vydrží.No dlouho mi to nevydrželo,bolesti kloubů nechtějí ustoupit,do toho se přidala srdeční úzkost,motání hlavy,mám typické příznaky boreliozy a rozhodla jsem se zítra zajít k doktorovi,aby mi vzal krev,protože jsem klíště měla v květnu,to zas bude... Když tam vlezu připadám si jak hypochonr,ale nebudu už na nic čekat.AŠ beru něco přes měsíc,ale můj stav mi přijde spíš horší než lepší,někdy je to v pohodě,ale těch dní je tak málo...Jsou dny kdy nejsem schopná něco doma udělat,našla jsem si práci,zatím jenom brigádně, jsem mezi bezva lidmi a tam je mi dobře.K psych.jdu tento týden tak jsem zvědavá co mi řekne,protože jí všechno vyklopím.Tolik si přeji,aby bylo všechno jako dřív,někdy tady prostě sedím a brečím,někdy i přemýšlímjestli by mi nepomohlo s někým kdo má stejné problémy si promluvit,sednout si u kafe a probrat ty hnusný stavy,docela mě děsí,že budu brát prášky do konce života.Tímto zdravím Klárku a Hanku,holky držte se!!!A vůbec všichni nedejte se mi to zvládnem!!!

kačka

Ahojky ve sváteční den..Klárko, taky se píši, když je mi hůř..prostě, jak píšeš, promluvit s lidma, kteří vědí o čem je řeč..netajím se s debatou tady, ale taky mi manžel a dcera říkají, o čem si pořád píšeme a moje stavy stejně nechápou..vlastně píšeme pořád dokola o tom samém, máme radost, když je nám lépe a pak zase píšeme, když se nám přitíží a potřebujeme si přečíst, že je to běžné a nejsme v tom sami..mě když popadne horší nálada, dostanu se do toho, tak si klidně vezmu neurol, beru 0,25 a uleví se mi..není to denně, tak si myslím, že to není ještě návyk..AD beru už přes tři měsíce a nejsme také úplně dobrá..jindy se zase probudím s klepavkou, jindy mi buší srdce, nebo jsem taková nervní a neklidná uvnitř..když jke mi ouvej, nebo se děje celkévě něco špatného kolem mě, tak se modlím k bohu..nejsem věřící, ale dělám to celý život a myslím, že to dělá každý..proto jsem sledovala mši Sv.Otce, naslouchala jeho slovům a hledala v nich útěchu..dnes jsem ho viděla na vlastní oči, když kolem mě projížděl a mávnul na mě..:o)..takový klid na duši mi dnes dal:o).. vím, že mě nevyléčil, ale mám naději..to si fakt myslím..jinak můj doktor je teď na dovolené, až přijede, tak v půli října jdu po 6 nedělích na kontrolu, jsem zvědavá, co mi řekne, tak papa!!!

Terka

Ahojte všichni. Máme po víkendu a těším se do práce. Je fakt, že mezi lidmi je nám lépe. Posedět si u kafička s někým, kdo má stejné nebo podobné problémy je fajn. Je jasné, že kdo neví, o čem je řeč, tak to nemůže chápat. Klárko, mám rovněž takové černé myšlenky a dopředu se děsím, co se kde zlého stane. Když se cítím fajn, začnu se bát, že to nebude nadlouho. Nevím jak vy, ale já si vduchu nadávám, že jsem takový slaboch. Co všechno museli a musí lidé ustát. A není to vždy o tom, že jsou flegmatici. Mám v okolí dva případy, kdy se s opravdu hnusným osudem potýkají lidé citliví a hodní. Zvládají to bez prášků. V pohodě určitě nejsou, je to na nich vidět, že mají trápení, ale normálně fungují. Já ne. Klepu se, je mi mdlo a vůbec na nic se nemohu soustředit. Když je nejhůř, beru neurol. Není to často, ale je to taková berlička. Nejraději bych někam zalezla a brečela - to taky dělávám. Promiňte mi ten pesimistický příspěvek. Určitě zase bude líp. Měj te se pokud možno fajn.

linda

Dobré ránko! Tak jsem udělala tu změnu.. Ze ZOLOFTU jsem přestoupila na ASENTRU. Zatím ji beru 6dní, ale už teď musím říct, že nemám tolik nežádoucích účinků.. Pálení žáhy zmizelo, snad napořád! Utlumuje mi chutě na sladké, a to jsem byla velký čokoholik. Myslím, že s tím souvisí i jakýsi "lehčí" pocit na těle..jím pořád stejně, ale metabolismus jakoby se zrychlil, nebo lépe řečeno - uvedl se do normálu..Jinak cítím, že se mi zhoršilo usínání ( to ale myslím není až tak na škodu, protože dřív jsem byla vyřízená už ve 21h!! ) a naopak se mi teď uspíšilo vstávání...Kéž bych byla zase plná energie!! Zatím to vypadá, že ke mně začíná proudit:-)........Jo, a potím se jak v tropech!

Karkulka

Ahojky lidičky. Tak vás všechny zdravím po prodlouženém víkendu. To nám o něm krásně svítilo sluníčko že?! My jsme ho strávili skoro celý den venku chystáním dřeva na zimu abychom měli čím topit. A v sobotu měl synátor hokejový zápas. Nejdřív jsem zase měla strach a šílený pocit, že manžel synovi zase bude nadávat, že se besbaží. Je na něj hodně přísný kolem hokeje. Ale vše bylo jinak. Syn se snažil a dal 2 důležité góly, díky kterým nakonec vyhráli. I když po 2 třetinách prohrávali 4:0, tak to nakonec otočili a vyhráli6:5. Měla jsem velkou radost. Po hodně dlouhé době jsem se opravdu dokázala z něčeho upřímně radovat. Ale jinak to stále není žádná sláva. Te´d jsem opět doma úplně sama, manžel v práci, syn ve škole a já nevím co dělat. Venku prší a je zima, Chladněji bylo i doma tak jsem se zatopila a teď opravdu nevím co dělat a tak vám aspoň píšu. Chtěla jsem se s vámi poděletit o úspěch svého synka. Tak zatím se mějte pěkně a zase něco napište. Papapapa.

Klárka

Denčo, tak "boreliozu" jsem měla zaručeně taky, "vymyslela jsem si ji díky bolestem kloubů"... šla jsem si udělat za obvodním testy. Vzpomněla jsem si totiž, že tak před rokem mě kousla hnusná muška na noze a dost to nateklo. Prý můžou i mouchy a komáři borelku přenášet. A výsledky krve?? Samozřejmě NEGATIVNÍ!!! A já byla snad i trošku zklamaná, protože jsem už chtěla znát, z čeho mi tak fyzicky mizerně je!!!! Nejvíc ze všechno mě trápila celková slabost těla,UNAVA A TOČENÍ HLAVY. Ta se mi motá bohužel pořád... :o(((( Já ti přeju, aby to borelka nebyla, ta se totiž nedá nikdy úplně vyléčit, pořád se to vrací. dost jsem o tom načetla a chytla paniku i z toho, že ji mám.. tak na tebe myslím a věřím, že je to jen "tvůj" výmysl a ujištění toho, že jsi opravdu ZDRAVÁ, nemocná "jen"z nervičkama. Určitě dej vědět jak jsi dopadla. kdy budou výsledky??? Kačko, ano je to tak ,někdy se vůbec neklepu a cítím se po ránu docela dobře naladěná. I ta únava je lepší, už si tak pořád nestěžuju. A přestaly mě bolet ty klouby a svaly!!! Takže jistý pokrok tu je!! To je pro Denču i: vidíš, bolest kloubů byla z nervů--- Jindy ale ráno vstanu a klepou se mi zuby a už vím, že bude den na H.. :o((( čeho jsem se ovšem pořád nezbavila je to MOTÁNÍ HLAVY. Máte to tu někdo taky? vím, že to nemám z AŠ, měla jsem to už předtím. Myslela jsem, že prášky na to zaberou, ale furt je to na prd. To mě trápí nejvíc. Jako by na mě někdy padal celý svět. :o(( Hani, to je dobře, že jsi kápla na dobrou doktorku. To je základ, že to s tebou všechno probere a můžeš se jí svěřit. Vidíš, ona ví na co se vyptat, od toho je odbornice a žena na svém místě. :o) Udělala jsi dobře, že jsi vyhledala odbornou pomoc! Ta moje dr je taky fajn, taková ženksá od rány, pro "peprné" slovo nejde daleko, ale udělá to takovou přátelskou kamarádskou atmosféru, že se jí pak nestydím svěřit ani s tím, že mám problém s orgasmem apod. Zatím jsme spolu nejvíce řešily moje fyzické a psychické pocity, tu medikaci a jak reaguji, ale do hlouby jsme nezabrousily. Plánuju, že jí ted povykládám o mém muži jak mi nerozumí a zkusím jí ho tam poslat (doma samozřejmě řeknu, že ho ona chce vidět sama), aby mu nastínila, že to není fakt prdel. Kdo nepoznal tak neuvěří!!! Všem vám moc držím palce a děkuji za tuhle diskuzi!!! Jste moje velká podpora. Taky bych ráda viděla někoho osobně, ale nevím, odkud kdo jste. Bohužel - nebo bohudík? - v okolí nikoho takového jako já "blázna" nemám. :o)))

Klárka

Jo a co se týká četby. Já jsem prostě člověk, kterej musí pořád něco "studovat".. Tak už nestuduji klasického domácího lékaře a nevyhledávám nemoci, které bych mohla mít, ale nakoupila jsem si knížky o Depresích, Stresu apod. Mně to pomáhá, když čtu, že příznaky co mám (fyzické a psychické) jsou opravdu totožné s mým stavem. Ujišťuju se, že je to opravdu vše způsobené nervama.. Denčo, tobě doporučuji knížku Deprese a jak ji léčit. Koukni se po ní, je dobrá. Vnutím ji i manželovi ať si počte, i když pochybuju. Teď čtu Zvládni svůj stres!! Vypadá, že to bude dobré čtivo. :o)

Ája

Milá Lindo, tak to se potíme dvě /a asi nebudeme samy!/. Prakticky denně si čtu naši diskusi i přesto, že po 2 měsících braní Asentry se cítím snad zcela už v pohodě. Se vším, co tu všichni píšete, souhlasím a máme podobné nebo i shodné pocity a prožitky. Nikdo se nevyhneme životním karambolům a nepříjemnostem a každý to řešíme a vnímáme jinak. Já také momentálně žiji normální a celkem spokojený život a přesto mě deprese dohnala. Většinou se to prý stává, když ze stresů přejdeme do klidu. Věkem nám prý ubývá serotonin, takže my starší už budeme muset brát AD stále. Pocítila jsem to, když jsem před 3mi roky přestala Asentru brát. Pár měsíců to bylo výborné a postupně se můj stav začal zhoršovat-přišly známé strachy, obavy, úzkosti a chvění. Vydržela jsem to ještě dost dlouho, ale letos v červenci před dovolenou se to už nedalo. Jsem řidička a strachem jsem byla tak svázaná, že jsem měla obavy, abych něco za volantem neprovedla. Takže opět Asentra a je mi dobře. Trvalo to ale víc než 2 měsíce než jsem se zcela "znormalizovala". Všechny vás moc zdravím a pište, pište, rozhodně to pomáhá. Jak jsem už několikrát psala, nikdo nepochopí, kdo to neprožil!

Klárka

Karkulko, to je super, že ses upřímně radovala. Já už tenhle pocit neznám. Mám vždycky jen takový jakoby náznak dobrého pocitu, ale radost to není. :((( A to bych měla hodně věcí, že kterých bych se mohla a měla radovat. Mám pocit, jako bych žila za oponou a jen ten svět pozorovala a nežila. Máte to taky tak někdo??? Jinak my se hrabem z nemocí, holky byly obě nachlazené - a značně protivné - teď jsem nemocná já, takže ponorka domácí je mocná... :o((( A do toho teď to uplakané počasí, jsem totál bez nálady - ale nebrečím. Aspon na něco ty AŠ jsou.. Jo a musím se pochlubit. :))) Včera jsem zkusila, zda jsem schopná dosáhnout orgasmu - tak hurááá, jde to. :o) Manželovi se chlubit nebudu, nebyl by nadšen, ale mě to tak nějak vnitřně uklidnilo, že už to jde. Po Asentře jsem byla totiž totál frigida a to jsem s tím nikdy neměla problém. Tak snad se to obrací k lepšímu. jako chuť na sex není, ale když se "přinutím" tak z toho aspon něco mám. :o)))

Klárka

ˇAjo, já se potím taky jako kůň. Sama dr se mě na to ptala, asi je to častý. A to nejsem žádný "tlusťoch".. Stačí, abych zrychlila krok nebo něco dělala - třeba žehlila a hned jsem za krkem totál mokrá, mám tričko, že bych ho mohla ždímat. :( Nikdy jsem s tím problém neměla a teď se fakt musím i převlíct, protože jak to přejde tak mě hadry normálně studí. :(( Ještě že jsou ty antiperspiranty a nezaváním nevábně, ale příjemné to teda není. Myslíte, že to časem zmizí???

Karkulka

No já mám s pocením také problémy. Je to stejné jako u tebe jakmile začnu trošku něco dělat tak jsem po chvilce mokrá jako myš. Někdy se nestačím převlékat. Ještě že mám dost triček!!!!! Také nejsem žádný tlusťoch ale hubeňour také ne. Asi mám deprese i kvůli své váze, protože ještě před rokem jsem vážila 56kg a během roku jsem nabrala 12kg. Jsem z toho nešťastná nemůžu se na sebe podívat ani do zrcadla. Máte tu také s tím někdo zkušenosti, že jste po třicítce nabrali nějaká kila? Při tom jím pořád stejně a myslím že i víc hýbu než před tím. Tak nevím čím to je možná tím stresem. Jinak Klárko je fajn že jsi měla včera orgasmus, i když škoda že u toho nebyl tvůj manžel (alespoň tak jsem to pochopila, pokud jsem to pochopila špatně tak se dopředu omlouvám), určitě by měl radost. To já většinou než se manžel osprchuje a přijde do ložnice tak usnu, takže sex dost vázne.A také se za sebe stydím a tak jsem vlastně rádá že sex není a nikdo na moje špeky nešahá. A k Tvému nápadu zajít s někým kdo má podobné problémy jako my: Myslím že je to dobrý nápad také bych si s někým ráda promluvila protože doma to nejde. Takže já jsem z Moravské Třebové. Je tu někdo kdo je poblíž? Zatím pa a přeji všem dobrou chuť k obědu.

Ája

No holky to pocení asi co dělat s váhou nemá, vy jste proti mně "twiggy" a potíme se stejně. Patří to k AD zřejmě, ale kdyby bylo jen to, zvládneme to hravě ne? Karkulko až ti leta přibudou, zjistíš, že ses "tenkrát" trápila kvůli kilům zcela zbytečně, to mi věř. Jestli dobře počítám nemáš ani 70 kg, a to je váha úplně ideální, co bych za to dala. Netrap se tím, nestojí to za to. Bohužel asi se moc potkávat nemůžeme, zřejmě jsme ze všech koutů Česka, já jsem z Karlovarska! Zdravím vás všechny

Klárka

Karkulko, pochopilas to dobře. :o)) Já chtěla zkusit, jetsli mi to jde.. Protože poslední dobou nešlo co jsem brala Asentru. Po té Olwexyi je to lepší. Ale jako chu´t na sex obecně slabá. Ono se to odvíjí i od hádek s manželem, on chce sex, já ne.. nechápe proč, tak se hádáme. a vynucený sex se mi protiví... :o(((( Já jsem spíš hubeňour, dostala jsem se konečně na svoji váhu před dětmi. Myslím, že jsem tak akorát, ale okolí tvrdí, že jsem zdechlina. :o)) A taťka můj říkal, že mám nervy z toho jak jsem zdechlá, což si teda nemyslím, protože už roky mám tuto váhu a vždy to bylo ok. prostě mě zdrtil stres. Děti, barák, manžel.. je toho dost. Já jsem z Olomoucka.

Přidat nový komentář

Inzerce
Inzerce http://alergostop.cz/?utm_source=ordinace.cz&utm_medium=banner&utm_campaign=promo2021&utm_content=duben

Chcete mít přehled
o novinkách na ordinaci.cz

Objednejte si zdarma náš pravidelný zpravodaj.

Inzerce
Chcete zdravě spát?
Stáhněte si voucher s 10% slevou na zdravotní matrace a polštáře Magniflex a využijte jej při nákupu v Showroomech Magniflex nebo v síti certifikovaných obchodních partnerů Magniflex po celé ČR.

banner_voucher_sleva_magniflex

Anketní otázka

Zatím hlasovalo 144 lidí

Mohlo by vás zajímat

Příznaky Alzheimerovy choroby přehlížíme. Nemoc se přitom nevyhýbá se ani mladším ročníkům

Začíná to obyčejným zapomínáním či náhlou dezorientací. Prvním symptomům Alzheimerovy choroby zpočátku nevěnujeme pozornost. Včasná diagnostika je přitom pro zmírnění choroby klíčová.

Jizvy vznikají i v plicích a mohou zabíjet

Alespoň jednu jizvu na těle má snad každý člověk, obvykle jej nijak netrápí, snad jen špatnými vzpomínkami na to, jak vznikla. Jsou však jizvy, které na první ani na druhý pohled vidět nejsou, přesto mohou zabít. Jsou to jizvy na plicích. Typickou nemocí, při níž vznikají jizvy na plicích, ubírají plochu k dýchání a plíce postupně „tuhnou“, je idiopatická plicní fibróza (IPF).

Mužský přechod? Pánové, nenechte se zaskočit andropauzou!

S příchodem padesátky dochází k hormonálním změnám nejen u žen, ale také u mužů. Zatímco ženská menopauza je dána ztrátou menstruačního cyklu a s tím spojeným poklesem pohlavních hormonů, andropauza takto přesně danou hranici nemá. Jak ale upozorňuje MUDr. Monika Purmová z pražské urologické kliniky UroKlinikum, princip menopauzy u žen a andropauzy u mužů je v zásadě stejný.

Příběh Olgy: Omdlela na dovolené v Řecku – mohla za to vzácná nemoc

Lékaři Olze odhalili vzácnou a někdy velmi závažnou nemoc kosterních svalů – myozitidu

 

Nejčtenější články

Nejnovější témata

Nejnovější diskuze

20. ledna 2008, 12:04:30

ahoj...jsem v prváku na konzervatoři, hra na flétnu..asi pře 14ti dny mě začala pobolívat…

19. října 2010, 18:39:30

Stando, naštvat nás vždy může jen inteligent. A to bohužel zde není splněno. Zkusím…

19. června 2008, 10:54:48

Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…

28. června 2008, 09:42:17

Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…

28. června 2008, 09:57:08

Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…

Naši partneři

Inzerce
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde.