Asentra 50

Dobré ránko přeji všem lidičky tady. Tahle diskuze se mi líbí aspon vím že nejsem se svými problémy sama. Zatím jsem Asentru brát nezačala opravdu se bojím těch vedlejších účinků. Potřebuju normálně funguvat. Asi se objednám k psychiatrovi, aby mi pomohl. Třeba bude stačit si jen popvídat. Doma jsem včera už manželovi naznačila že mám takové problémy a on mi pouze řekl aŤ na to nemyslím. Je to o to těžší když nemůžu manželovi ani nikomu blízkému říct co přesně mám za problémy. Maminka má totiž velké deprese taky a i když bere AD tak je na tom děsně. Není schopná doma skoro uvařit, vůbec neuklízí, nedbá o sebe. Už jsem si všimla že od ní i pár lidí odešla dál, protože nelibě "voní". A táta už si s ní také neví rady. Takže jim nemůžu přidělávat starosti ještě se sebou. Tak se zatím budu svěřovat vám. Snad to nebude vadit. Budu se vám ozývat hlavně v týdnu, protže přes víkend je manžel doma a ten by se asi divně tvářil, kdyby věděl o čem všem vám píšu. A Kačenko s tou televizí a prací s Tebou souhlasím. Včera manžel přijel po čtyřech dnech z práce řekl mi ahoj, zbaštil večeři, zákusky a s čajem se už přemístil k pc a já opět byla u televize sama. Takže i když je doma člověk je stejně sám. Zatím se s vámi lidičky rozloučím a zase sem kouknu jakmile to půjde. Přeji krásný a pokud možno veselý den...

Milá Karkulko, neváhej a začni pracovat na svém vyléčení. Jsi mladá, máš dítě, pro které je potřeba být v pohodě. Manželovi nic nevyčítej, kdo to neprožil, nepochopí to a chlapi zvlášť ne. Neboj se AD brát, neboj se vedlejších účinků, nemusí je mít všichni a když budou, vydržíš to určitě. Pomohou! Tvoje maminka je odstrašující příklad, určitě vyžaduje už odbornou pomoc a nesmí se to nechat tak. Drž se a neboj se, ženská vydrží moc a zvlášt pro dítě a rodinu. Pěsti ti držíme určitě všichni tady, kteří víme o čem to je! Ája

Karkulko, je to tak, jak ti tady všichni radíme a píšeme..kdo to nezažil, neumí se do tvých pocitů vžít a věta, tak na to nemysli, mysli na něco pěkného je pro nás směšná a úplně na ho..., je to jinak..mozek si dělá co chce a má to tam ukryté..můj manžel ví, že si tady píšu, píšu z domova i z práce..nic mi k tomu neříká, jen se občas zeptá, jestli zase diskutuju:o)..doktor mi vyloženě nedoporučil na diskuze lézt, ale v tomhle jsem ho neposlechla, říkal, že to co ještě nemám, tak tady najdu a budu mít také..on moc dobře ale ví, že tato nemoc je jako přes kopírák u každého a myslím , že chápe, že se lidé vymluví a podpoří:o))...jak tady píšete, každý, kdo mě zná by do mě toto nikdy neřekl. energická, vtipná..haha a přesto to přišlo..je to hrozný pocit..ta nervozita, nerv, klepačka, bušení srdce, neposedíš, DĚS!!! AD jsou dobrá!!! Jen se mi to v nemší míře objevilo po třech měsících braní AD znovu, ale snad to přejde..pořád mám mamču v nemocnici, denně tam jsem , tak třeba je to tím, ale bude dobře!!!! Papa,pište

Ahoj všichni,Karkulko,úplně souhlasím s tím,co ti radí Ája.Opravdu není nač čekat,začni se léčit.Ty stavy se budou jen zhoršovat,nevěř tomu,že to zvládneš bez léčby.A neboj se vedlejších účinků ASENTRY,je to individuální záležitost,mně třeba není (krom občasné slaboučké bolesti hlavy a to jen první týden po nasazení ASENTRY) vůbec nic.Žádné vedlejší účinky a ASENTRA mi zabrala poměrně brzo,už za dva týdny jsem se cítil mnohem lépe. Kačko,je to i o vlivu okolí.Možná tě něco rozhodilo,co si ani neuvědomuješ.Tyhle stavy se mohou občas vracet,taky mi minulý víkend bylo dobře,až se mi tomu nechtělo věřit.Toho elánu a energie co jsem měl.A v pondělí jsem přišel z práce a najednou jsem z ničeho nic začal pociťovat,že mi buší srdce.A už jsem se začal pozorovat....Ta léčba je zkrátka dlouhodobá a neznamená,že když je nám týden dobře,že to tak bude už pořád.Nedá se nic dělat,musíme bojovat. Ájo tvůj osud je skutečně tomu mému velmi podobný a i já mám pocit,že budu muset brát AD celý zbytek života.Někdy si myslím,že si lidé stěžují na to,jak jim osud nepřeje a přitom mají zdravé děti,rodiče a vlastně jim nic není a nechybí.A přesto jsou nespokojení.Tak si tak v duchu pomyslím:"A co budete dělat až někdo z blízkých nedejbože onemocní,nebo přijde o práci atd."Myslím,že valná většina lidí si neumí vážit toho,co má,že neumí žít z maličkostí.My všichni,co tady debatujeme,jsme asi mnohem citlivější ke svému okolí,ke způsobu života,který vedeme,anebo jsme vedli.A proto asi máme tyhle potíže.Kdo je flegmatik a nic si nepřipouští,asi mít sklony k depresi nikdy nebude. Přeji všem klidný prodloužený víkend.František

Kačenko děkuji tobě i všem ostatním za pomoc. mám sousedku která je psycholožka a i ta mi řekla že by mi ta Asentra měla pomoct zvlášť, když mám brát pouze půlku. Teda zatím. Ted třeba je mi druhý den celkem dobře i bez AD. Ale prostě někde uvnitř stále cítím trochu takový divný třes a nějaký strach. Ve čtvrtek mě čeká utrpení u zubaře a to bude mazec zase nebudu tři dny dopředu spát, protořže se zubaře šíleně bojím. Asi proto jsem tam 4 roky nebyla. Ale ted mám díru v zubu a tak musím jít. Ach jo bojím bojím. mám strach z doktorů a bolesti protože jako malá jsem si užila své. Mám operovanou pravou ledvinu a tak jsem od malička chodila na cévkování a byla stále v nemocnici. protose bojím každého i banálního vyšetření. Do depresí jsem začala dostávat asi tak před třemi roky kdy jsem si našla práci a začal tam po mě "toužit" šéf. Tak jsem odešla. Než jsem tam začala pracovat tak jsem si zpívávala třeba celý den poslouchala jsem muziku pořád jsem něco dělala. A teď třeba po ránu když si manžel pustí trochu muziky už jsem vzteklá a protivná. No doufám že se vše v lepší obrátí. Manželovi nic nevyčítám jen mu možná trochu závidím že je v pohodě. K mojí mamince jen dodám že je v péči psychiatra ale nelepší se to ani tak. Kači přeji ti ať se maminka uzdraví a myslím že to vrácení depresí bude určitě saouviset i se stsarostmi a obavami o ni. Vždyť je to tvá maminka a máš plné právo se o ni bát. Neboj to zvládneš a já doufám že já taky. Tak mi zase něco napište na povzbuzení. Třeba i nějaký vtípek!!!! Tak zatím všichni papapapa!!!!

Moji milí debatníci, Františku moc tě zdravím! Karkulko držím ti palce, věř, že všechno bude dobré! Přeji vám moc pohody o víkendu a těším se, že si zase příští týden napíšeme. Mějte se hezky a žádné strachy. Ája

čauky debatníci!! tak zase čučím, zda se někdo ozval a nedá mi to, abych zase něco nepřispěla:o), dnes bylo o něco lépe, ikdyž jsem si vzala neurol, ten pocit tam prostě byl..mamča se vrátila z nemocnice, je lepší a věřím, že to bude tak i nadále a bude se to zlepšovat..navečer jsem se dala do úklidu, cejchy atd. , doma se mi smějí, vlastně nadávají, ale mě to hrozně uklidní a pak mám takový dobrý pocit, že mám kolem sebe vše na svém místě..zapomněla jsem tady ještě říct, že to mám celý život, jsem maximálně pořádná, denně uklízím, luxuji, dělám zákryty záclon-asi magor, já vím a myslím si, že je to dokonce nemoc..naštěstí jinde mi to nevadí a nejsem nervní, že má někdo nepořádek a srovnané věci-to už bych asi byla v blázinci, kdybych měla ještě u cizích srovnávat..jednou mi mamča říkala, že o takových lidech mluvili v radiu, že mají nějaké geometrično a to někdy vede až k depresím..tak se musím smát..psych.mi řekl, že z toooho to nemám, ale že mu to už do sebe zapadá..:o), Františku, já začala před třemi lety po zkolabování v letadle s úzkostma, strachem, že zase omdlím, měla jsem brnění a návaly na omdlení, ale nic, navštívila jsem teda poprvé psych., to jsem brala AD poprvé..vše se časem urovnalo a já je vysadila..no a letos na jaře znovu, ale jiné pocity, nechtělo se mi mezi lidi..začaly mě brát záda, nic mi nenašli, ale bolely dál, myslela jsem si že mám rakovinu plic, pak kostí, pak leukémii...no děs..strach z nemocí a smrti..přestala jsejm jíst, pořád na to myslela , sháněla informace na internetu, příznaky nemocí atd..děs..a byla jsem u něj znovu..tentokrát se středně těžkou depresí, fakt mi to trvalo tak tři měsíce, než jsem se z toho dostala, než mi začalo být jedno, že mě berou záda, že se mi udělal modřina..ale já to nechtěla, říkala jsem si, že jsem zdravá-kreví testy atd.to potvrdily..ale ne..jak jsem četla, tak jsme si v tomhle někdo z nás dost podobní..jinak jak jsem psala, mám skvělou rodinu, dceru slušnou, hezkou, moc hodnou,manžel taky hodný, stará se o nás skvěle, mám super práci, cestuji hodně, hraji tenis a přece jsem byla skoro na dně..tak si stěžuji a mám skoro všechno, myslím , že podle toho nemůžeš soudit lidi..je to v nás tam někde v podvědomí..Karkulko, neboj se zubaře:o), jsou horší věci, chápu tě s tím cévkováním a ledinama..byla jsem minulý rok na operaci s močovým měchýřem a vím o čem mluvíš..já chodila s ,,kabelkou,, 14 dní..ale to se vše dalo vydržet, ve srovnání s depresí-fakt..jé, to jsem se rozepsala..taky pěkný prodloužený víkend, já se možná podívám na svatého otce, budeme ho mít tady u nás:o)..papa

Ahoj všichni. Doufám, že si užíváte prodloužený víkend a sluníčka a na strach a jïné pocity jste skoro zapomněli. Kačko, plně s tebou souhlasím, že i když máš šťastnou rodinu, můžeš mít deprese. Není to vždy o tom, že se něco děje. Jsou lidi, kterým zdánlivě nic nechybí a přesto mají problémy. Když se serotonin netvoří jak by měl, nebo jsou tu genetické vlivy, nic s tím neuděláme. Mně se sice deprese rozjela až po dlouhodobém stresu a vyčerpání, ale od mládí jsem byla úzkostlivá a až moc zodpovědná. Jak se mi narodil syn a měl jen běžné nachlazení, hrozně jsem se o něj bála. Možná to způsobilo to, že se moje matka bála v dětství o mně, protože bráška mi zemřel. Taky od té doby začala marodit na nervy. Vždy je období, kdy je lépe a kdy hůře. Já jsem taky smířena s tím, že budu už brát AD do smrti. Karkulko, tobě přeju, ať ti asentra zabere co nejdřív a bez vedlejších účinků. Já jsem to zvládla celkem dobře. Depresi nepodceňuj. Čím je stav horší a dlouhodobější, tím se hůř léčí a rád se vrací. Tomku, ty se neboj, že nebude lépe. Pokud ten tlak v hlavě je psychického původu, určitě ti AD pomohou, i když ne třeba hned. Pokud nezabere asentra, ať doktorka nasadí jiné lék. Vzhledem k tvému věku, kdy ještě máš rozhozené hormony, to není nic neobvyklého. Mám kamarádku, jejíž dcera je na tom mnohem hůře. Takže zůstaň veselý kluk a věř, bude lépe. Mějte se všichni moc krásně a těším se na vaše další příspěvky do této skvělé diskuze.

zdravim všecky tu:D:) já mam socialni fobii a uzkostnou poruchu nebo co:D je mi furt děsně takovej tlak v hlavě obrovskej máte ho taky? už mi to nepříde ani jako uzkost ale prostě tlak:( je to příšernýýý furt myslim na náky kraviny co mi je.. apod.. mam asentru 100 beru jí asi 7týden a psych. mi řekla že musim ještě čekat ..zatim furt nic moc nezabíráá achjo..navci mi řekla že mi to je ztlumí ne že vymizí nevim jak to mam chápat..:(sem veselej kluk mam 16:( poradte

Zdravím všechny a vítám nové "debatníky"... :o) Já sem nechodím tajně, manžel ví, že diskutuji na téhle diskuzi, nějak moc ho to nezajímá, stejně jako mi nevěří moje šílené stavy. nevěří mi je vlastně nikdo, kdo nezažil tak nepochopí.. :((( Proto jsem ráda, že tu můžu za vámi přijít a probrat všechno. Mně se taky asi deprese spustila po úmrtí mého prvního dítěte (v těhotenství v 8. měsíci), když mi dr. oznámil, že malá nežila, tak se mi zatmělo před očima, jakoby jsem šokem celá vypnula a nevěděla chvilku o sobě. Věřím tomu, že kdybych neležela tak sebou seknu. Je to již 4 roky a od té doby mám hrůzu z doktorů, nemocí atd. Stačí když mi začne holka teplotovat a už vidím ty nejhorší scénáře.. Nebo se bojím, že přijde nějaká špatná zpráva, někomu se něco stane.. Z tohoto mám obrovský depky a nemůžu si pomoct. Vždy když se leknu tak cítím takový zvláštní tlak a pálení v hlavě.. :o((( Po AD je to o fous lepší, ale pořád nejsem dobrá. Za 3 týdny jdu k doktorce tak jsem zvědavá co mi řekne. Františku, obracím se na tebe, protože máš dlouholeté zkušenosti..Jak poznám ,že mi určitá AD zabírají a pasují? Asentru jsem teda nesnesla, to jsem pro vedlejší účinky poznala. Teď beru Olwexya a je to o kousek lepší, jsem na dvojité dávky, vedlejší účinky pomalu mizí, ale pořád to není ono. To už ji budu brát skoro 2 měsíce!!! Nemělo by mi už být ok?? Kačko, já to mám taky tak, jednou dole, jindy nahoře. Ale moje dr říkala, že nemám očekávat, že při braní AD už tohle nikdy nepocítím. Tak nevím. Omlouvám se dneska za ten depresivní příspěvěk, ale jsem dnes nějaká na prd.

Ahoj všichni. Klárko, potěšilo mě, že se hlouběji zajímáš o to jak jsem dopadla u doktorky. Myslím, že doktorka je dobrá, mluvila jsem s ní asi hodinu, možná víc. Z počátku jsem měla strach, že jí to nebudu umět vysvětlit, ale pak jsem se tak rozkecala, že jsem jí najednou vyklopila úplně všechno i to o čem jsem původně vůbec nechtěla mluvit. Poslouchala mě, a když jsem se zbrzdila dala mi otázku a prostě vždy kápla božskou, přesně věděla na co se ptát. A tak jsem vlastně probrali ten můj úraz /už jsem tu o něm psala/, protože to byl vlastně prvopočátek nynějších depresí........ pak jsme se bavili o dětství, o rodině. Doporučila mi i psychologa, za týden jdu na kontrolu, tak mě na někoho odkáže. AŠ zatím nepomáhají, ale je mi úplně jasné, jak tady skoro všichni píšou, že je to dlouhodobá záležitost a taky si myslím, že když se s tím jednou začne, tak je to asi napořád. Ale pokud lékaři tvrdí, že to není návykové/čemuž nevěřím/, tak AŠ budu užívat klidně x let, hlavně když budu v pohodě. Tak se tu lidičky mějte co nejlíp, všechny moc zdravím, papapapapa Hanka

Zdravím všechny,dlouho jsem nepsala,ale sleduju debatu pořád.Jak už jsem psala krevní obraz v pořádku,ale také jsem psala,že jsem zvědavá jak dlouho mi to vydrží.No dlouho mi to nevydrželo,bolesti kloubů nechtějí ustoupit,do toho se přidala srdeční úzkost,motání hlavy,mám typické příznaky boreliozy a rozhodla jsem se zítra zajít k doktorovi,aby mi vzal krev,protože jsem klíště měla v květnu,to zas bude... Když tam vlezu připadám si jak hypochonr,ale nebudu už na nic čekat.AŠ beru něco přes měsíc,ale můj stav mi přijde spíš horší než lepší,někdy je to v pohodě,ale těch dní je tak málo...Jsou dny kdy nejsem schopná něco doma udělat,našla jsem si práci,zatím jenom brigádně, jsem mezi bezva lidmi a tam je mi dobře.K psych.jdu tento týden tak jsem zvědavá co mi řekne,protože jí všechno vyklopím.Tolik si přeji,aby bylo všechno jako dřív,někdy tady prostě sedím a brečím,někdy i přemýšlímjestli by mi nepomohlo s někým kdo má stejné problémy si promluvit,sednout si u kafe a probrat ty hnusný stavy,docela mě děsí,že budu brát prášky do konce života.Tímto zdravím Klárku a Hanku,holky držte se!!!A vůbec všichni nedejte se mi to zvládnem!!!

Ahojky ve sváteční den..Klárko, taky se píši, když je mi hůř..prostě, jak píšeš, promluvit s lidma, kteří vědí o čem je řeč..netajím se s debatou tady, ale taky mi manžel a dcera říkají, o čem si pořád píšeme a moje stavy stejně nechápou..vlastně píšeme pořád dokola o tom samém, máme radost, když je nám lépe a pak zase píšeme, když se nám přitíží a potřebujeme si přečíst, že je to běžné a nejsme v tom sami..mě když popadne horší nálada, dostanu se do toho, tak si klidně vezmu neurol, beru 0,25 a uleví se mi..není to denně, tak si myslím, že to není ještě návyk..AD beru už přes tři měsíce a nejsme také úplně dobrá..jindy se zase probudím s klepavkou, jindy mi buší srdce, nebo jsem taková nervní a neklidná uvnitř..když jke mi ouvej, nebo se děje celkévě něco špatného kolem mě, tak se modlím k bohu..nejsem věřící, ale dělám to celý život a myslím, že to dělá každý..proto jsem sledovala mši Sv.Otce, naslouchala jeho slovům a hledala v nich útěchu..dnes jsem ho viděla na vlastní oči, když kolem mě projížděl a mávnul na mě..:o)..takový klid na duši mi dnes dal:o).. vím, že mě nevyléčil, ale mám naději..to si fakt myslím..jinak můj doktor je teď na dovolené, až přijede, tak v půli října jdu po 6 nedělích na kontrolu, jsem zvědavá, co mi řekne, tak papa!!!

Ahojte všichni. Máme po víkendu a těším se do práce. Je fakt, že mezi lidmi je nám lépe. Posedět si u kafička s někým, kdo má stejné nebo podobné problémy je fajn. Je jasné, že kdo neví, o čem je řeč, tak to nemůže chápat. Klárko, mám rovněž takové černé myšlenky a dopředu se děsím, co se kde zlého stane. Když se cítím fajn, začnu se bát, že to nebude nadlouho. Nevím jak vy, ale já si vduchu nadávám, že jsem takový slaboch. Co všechno museli a musí lidé ustát. A není to vždy o tom, že jsou flegmatici. Mám v okolí dva případy, kdy se s opravdu hnusným osudem potýkají lidé citliví a hodní. Zvládají to bez prášků. V pohodě určitě nejsou, je to na nich vidět, že mají trápení, ale normálně fungují. Já ne. Klepu se, je mi mdlo a vůbec na nic se nemohu soustředit. Když je nejhůř, beru neurol. Není to často, ale je to taková berlička. Nejraději bych někam zalezla a brečela - to taky dělávám. Promiňte mi ten pesimistický příspěvek. Určitě zase bude líp. Měj te se pokud možno fajn.

Dobré ránko! Tak jsem udělala tu změnu.. Ze ZOLOFTU jsem přestoupila na ASENTRU. Zatím ji beru 6dní, ale už teď musím říct, že nemám tolik nežádoucích účinků.. Pálení žáhy zmizelo, snad napořád! Utlumuje mi chutě na sladké, a to jsem byla velký čokoholik. Myslím, že s tím souvisí i jakýsi "lehčí" pocit na těle..jím pořád stejně, ale metabolismus jakoby se zrychlil, nebo lépe řečeno - uvedl se do normálu..Jinak cítím, že se mi zhoršilo usínání ( to ale myslím není až tak na škodu, protože dřív jsem byla vyřízená už ve 21h!! ) a naopak se mi teď uspíšilo vstávání...Kéž bych byla zase plná energie!! Zatím to vypadá, že ke mně začíná proudit:-)........Jo, a potím se jak v tropech!

Ahojky lidičky. Tak vás všechny zdravím po prodlouženém víkendu. To nám o něm krásně svítilo sluníčko že?! My jsme ho strávili skoro celý den venku chystáním dřeva na zimu abychom měli čím topit. A v sobotu měl synátor hokejový zápas. Nejdřív jsem zase měla strach a šílený pocit, že manžel synovi zase bude nadávat, že se besbaží. Je na něj hodně přísný kolem hokeje. Ale vše bylo jinak. Syn se snažil a dal 2 důležité góly, díky kterým nakonec vyhráli. I když po 2 třetinách prohrávali 4:0, tak to nakonec otočili a vyhráli6:5. Měla jsem velkou radost. Po hodně dlouhé době jsem se opravdu dokázala z něčeho upřímně radovat. Ale jinak to stále není žádná sláva. Te´d jsem opět doma úplně sama, manžel v práci, syn ve škole a já nevím co dělat. Venku prší a je zima, Chladněji bylo i doma tak jsem se zatopila a teď opravdu nevím co dělat a tak vám aspoň píšu. Chtěla jsem se s vámi poděletit o úspěch svého synka. Tak zatím se mějte pěkně a zase něco napište. Papapapa.

Denčo, tak "boreliozu" jsem měla zaručeně taky, "vymyslela jsem si ji díky bolestem kloubů"... šla jsem si udělat za obvodním testy. Vzpomněla jsem si totiž, že tak před rokem mě kousla hnusná muška na noze a dost to nateklo. Prý můžou i mouchy a komáři borelku přenášet. A výsledky krve?? Samozřejmě NEGATIVNÍ!!! A já byla snad i trošku zklamaná, protože jsem už chtěla znát, z čeho mi tak fyzicky mizerně je!!!! Nejvíc ze všechno mě trápila celková slabost těla,UNAVA A TOČENÍ HLAVY. Ta se mi motá bohužel pořád... :o(((( Já ti přeju, aby to borelka nebyla, ta se totiž nedá nikdy úplně vyléčit, pořád se to vrací. dost jsem o tom načetla a chytla paniku i z toho, že ji mám.. tak na tebe myslím a věřím, že je to jen "tvůj" výmysl a ujištění toho, že jsi opravdu ZDRAVÁ, nemocná "jen"z nervičkama. Určitě dej vědět jak jsi dopadla. kdy budou výsledky??? Kačko, ano je to tak ,někdy se vůbec neklepu a cítím se po ránu docela dobře naladěná. I ta únava je lepší, už si tak pořád nestěžuju. A přestaly mě bolet ty klouby a svaly!!! Takže jistý pokrok tu je!! To je pro Denču i: vidíš, bolest kloubů byla z nervů--- Jindy ale ráno vstanu a klepou se mi zuby a už vím, že bude den na H.. :o((( čeho jsem se ovšem pořád nezbavila je to MOTÁNÍ HLAVY. Máte to tu někdo taky? vím, že to nemám z AŠ, měla jsem to už předtím. Myslela jsem, že prášky na to zaberou, ale furt je to na prd. To mě trápí nejvíc. Jako by na mě někdy padal celý svět. :o(( Hani, to je dobře, že jsi kápla na dobrou doktorku. To je základ, že to s tebou všechno probere a můžeš se jí svěřit. Vidíš, ona ví na co se vyptat, od toho je odbornice a žena na svém místě. :o) Udělala jsi dobře, že jsi vyhledala odbornou pomoc! Ta moje dr je taky fajn, taková ženksá od rány, pro "peprné" slovo nejde daleko, ale udělá to takovou přátelskou kamarádskou atmosféru, že se jí pak nestydím svěřit ani s tím, že mám problém s orgasmem apod. Zatím jsme spolu nejvíce řešily moje fyzické a psychické pocity, tu medikaci a jak reaguji, ale do hlouby jsme nezabrousily. Plánuju, že jí ted povykládám o mém muži jak mi nerozumí a zkusím jí ho tam poslat (doma samozřejmě řeknu, že ho ona chce vidět sama), aby mu nastínila, že to není fakt prdel. Kdo nepoznal tak neuvěří!!! Všem vám moc držím palce a děkuji za tuhle diskuzi!!! Jste moje velká podpora. Taky bych ráda viděla někoho osobně, ale nevím, odkud kdo jste. Bohužel - nebo bohudík? - v okolí nikoho takového jako já "blázna" nemám. :o)))

Jo a co se týká četby. Já jsem prostě člověk, kterej musí pořád něco "studovat".. Tak už nestuduji klasického domácího lékaře a nevyhledávám nemoci, které bych mohla mít, ale nakoupila jsem si knížky o Depresích, Stresu apod. Mně to pomáhá, když čtu, že příznaky co mám (fyzické a psychické) jsou opravdu totožné s mým stavem. Ujišťuju se, že je to opravdu vše způsobené nervama.. Denčo, tobě doporučuji knížku Deprese a jak ji léčit. Koukni se po ní, je dobrá. Vnutím ji i manželovi ať si počte, i když pochybuju. Teď čtu Zvládni svůj stres!! Vypadá, že to bude dobré čtivo. :o)

Milá Lindo, tak to se potíme dvě /a asi nebudeme samy!/. Prakticky denně si čtu naši diskusi i přesto, že po 2 měsících braní Asentry se cítím snad zcela už v pohodě. Se vším, co tu všichni píšete, souhlasím a máme podobné nebo i shodné pocity a prožitky. Nikdo se nevyhneme životním karambolům a nepříjemnostem a každý to řešíme a vnímáme jinak. Já také momentálně žiji normální a celkem spokojený život a přesto mě deprese dohnala. Většinou se to prý stává, když ze stresů přejdeme do klidu. Věkem nám prý ubývá serotonin, takže my starší už budeme muset brát AD stále. Pocítila jsem to, když jsem před 3mi roky přestala Asentru brát. Pár měsíců to bylo výborné a postupně se můj stav začal zhoršovat-přišly známé strachy, obavy, úzkosti a chvění. Vydržela jsem to ještě dost dlouho, ale letos v červenci před dovolenou se to už nedalo. Jsem řidička a strachem jsem byla tak svázaná, že jsem měla obavy, abych něco za volantem neprovedla. Takže opět Asentra a je mi dobře. Trvalo to ale víc než 2 měsíce než jsem se zcela "znormalizovala". Všechny vás moc zdravím a pište, pište, rozhodně to pomáhá. Jak jsem už několikrát psala, nikdo nepochopí, kdo to neprožil!

Karkulko, to je super, že ses upřímně radovala. Já už tenhle pocit neznám. Mám vždycky jen takový jakoby náznak dobrého pocitu, ale radost to není. :((( A to bych měla hodně věcí, že kterých bych se mohla a měla radovat. Mám pocit, jako bych žila za oponou a jen ten svět pozorovala a nežila. Máte to taky tak někdo??? Jinak my se hrabem z nemocí, holky byly obě nachlazené - a značně protivné - teď jsem nemocná já, takže ponorka domácí je mocná... :o((( A do toho teď to uplakané počasí, jsem totál bez nálady - ale nebrečím. Aspon na něco ty AŠ jsou.. Jo a musím se pochlubit. :))) Včera jsem zkusila, zda jsem schopná dosáhnout orgasmu - tak hurááá, jde to. :o) Manželovi se chlubit nebudu, nebyl by nadšen, ale mě to tak nějak vnitřně uklidnilo, že už to jde. Po Asentře jsem byla totiž totál frigida a to jsem s tím nikdy neměla problém. Tak snad se to obrací k lepšímu. jako chuť na sex není, ale když se "přinutím" tak z toho aspon něco mám. :o)))

ˇAjo, já se potím taky jako kůň. Sama dr se mě na to ptala, asi je to častý. A to nejsem žádný "tlusťoch".. Stačí, abych zrychlila krok nebo něco dělala - třeba žehlila a hned jsem za krkem totál mokrá, mám tričko, že bych ho mohla ždímat. :( Nikdy jsem s tím problém neměla a teď se fakt musím i převlíct, protože jak to přejde tak mě hadry normálně studí. :(( Ještě že jsou ty antiperspiranty a nezaváním nevábně, ale příjemné to teda není. Myslíte, že to časem zmizí???

No já mám s pocením také problémy. Je to stejné jako u tebe jakmile začnu trošku něco dělat tak jsem po chvilce mokrá jako myš. Někdy se nestačím převlékat. Ještě že mám dost triček!!!!! Také nejsem žádný tlusťoch ale hubeňour také ne. Asi mám deprese i kvůli své váze, protože ještě před rokem jsem vážila 56kg a během roku jsem nabrala 12kg. Jsem z toho nešťastná nemůžu se na sebe podívat ani do zrcadla. Máte tu také s tím někdo zkušenosti, že jste po třicítce nabrali nějaká kila? Při tom jím pořád stejně a myslím že i víc hýbu než před tím. Tak nevím čím to je možná tím stresem. Jinak Klárko je fajn že jsi měla včera orgasmus, i když škoda že u toho nebyl tvůj manžel (alespoň tak jsem to pochopila, pokud jsem to pochopila špatně tak se dopředu omlouvám), určitě by měl radost. To já většinou než se manžel osprchuje a přijde do ložnice tak usnu, takže sex dost vázne.A také se za sebe stydím a tak jsem vlastně rádá že sex není a nikdo na moje špeky nešahá. A k Tvému nápadu zajít s někým kdo má podobné problémy jako my: Myslím že je to dobrý nápad také bych si s někým ráda promluvila protože doma to nejde. Takže já jsem z Moravské Třebové. Je tu někdo kdo je poblíž? Zatím pa a přeji všem dobrou chuť k obědu.

No holky to pocení asi co dělat s váhou nemá, vy jste proti mně "twiggy" a potíme se stejně. Patří to k AD zřejmě, ale kdyby bylo jen to, zvládneme to hravě ne? Karkulko až ti leta přibudou, zjistíš, že ses "tenkrát" trápila kvůli kilům zcela zbytečně, to mi věř. Jestli dobře počítám nemáš ani 70 kg, a to je váha úplně ideální, co bych za to dala. Netrap se tím, nestojí to za to. Bohužel asi se moc potkávat nemůžeme, zřejmě jsme ze všech koutů Česka, já jsem z Karlovarska! Zdravím vás všechny

Karkulko, pochopilas to dobře. :o)) Já chtěla zkusit, jetsli mi to jde.. Protože poslední dobou nešlo co jsem brala Asentru. Po té Olwexyi je to lepší. Ale jako chu´t na sex obecně slabá. Ono se to odvíjí i od hádek s manželem, on chce sex, já ne.. nechápe proč, tak se hádáme. a vynucený sex se mi protiví... :o(((( Já jsem spíš hubeňour, dostala jsem se konečně na svoji váhu před dětmi. Myslím, že jsem tak akorát, ale okolí tvrdí, že jsem zdechlina. :o)) A taťka můj říkal, že mám nervy z toho jak jsem zdechlá, což si teda nemyslím, protože už roky mám tuto váhu a vždy to bylo ok. prostě mě zdrtil stres. Děti, barák, manžel.. je toho dost. Já jsem z Olomoucka.

Také jsem hodně ve stresu. My se zatím s manželem kvůli sexu nehádáme. On je dost flegmatik a tak mu spousta věcí nevadí a jde mimo něj. S tím vynuceným sexem s tebou souhlasím. Takový sex nemá cenu, když to chce jen jeden. To ti na psychice moc nepřidá spíš ti to ještě víc ublíží. Já už se tak dvakrát možná třikrát sama do sexu donutila, protže už mi bylo blbé, že se tak dlouho s mužem nemiluju. Celý den jsem si v duchu přemílala dnes to musíš vydržet a když byl večer tak to nějak proběhlo a já si celý sex v duchu říkala už ať to mám konečně za sebou. A pak po sexu jsem asi 2 hodiny jen brečela. A od té doby se do sexu nenutím. Prostě až mám chu´t tak ji mám. Manžel to zatím bere. Snad si nenajde milenku... Olomouc od nás není zase tak daleko. Také bych byla ráda hubenější ale nějak se to nedaří. držím tak nějak dietu ale protože nejsem psychicky v pohodě tak ty kila moc dolů nejdou. No jo snad se to časem vyřeší nějak samo a nebo holt budu trochu oplácanější. Jedinou výhodu to mé stoustnutí má a to tu že mi vyrostly prsa. A myslím že nervy s váhou nesouvisí máme to prostě v našich hlavičkách nějak špatně naprogramované a proto si naše problémy bereme asi víc než ostatní lidé.

Ahoj děvčata, to se debata rozjela..pročítám to od včera, teď v práci..s tou váhou - já také nejsem žádná Twigi, ale ani tlustá..tak akorát:o), předtím jsem v depkách dost zhubla, ale co jsem tak nějak v poho, tak mi chutná a nabírám zpátky:o)), to k AD patří, to vím, přiznám , že už nechci moc nabrat, ale než mít depky a trápit se... Karkulko, věřím ti, že máš radost z úspěchů syna a je dobré to vykřičet do světa:o)) prožívala jsem něco podobného s dcerou, dnes už 18 letou a prožívám dál, když má úspěch a líbí se, ona je ale v umělecké branži.. ale je už dopspělá a jede si to vše po svém, chybí mi, když byla mladší a všude jsem s ní byla a zařizovala, možná i tím trpím..jinak já jsem od Prahy:o)), takže jsme úplně každá jinde:o), tak papa, mějte se!!!

Ájo,díky za Tvůj milý pozdrav,také Tě velmi zdravím.Klárko,já mám zatím zkušenost s CITALECEM a ASENTROU.Při prvních depresích a potom i opakovaně po vysazení a opětovném nasazení po několika letech mi CITALEC zabíral spolehlivě.Letos jsem do toho zase spadl počátkem léta a tentokrát mi CITALEC nezabral,po půldruhém měsíci užívání mi doktorka napsala ASENTRU a během dvou týdnů mi zabrala.To jsem začal pociťovat mírné uvolnění a dnes,po měsíci s ASENTROU se cítím docela dobře a už asi týden jsem si nemusel pomáhat ani Neurolem.Ono je to s AD velmi individuální.Záleží i na tom,jak těžká ta deprese je.Co se týká vedlejších účinků,je to stejně individuální.Já jsem po Citalecu,ani po Asentře žádné vedlejší účinky neměl.Jestli máš pocit,že Ti léky nezabírají,anebo zabírají příliž pomalu,zkus se poradit s lékařem,zda by Ti třeba přechodně do doby,než se budeš cíti líp,nezvedl dávky.Mně určitě také pomohlo,že jako takovou "berličku"mi lékařka napsala Neurol 0,25.A ten jsem měl brát,pokud jsem se začal cítit opravdu zle a měl jsem pocit,že už nezvládnu nic,anebo večer před spaním.Musím říct,že to zafungovalo skvěle,bylo - li mi ouvej,vzal jsem si Neurol a během hodiny jsem se uklidnil,takže jsem už večer žádný nebral.Vím,že Neurol může být návykový,takže jsem se brzdil.Zkrátka řečeno,bral jsem jednu tabletku denně.Pokud už bereš AD dva měsíce,je to podle mne dost dlouhá doba na to,aby nastalo výraznější zlepšení léčby. Všechny Vás zdraví František.

Ahoj. Františku, to máš super, že ti prášky zabírají. Já už jim trochu přestávám věřit. Beru už třetí "druh" a pořád nic. Vím, že jich je strašná spousta a tak si myslím, že zrovna u mě bude dlouho trvat, než mi nějaké sednou. Ach jo. No nic, co zbývá než čekat a doufat. Karkulko jestli jsem dobře pochopila máte doma krb? My ano a taky manželovi pomáhám se dřevem, už máme plnou dřevárku tak na 2 zimy. Vytopíme tím celý domek i nahoře - máme otevřené schodiště. Je to úplně super teplíčko a topit a koukat do ohně mě baví. Zatopím hned ráno a když přijde manžel z práce a Simča ze školy, je už v celém domě /no vlastně domečku/ pěkně teplo. A když už jsem zmínila manžela mám to se sexem úplně na h.... tak jako skoro vy všichni. KLÁRKO, já mám úplně stejné pocity jako ty s tou radostí a taky mi připadá, že svět jen pozoruju, jako bych žila jen napůl, vaření a domácí práce dělám automaticky jako robot, nebaví mě NIC, ale pořádek mám ráda, tak ho udržuju. A jak taky píšeš manžel a porozumění???? CHa cha, co to je? Já už se dávno manželovi nesvěřuju, vůbec to nechápe a mám pocit, že ho to ani nezajímá. Říkala jsem mu ať si o depresích něco přečte /třeba na internetu/ aby byl aspoň trochu v obraze. Myslím, že se na to vykvák. Kdyby měl tyhle problémy, nebo prostě jakoukoli nemoc on, určitě bych se o to zajímala. No jo, ale chlapi už jsou takoví, hlavně ať je sex, práce, navaříno, uklizeno..... už se tím ale netrápím, jenom je mi to líto a nechápu ho. TRPÍM SAMA!!!! Tak jako asi tady všichni, tak hodně vnitřní síly všem!!!! Já jsem z Ostravy, bydlí někdo poblíž? Hanka

Hani krb doma bohužel nemáme. Ale máme topení na tuhá paliva a uhlí je drahé tak topíme dřevem. S tím že tě manžel nechápe to mám úplně stejné. Ted v pátek jsem mu říkala co se děje a že budu teď na AD a že se bojím nežádoucích účinků a on mi řekl, že on prášky neuznává. uznává prášky pouze v případě, že ho bolí zuby nebo když má teplotu. jinak že by nic práškama neřešil a at si prý dám pozor, abych na těch AD nebyla závislá a nestal se ze mě feťák. Takže také podpora jako hrom. Občas si doma připadám, že mě berou jako samozřejmost, a mají mě pouze na vaření, praní, žehlení, uklízení. Tchýně , aspon podle mě, měla za mlada stejné problémy a pocity a to ještě její teď už bývalý manžel, znal pouze kamarády a hospodu a ona také byla stále sama a musela se cítit tak špatně, že z toho začala pít alkhol a teď je z ní alkoholička, která se bez alkoholu klepe jako ratlík a není schopná nic dělat. když jde do práce musí před tím vypít aspoń jedno pivo, aby vůbec mohla fungovat. A tak já teda dopadnout nechci. Moc mi tato diskuze pomáhá jsem ráda za to, že se někse můžu svěřit a vypsat, i když občas můžu psát i blbosti. Dnes jsem ještě nepozdravila Františka tak to hned napravuji a zdravím jej.

Jee jsem ráda, že konečně někdo, kdo bydlí také v Ostravě. Vím, ze už je to dlouho,co vznikla tahle debata, ale i tak to zkusim,třeba se někdo ozve. Ja beru 3.tyden asentru 50, ale zatim jsem jen na půlce, moc si netroufám na celou, protože i po té půlce je mi hrozně. Šílená únava, vůbec nejim, pořád mi buší srdce a už jsem z toho fakt zoufalá :(( je to horší než když jsem to nebrala :(( poradíte někdo, jestli má cenu pokračovat v brání AD? :( a jak se cítíte všichni tady? :)

ahojky..te´d odpoledne jsem si musela vzít malý neurrol, nějak se necítím..taková nervní, nesvá..zná tento pocit tady někdo? Františku, ty tady píšeš o tom neurolu, já si ho taky beru jako berličku, tak ob den..zabere snad..dnes je hnusně, možná je to tím..tak papa, jdu z práce a naladím si vás zase doma..jdu k mamince ..po té operaci páteře potřebuje pomoct..uklidím..pomohu jí se vysprchovat..ale přiznávám, už se těším domů, papa

Tak vstupuji dneska ještě jednou, nedá mi to, když je tu tolik příspěvků. :o) Hani, asi jsi zaujala dobrý postoj vůči svému muži, taky bych takhle měla rezignovat, většinou rezignuju, ale v mých depkách mě to popadne a ještě si říkám, zda jsem se dobře vdala, zda jsem si neměla vybrat někoho více chapajícího, co by mě vyslechnul a podržel, no a začnu vyčítat a už se hádáme. :((( Zkrátka mi to není jedno a je mi ještě hůř, když se v tom topím sama.. Moje mamka taky nechápe, že jsem skončila na práškách, myslela, že to tak zlý se mnou nebude. Ale slíbila, že si přečte tu knížku o depresích, po ní podle mě hodně pochopí. Hodně dobře jsou tam popsaný pocity lidí jako jsme my. Je fakt, že nezasvědcený člověk tomu prostě nemůže rozumět. Já jsem taky proti veškerým "zbytečným" lékům, bráním se dlouho i než si vezmu něco na bolest "ibuprofen apod", jsem zásadně proti hormonální antikoncepci - chci nechat tělo fungovat co nejpřirozeněji.. No a vidíte, stejně jsem skončila na tom, že musím do AD jít, protože cítím, že by to bylo horší a horší. Hani, které AD jsi vyzkoušela?? Já mám teď druhé a pořád přemýšlím jak poznat, že mi zabírají. Jisté zlepšení pozoruji, nepřepadají mě ty ataky co se týče nemocí a starosti o blízké.. Jen občas pomyslím, že nejsem fit, jestli třeba nejsem nemocná, ale pak to zaženu.. Takže v tomhle lepší. Ovšem fyzicky furt nic moc. A hlavně ten pohled na svět jakoby odjinud.. to je prý ale ze stresu, říkala moje dr. Momentálně největší stres valím před sebou - a to stěhování. Tak za 14 dní by to mělo vypuknout" Ufff!!!

My budem na domku krb mít, tak snad v něm budem topit často a budu si užívat uvolnující pocit při pohledu na oheň. :o) Zatím se do domku ani moc netěším, je to můj hlavní stresor. Doděláváme kuchyn a vnitřní schody a můžem se začít stěhovat. Bude to veliká změna z 1+1 ve město do velkého domku na vesnici. Nejvíc se bojím jak to všechno zvládnu. Víte, že my depkaři každou změnu neseme nelibě, i když je to třeba změna k lepšímu..¨ Hani, ani nepatrné zlepšení po AD nepociťuješ? V ničem? A jak dlouho ty poslední bereš?

Klárko, když čtu tvoje psaní, jako bys mi mluvila z duše, skoro všechno co napíšeš prožívám taky. Akorát s tím domkem. My se přestěhovali před pěti lety a od prvního dne jsem nanejvýš spokojená, jsem takzvaně pánem svého domu. Ve starém bytě mě třeba děsně rozčilovalo, jaký byl "bordel" na chodbě a uklízela jsem tam jenom já, byl tam bordel přímo humus /musím to tak napsat/ u popelnic a všude v okolí.Bylo mi z toho nanic a všem lidem kolem i sousedům to bylo jedno, hnusili se mi!!! Nevím, jestli jsi spokojená tam kde bydlíš nyní, ale uvidíš, že se ti ve vašem domku bude líbit a ten KRB-BALADA,UKLIDŇUJÍCÍ RELAX v zimě a v létě zahrádka, určitě nějakou budeš mít. Opravdu si myslím, že se zbytečně toho obáváš. Samozřejmě nejhorší je ten první měsíc, než se člověk zabydlí, ale hlavně s tím nespěchej, všechno si pěkně v klidu rozmysli kam co dáš, včetně obrazů, kytek a tak. Prostě si to užívej, víš jak to myslím? A na vesnici je bezva život. Neboj, uvidíš, že budeš spokojená. Ptala ses na ty léky, užívala jsem Citalec, Asentru 50, potom 100 a teď mám Trittico, který působí proti úzkosti, pocitům napětí, neklidu, poruchám spánku a sexu, mám hrozné problémy se spaním, už přes 20 let užívám léky na spaní. Takže Trittico užívám před spaním, ale je to ještě horší, usínám až k ránu a jen díky tomu, že si vezmu Neurol. Rozhodla jsem se, že to slavné Trittico už na noc brát nebudu, ale nechci přerušit léčbu tak ho užiju během dne. Beru teprve 12 dnů a ve středu jdu na kontrolu, tak jsem zvědavá co mi na to řekne. Taky se mi příčí užívat jakýkoli lék, ale když se člověk nevyspí třeba i několik nocí ..... děs, to je na delší povídání. Zatím nepociťuju žádné zlepšení, vůbec, ani ťuk, sakra už do toho!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!! Čauky Hanka

Hani, díky za reakci. :o) Jsem ráda, že mi někdo rozumí a má podobné pocity jako já. Aspoň se necítím jako velký "blázen".. :o) Co se týče bydlení. Tak se stěhujem do mé rodné vesnice. žila jsem tam 23 let a byla spokojená. Pak jsem se vdala a šla do města, dokud jsme byli bez dětí tak ok, s nima je to tu hrozně svázaný a omezený. Vůbec nejsem šťastná. Nevyhovuje mi ten každodenní shon, na vesnici jako by se zastavil čas. :o) Navíc kousek od našeho bydlí moji rodiče, tak bude mamka k ruce s hlídáním.. Já se tam jako těším. Vždy to byl můj sen si postavit domek tam u nás.. Ale jak se to blíží, tak najednou chytám obavy, jak to tam zvládnu. No prostě každá i menší změna mě teď vykolejí. Jedem třeba do ZOO a já si musím dát Rivotril nebo bych to nezvládla... :o((( Máš pravdu, musím dobře rozmyslet co kam v domku umístím a dám, z toho mám večerní "nespaní".. jsem takový perfekcionalista a chci mít vše dokonalý.. Ovšem moje velká slabina je to, že jsem dost nerozhodná a tím se nejvíc trápím, protože pořád řeším, zda jsem se rozhodla správně, zda to nemělo být jinak apod.. Od té doby co beru Olwexyu tak spím fakt celou noc!! Večer mám někdy problém usnout (právě kvůli myšlenkám, které nejdou zastavit), ale jak zaberu tak už spím. Ne jako dřív, kdy jsem byla 100x za noc vzhůru. :o( Moc ti přeju, ať se aspoň kvalitně vyspíš, třeba se ti uleví i z toho. Já mám stejně vždycky ráno pocit takové únavy jako bych oko nezamhouřila a to spím jak špalek.. Máte někdo to točení hlavy??? Mám pocit, že jsem tu s tím jediná. :(

Moc,moc zdravím všechny!Teď jsem doma seděla a brečela a tak jsem honem koukla na diskuzi a je mi trošku líp.Byla jsem na krčním a mám streptokoka,ale doktor mi říkal,že po tomto typu by kloby bolet neměli,ale mám ho 4 měsíce u obvodního při výtěrech nic nenašli.Klárko moc děkuji za podporu,ty klouby to je fakt síla a to motání hlavy mám taky,ráno,večer,kdykoliv.Jo a taky se mi objevuje bušení srdce,když jsem v pohodě třeba nakupuji tak najednou se mi rozbuší srdce jenom na chvilku a pak mám pokoj,prostě z ničeho nic.Dnes jsem to všechno vyklopila obvoďákovi tak si mě poslechl,změřil tlak a udělal EKG a všechno v pohodě a zítra jdu konečně na krev,borelioza,ASLO,štítná žláza a já nevím co ještě všechno.Mám takový strach,že se to nedá ani popsat.Nějaké výsledky budou už v úterý tak dám určitě vědět.Co se týká pocení tak to mě už přestalo vzrušovat,přestala jsem si toho všímat a nějak to vymizelo a to jsem se potila jak čuník.Ještě jedna věc co mě trápí je průjem.AŠ beru asi měsíc a půl a ten průjem né a né zmizet.Někdy je to trošku lepší.Většinou se objeví ráno a večer.Tak jen doufám,že je to poAŠ.Jinak já jsem z Pardubic.Mohly by jsme někdy uspořádat slezinu,moc ráda bych vás všechny poznala.Je to taková úleva se tady vykecat.Je možné,že by AŠ nezabrala?Jinak už nevím,jo a zítra jdu k psych. tak se těším.Holky držte se!!!!!!!

Hani, kdybys chtěla tak mi můžeš písnout na mail: [email protected], můžem si vyměnit icq čísla nebo skype a psát si i tam, pokud máš chuť. :o)

Ty Františku samozřejmě taky a je to bezva,že je ti líp!!!!

Vážené a milé dámy,děkuji Vám všem za milé pozdravy a Vaše příspěvky do této debaty.Musím říct,že mne to úžasně dobíjí,fakt,že se s těmito problémy s někým podělíme,je prostě fajn.Vím,že manželství je o pochopení,lásce,kompromisu,v zájemném respektu,důvěře a neposlední řadě i přátelství.Byl jsem 17 let ženatý a ačkoli jsem bývalé manželce vydatně pomáhal v domácnosti,staral se o dceru,přestavěl chalupu do obyvatelné verze,zkrátka snažil jsem se pro rodinu dělat maximum,přesto jsem nakonec zůstal sám.Prostě už to dál nešlo,nerozešli jsme se ve zlém,ale rozvod byl prostě jediným řešením,jak z toho všeho ven.Názorově jsme se úplně odcizili,došlo pochopitelně i k citové odluce.Naší dceři bylo tehdy 15 let ,ale nesla to velmi statečně.Dokážu mít rád a dokážu to i říkat a pokud cítím od svého protějšku odezvu,nemám důvod hledat jinou partnerku.Nikdy jsem nebyl manželce nevěrný,ani v době,kdy jsme spolu již několit let nesdíleli lože.To je moje filosofie.Možná hloupá na dnešní dobu,ale mám to tak v sobě prostě naprogramované.Já si žen velmi vážím,pro jejich roli matky,pro schopnost vytvořit rodině zázemí ,pro půvab,ženskost,starostlivost ,vnímavost a citlivost,pro umění dát životu jas,barvu a vůni. Muži všeobecně tak vnímaví nejsou,chtějí být za ty správné tvrďáky a mají pocit,že to je to,co Vás na nich přitahuje.Ale protože jsou obyčejně ženy velmi křehká a zranitelná stvoření,asi to tak úplně pravda nebude.Mnoho mužů nedokáže se svou ženou mluvit o věcech,které jí trápí,protože jim to připadá jako malichernost,ale nekomunikativnost v jakémkoli vztahu je ten nejhorší jed a recept na deprese.Pocit,že jsem na vše sám(a) je unavující a nepochopení toho,od koho bych to nejvíc čekal(a) je skličující samo o sobě.Chlap by si měl ženskou hýčkat,(tím nemyslím materiální rozmazlování,i když občas to určitě neškodí,pokud k tomu jsou podmínky,) dávat jí najevo,že mu není lhostejná,občas koupit kytku a taky respektovat,když řekne "dneska ne" a spoustu dalších věcí,které Vy ženy cítíte a umíte vyjádřit určitě lépe,než já. Nesnažím se Vám tady mazat med kolem pusy,abych byl ve Vašich očích lepší,než ostatní,jen se svěřuji se svými pocity,názory a zkušenostmi.Přeji Vám všem ohleduplné partnery a mnoho síly do dalšího boje s naším společným nepřítelem.František

Františku, díky moc za příspěvek. Mluvíš mi z duše. Kdyby všichni muži uvažovali jako ty.. byl by ten svět lehčí a mnoho žen spokojenějších!!! Já jsem asi taky stará škola, ale pod všechno co jsi zde napsal bych se mohla podepsat. Já to nezvládám, snažím se v manželství i po letech zachovat trochu romantiky a bojuju o komunikaci.. Můj muž je spokojen, tvrdí, že mu nic nechybí, nemá žádný problém tak není co řešit. To ale je od něj hrozně sobecké, protože já vnitřně trpím a on to nechce slyšet... Mám v plánu jej přimáčknout a buď jít do poradny nebo doma zkusit velký rozhovor na téma naše city. Uvidíme jak dopadnu. Denčo, to jsi mě uklidnila, že točení hlavy máš taky. Já nejvíc ráno, to jsem skoro na spadnutí, ale i v průběhu dne, pořád to prostě cítím, jako bych byla lehce opilá a mimo tělo... Průjem jsem měla taky, ale vždy tak po 3 týdnech ustoupil. Držím palce na testy, určitě bude vše v pořádku, stejně jako EKG, tlak atd. Asi si tímto kolečkem musíš taky projít stejně jako já, aby ses uklidnila. :o) Já se bála borelky, štítné žlázy a chlamydií. Nic z toho nemám, člověka to ujistí. Přeju, ať ti AŠ co nejdřív zaberou. svěř se zítra psychiatrovi, kdyžtak změňte léky, na mě Asentra nepůsobila vůbec dobře. Jo, Františku, můžu se zeptat, kolik je ti let když už máš tak velkou dceru?

To ale je od něj hrozně sobecké, protože já vnitřně trpím a on to nechce slyšet............. Mám taky stejný problém..můj přítel absulutně nevěří na deprese, které se musí, nebo by měly léčit antidepresivama...Ví, že je beru a zatím se mi snažil "najít cestu jinudy"..jakože dobře míněná rada :NEBER TO, RADŠI SI NAJDI KONÍČEK, KTERÝ BY TĚ BAVIL.... mě to přijde spíš úsměvné, než aby mě to vytočilo, ale je fakt, že se s ním do hlubšího rozebírání radši nepouštím.. Když řeknu případy známých osobností, co byli finančně zajištěné, talentované, relativně spokojené v osobním i profesním životě a neměli ani čas "zahálet", a přesto si sáhli na život atd., tak tím náš rozhovor na tohle téma končí...Jsou to předsudky, které nejdou vyvrátit ani argumentama...

Lindo, kdo nikd+y depresi8 neměl tak si většinou neumí ani předtsavit co to je... Můj manžel mi vždycky řekne, zatni zuby, vydrž, nemysli na to.... Jenže to nejde, mozek si dělá co chce, nechce mě poslouchat a dělá si svý... A pak je mi ještě hůř, že nezvládám sama sebe. Takže po těchto radách je mi ještě hůř.. :o(((

Ahoj Klárko.Moc Ti držím palce,aby jsi manžela přesvědčila na poradnu,nebo na rozhovor.Já osobně,bych začal tím rozhovorem.Každopádně by to byl první a velmi důležitý krok ze stereotypu ve Vašem manželství.Ale musí ta vůle být oboustranná. Jinak mi v Listopadu bude 48.Mojí dceři je 23 a máme spolu i přes to,že jsme se s její matkou rozvedli,normální vztah otec - dcera.Ona mi nikdy neměla za zlé,že jsem se s její matkou rozvedl a já chápal,že v té době chtěla žít s ní.Mohli jsme se vídat kdykoli se nám chtělo,moje exmanželka mi ve styku s dcerou nikdy nebránila.Jak už jsem napsal v minulé debatě,rozešli jsme se bez emocí a v pohodě. František.

Taky ti tak manžel radí? Já už se taky pomalu začínám smiřovat s tím, že si budu takhle s někým po netu vyměněňovat názory, protože potřebuju vědět, že mě taky někdo chápe a nemyslí si, že jsem hypochondr nebo lenoch..( zatím naštěstí nic takového nepadlo ). S mým mozkem je to taky jak na houpačce...většinou se to snažím skrývat, myslím tím "špatnou náladu", ale kolikrát to jde ztěžka, hlavně když musím normálně fungovat, a nemůžu být sama...Myslíš, že ty stavy souvisí i s povahou?

Psala jsi, že jsi přibrala 12kg....to je po ASENTŘE?

Františku, ty jsi snad z jiného světa? Myslím, to co píšeš muži podvědomě cítí, ví, že by ženu potěšila kytička, dobře vědí, že ženy jsou celkově silnější,ale zároveň citově zranitelnější, možná právě proto potřebujeme více něhy, pohlazení ať už slovní či fyzické /ale nemám na mysli sex/ - rozumíš mi? Ale připadá mi, jakoby tohle bylo pro muže ponižující, já nevím jak to mám vyjádřit - galantní chování už je dnes mužům cizí. Je mi líto, že můj manžel patří mezi ně, a ještě víc mě trápí, že mezi námi vázne komunikace, prostě se vůbec o mých problémech nechce bavit a přitom dobře ví, že je mám, takže opora v tomto ohledu od nejbližší osoby žádná. Možná že mu trochu křivdím, třeba jen neví co má na to říct, ale zeptat se třeba:"jak se dnes cítíš?" to by snad mohl zvládnout, ne? Nezeptá se protože je mu to jedno, aspoň já to tak cítím. Holky, kdyby tak ti naši chlapi byli aspoň trochu tak chápaví jako tady náš František, že jo. Takže tě tímto zdravím a taky všechny ostatní, ahojky, Hana

zdravím vás všechny, ani nestačím skoro vše přečíst:o)..mně je v posledních dnech občas jakoby ůzko, divně..bojím se, že se mi ti vrací:o((((, poctivě beru prášky, už 4 měsíce..snad je to tím depresivním počasím..no potěš, jestli se to bude zhoršovat tím podzimem..bojím!!! musím tedy i neurol..jinak se sexem to máme stejně, s pochopením druhých též..prostěto neznají ten děsný pocit strachu, úzkosti, nervozity a neklidu..a člověk s tím nic nemůže udělat, že? máte tady někdo po delším užívání AD podobné stavy, jako já? že se to vrátilo, ale míň o dost, nedá se to srovnat se začátkem a tu jakoby vnitřní nervozitu z ničho nic během dne? jak s tím bojovat, co proti tomu dělat? asi jen prášky.... papa

Zdravím vás všechny sem v této diskuzy nový.Nejpve sem začal řešit problémy s obv.lékařkou,ale po třech měsících neuspěchu mně odesíla k psycholožce zítra,mám z toho trochu obavy.Jinak sem začínal s cipralexem ale uněj se mi oběvily vedlejší učinky v závažné míře tak teď beru 4 týdny asenetru a zatím nic moc.Pomáhá mi neurol 0,25 jeden večer.Jinak jsem alergik na vosí bodnutí po týdení léčbě kotikoidy v nemocnici mi odstavily nadledviny.Tak jsem dva měsíce doma jenom ležel a čekal až semi znova rozjedou.V pruběhu těch dvou měsícu sem na sobě zpozoroval že se mi občas začnou klepat ruce.Po 1,5 měsíci mi začly brnět ruce a nohy.zavolal sem doktorce a tami řekla že jeto psychykou a napsala neurol.Ten sem bral tyden 0,25 ráno a večer.Po vysazení neurolu semi to vrátilo a přidaly se bolesti kloubu,zad,zubů a občas v krku.Jinak obvodní mi udělal všechny testy a vše je v pořádku.Hold psychyka je mocná čarodějka!!!U mně při stresových situací se to projevovalo vždycky bolestmi kloubu,ale po týdnu to vždy odeznělo.Myslel sem že jeto od přepracování.Jinak teď po třech měsících sem poprve začal pociťovat na psychyce mám hlavu celou jakdyby ztuhlou nebo jak bychto popsal zmrazenou.Tak to sem zvědavý jakou dignozu budumit já.No nic zítra vam napíšu jak jsem dopadl.

Zdravím všechny. Bohužel musím zase změnit AD, včera jsem měla tak obrovskou depku, že jsem měla chuť skoro skočit z okna. Tak jsem rádno volala doktorce a řekla jí, že tyto AD beru už cca 6 týdnů a pořád je mi fyzicky tak nanic.. Psychicky lepší (když nepočítám ten včerejší šílenej záchvat breku a bezmoci).. Pořád se mi točí hlava, začlo mi pískat v uších, potím se jak kůň a kdybych si za celej den nedala nic k jídlu tak mi to ani nevadí. Vůbec nemám pocit hladu!!!! Sice jsem ráda, že nejsem pažravá, ale pokud za celej den sníte jeden rohlík na snídani s donucením.. tak to taky není ono. :o((( Měním teda AD, budu mít Remood 20mg. Máte někdo s ním zkušenosti?? Už je to třetí AD co zkouším, mám pocit bezmoci, že na mě nic nezabírá. Jestli takhle budu žít do konce života... ach jo. Omlouvám se za svůj výlev, ale nějak mě to porazilo.

A Jiříka samozřejmě vítám!!! Každá nová tvář co diskutuje je srdečně zvána. :) Drž se a věř, že bude lépe. Musí!!! Kačko, obávám se, že ty už ta nová AD bereš taky nějakou dobu, že by ti měly už naplno působit... pokud jsi pořád občas na neurolu tak to není asi to pravý ořechový. Co změna AD? Ale to musíš ty sama cítit jak prášky na tebe působí. já pořád váhala a nakonec jsem dospěla k závěru, že to není co by mělo být...