Katarínko, nebyla to vždycky procházka růžovou zahradou. Byl to spíš tobogán. V jednadvaceti jsem měla dvě děti rok a půl od sebe.Dal by se o tom napsat román. Není to v dnešní době lehké založit rodinu, a nebylo to ani tenkrát.
Život přináší klady a zápory. Žijeme v komerční době a to duchovní a lidské se nám někam vytrácí. A může být hůř. Co všechno má člověk za sebou a pak přijde zlomená ruka a je všechno jinak.
Dneska jsem byla na kontrole v centru bolesti. Mám radost, snížili mi dávkování léků. Prý to mám v hlavě srovnané a přistupuji sama k sobě pozitivně. Hezky se to poslouchalo. A co mi pomohlo? Vypsat se z toho a ty lidičky co mám kolem sebe, moje vnoučata. A to, že mají jiní problémy větší a když nejde o život tak jde o ... Děvčata, hlavu vzhůru, je to jenom na nás jak se necháme životem převálcovat. Katarínko, netrap se, že bereš AD. Když trpí duše, je to horší než zlomená ruka nebo noha. Vstoupila jsem mezi vás úplně náhodně. Hledala jsem informace o AD. Trápila jsem se tím, co se mi stalo. Bolelo to fyzicky a ještě víc uvnitř. Lékařka mi nabídla AD, slabé na noc. Nevyspání, únava, bolesti, smrt otce, problémy v práci. Bylo toho na mě moc. Kde požádat o pomoc, hledala jsem informace kde se dá. Dá se říci, že mi pomohl internet. Posunulo mě to tam,kde teďka jsem a jak na tom jsem! Nejhorší je nevědět a nezájem. Sice jsem skončila s hrstí plnou léků, do teď jsem žádné nepotřebovala, o to to pro mě bylo horší. Vím, že do budoucna se tomu nevyhnu, ale teď mě to dostalo. Mrzí mě pokud jsem vnesla do těchto příspěvků něco jiného a je to mimo mísu. Ale už jsem to sem psala. Sdílená starost je poloviční starost. A jako anonym nejsem, když budu otravná, zmlknu. Elo jsem ráda, že nožka nezlobí a to by v tom byl čert, abych s tou rukou to kolo nedala!! A Jano dík za pochopení o co mi jde. Je to o duši a o hlavě, tam to všechno začíná.
Přidat nový komentář