Ahoj všem. Cipralex 10 užívám čtvrtým týdnem. Zpočátku léčby jsem bral půlku tablety a bylo mi hůř než líp – úzkost se prohlubovala a hlavně strach s ní spojený se stupňoval, vnímal jsem velice citlivě reálné zvuky, které zdravý člověk už tak běžně ani nevnímá, tikot vteřinové ručičky nástěnných hodin, protočení kol aut rozjíždějících se na zledovatělém sněhu na silnici před barákem a to, prosím, bydlím v panelovém domě v nejvyšším patře, cirka 18m nad zemí, dále vrtání, ťukání do stěn domu a toho všeho jsem se zalekával,bál. V hlavě se mi honily myšlenky, co bude dál.. se zkouškama na vysoké škole, s dlouhodobou brigádou, bál jsem se ztráty statutu studenta, toho že skončím na pracáku, nenajdu si práci, ztratím přítelkyni. Měl jsem strach z budoucnosti a z toho, že se svět změní, než se uzdravím, a já už se v něm neuplatním. Ztratil jsem sebevědomí, sebedůvěru a důvěru v druhé. Čas se neskutečně vlekl, minuta byla dlouhá jako hodina, uklidňoval jsem se chůzí, jakákoliv běžná činnost pro mě byla obtížně vykonatelná a velmi vyčerpávající, přál jsem si, aby den byl za mnou a tohle šílenství co nejdřív skončilo, moc jsem nejedl, žaludek mi plaval, k večeru jsem měl hrozné návaly horka, srdce mi chvílema bušilo, přes noc jsem se šíleně potil, špatně jsem usínal a nemohl pořádně spát, no zkrátka jsem myslel, že je se mnou amen. Od druhého týdne léčby beru celou tabletu Cipralexu, začal jsem trochu jíst, především sladké, a vykonávat běžné, snažší domácí činnosti, všude jsem viděl prach a drobné nečistoty, které jsem musel uklízet, ale velmi rychle jsem se při nich unavoval. Strach, který mě sužoval, přetrvával nadále. Chvěl jsem se i při čekání ve frontě na zaplacení nákupu a v městské hromadné dopravě. Pokud jsem nemusel, těmto situacím jsem se vyhýbal a byl raději doma. Průběžně jsem navštěvoval psychiatra. Po dvou týdnech léčby mi přidal k Cipralexu ještě Wellbutrin SR. Zhruba po třech týdnech se začínám cítit lépe, ale ještě to pořád nejsem já. Déle jak týden už spím bez prášků na spaní, nicméně prospím vkuse i deset hodin, někdy se v noci převaluji, spánek nemám ještě tak kvalitní jako jsem míval dříve, kdy jsem spával sedm až osm hodin, ráno se budím lehce unavený, spíše rozlámaný, přeleželý a nechce se mi ven z postele. Po třech týdnech, co užívám Cipralex jsem klidnější, flegmatický, jenže si připadám málo aktivní, málo soustředěný, nemám chuť do učení a hlavně mi ani nejde pamatovat si látku tak snadno jako dříve. Mám pocit, jako by mi chyběla životní energie, pomyslný motor, který by mě hnal dopředu. Vždy jsem byl velmi ambiciózní, stíhal spostu věcí - studovat vysokou školu, přivydělávat si, věnovat se přítelkyni, kamarádům a dalším činnostem. Přestože by se dalo říct, že mi skoro nic nechybělo, na začátku roku jsem se složil a vše se mi sesypalo jako domeček z karet. Chtěl bych opět žít.
VRÁTÍ MĚ AD ZPĚT DO PLNOHODNOTNÉHO ŽIVOTA??
Přidat nový komentář