Bludná ledvina, neboli "ren migrans", je charakterizována poruchou fixace ledviny v její ideální poloze. Ve stoji, či obecně jakékoli vertikální pozici pacienta, pak dochází k jejímu pohybu ve směru gravitace - tedy ledvina míří směrem do pánve...
Glomerulopatie
Glomerulopatie je onemocnění glomerulů, většinou podmíněné imunopatologickým mechanizmem (např. tvorbou protilátek proti bazální membráně glomerulu nebo cirkulujícími zánětlivými buňkami (neutrofily, makrofágy aj.). Reakci mohou spustit nejrůznější infekce bakteriální či virové (viry hepatitid), nebo nádorové antigeny aj.
Klinický obraz glomerulopatie je velmi pestrý - může být zcela bezpříznakový anebo dominují otoky s rychlým narůstáním hmotnosti (např. 10 kg v době 2 - 4 týdnů), jindy jsou to extrémně vysoké hodnoty krevního tlaku anebo příznaky selhání ledvin. Někdy je může provázet i vykašlávání krve, což svědčí vždy o velmi vážném typu glomerulopatie.
U nemocných najdeme při laboratorním vyšetření v moči bílkovinu nebo červené krvinky, anebo obojí. V krvi mohou být nálezy různé – od normálních až po známky selhání ledvin. Vždy pacienta vyšetříme imunologicky a většinou doporučíme renální biopsii.
Glomerulopatie dělíme z několika pohledů:
a) podle časového průběhu - akutní a chronické. U akutních nastává ledvinové selhání rychle, u chronických pomalu.
b) podle postižení orgánů rozlišujeme primární glomerulopatie, tj.i onemocnění postihuje jen ledviny a sekundární, kde jsou postiženy kromě ledvin i další orgány (plíce, klouby aj.)
c) podle histologického nálezu vzorku ledvinné tkáně - což má význam pro speciální léčbu.
K léčbě glomerulopatií užíváme několik skupin léků, zejména kortikoidy, cytostatika, imunosupresiva a v poslední době biologickou terapii. Jejich léčení patří do rukou zkušeného nefrologa, který navrhne léčebný plán podle histologického vyšetření vzorku ledvinné tkáně získané biopsií a doporučených ověřených postupů.
