Perorální antidiabetika - deriváty sulfonylmočoviny

Perorální antidiabetika této skupiny mají své jméno podle chemického složení, neboť všechna jsou určitou modifikací sulfonylmočoviny. Jsou nejčastějšími a nejdéle užívanými léky u diabetu 2. typu. Podněcují B-buňky pankreatu ke zvýšené sekreci inzulinu, který se více uvolňuje, ale více se netvoří. Produkce inzulinu není tedy těmito PAD ovlivněna, takže jejich léčebný efekt je možný jen tehdy, jsou-li B-buňky aspoň částečně schopny inzulin vytvářet. Proto nemohou mít efekt u diabetiků typu 1, kde jsou ostatně kontraindikovány. Jejich účinkem se u diabetiků typu 2 brzdí vzestup glukózy po jídle a částečně se ovlivňuje i glykémie na lačno. Mohou poměrně dlouho udržovat svou hladinu v krvi, hromadí se v organismu a z toho může při nesprávném užívání pramenit hlavní riziko, a to protrahované hypoglykémie. Dochází k nim, pokud je dávkování nepatřičně vysoké, příjem potravy zanedbán, nebo po nadměrné tělesné námaze.

Nebezpečí spočívá v tom, že se hypoglykemie opakují i po podání glukózy, což se už běžně neočekává. Mezi vzácné nežádoucí účinky patří kožní vyrážky, zažívací obtíže a bolesti hlavy a žádoucí není ani vzestup tělesné váhy. Proto je tak důležité i při léčbě PAD udržovat předepsaný dietní a pohybový režim. Podávají se půl hodiny před jídlem nebo při jídle jednou nebo více krát denně podle druhu podávaného preparátu. Léky této skupiny se podstatně neliší mechanismem účinky, liší se jen trváním účinku. Obecně platí, že při klesajícím efektu v průběhu postupu diabetu se nemá dávka léku zvyšovat, lepší je kombinace s metforminem nebo převedení na inzulinovou léčbu. Jsou kontraindikovány s vyjímkou gliquidonu při nedostatečnosti ledvin, protože ostatní se vylučují močí. Při závažných horečnatých stavech a těžších operacích se má přechodně přejít na léčbu inzulinem.

Do historie patří deriváty sulfonylmočoviny I. generace, jako byl tolbutamid, u nás známý pod názvem Dirastan a chlorpropamid. Tyto léky se podávaly v dávkách 500 až 3000 mg denně, takže jejich toxicita byla vyšší a právem byly zcela opuštěny. Sulfonylmočovinové PAD II. generace jsou účinné v dávkách o jeden i dva řády nižší a proto i prakticky netoxické. U nás je nejdéle známý glibenklamid, který jsme pod názvem Maninil získávali z NDR a je i nadále k dispozici. Má nejsilnější hypoglykemizující účinek - což ovšem nemusí být pro všechny pacienty výhodné - a nejdelší trvání účinku, až 24 hod. Počáteční dávka má být vždy nízká a zvyšovat se postupně podle léčebné odpovědi, nejvíce na 10 mg denně. Další preparáty II. generace se začaly častěji objevovat až po otevření západních hranic. Pod názvem Diaprel je k dispozici gliklazid, který má střední dobu účinku ( kolem 10 hod.),je ale i verze s prodlouženým účinkem. Vylučování močí je poměrně nízké, takže u lehčích chorob ledvin je jeho užívání možné. Výrobce mu připisuje i příznivý efekt na drobné cévy, maximální denní dávka je 320 mg. Glipizid je u nás na trhu pod výrobním názvem Minidiab, jeho účinek nastupuje rychle a trvá krátkou dobu takže se většinou užívá 2x až 3x denně s nejvyšší denní dávkou 15 mg. O gliquidonu byla už zmínka v souvislosti s renální insuficiencí, takže výrobní název Glurenorm je případný. Jinak jsou jeho farmakologické vlastnosti podobné jako u předchozího preparátu, maximální denní dávka je 120 mg.

Je třeba ještě podat informaci o glimepiridu, který je v lékárnách pod výrobním názvem Amaryl v tabletách o obsahu 1 - 6 mg a má výhodu, že stačí podávat jednu tabletu denně. Citlivost na jednotlivé preparáty této skupiny je individuální, vždy by se mělo začínat nejnižší možnou dávkou, zprvu častěji kontrolovat glykémii a podle ní dávku upravovat. Bez lékaře není správné rozhodnutí možné. Není však možné se nezmínit o tom, že při výběru preparátu pro individuálního pacienta hraje roli i ekonomický pohled, protože jak ceny jednotlivých léků tak hrazení ze strany zdravotních pojišťoven se mění. Pokládám za správné, když lékař vedle odborných informací sdělí pacientovi i současné náklady a ponechá mu vybrat, zda a kolik si míní připlatit.Platí to zejména o nových moderních lécích.

Mezi ně patří inzulinová sekretagoga, léky jiného chemického složení nepatřící mezi sulfonylmočovinové, které jiným mechanismem podněcují B-buňky pankreatu k sekreci inzulinu. Obecně se označují jako glinidiny a u nás je v lékárnách repaglidin a nateglinid. Začínají účinkovat za 5 -10 minut po požití a jejich účinek trvá 3 - 4 hodiny, takže hlavně upravují glykémii po jídle. Lze přijmout návod k jejich užívání "jedno jídlo,jedno tableta, žádné jídlo, žádná tableta". Pochopitelně jsou vhodné pouze u diabetiků typu 2 a to hlavně tam, kde se nesnáší léčba jinými preparáty PAD.