16 let se léčí na bipolární poruchu, ovšem psychiatrička která mě léčila tuto nemoc rozpoznala asi po 3 letech. Zkoušela vše možné až mi začala dávat i neurol. Je to něco hroznýho. Užíval jsem 1mg denně. Motal jsem se, v podstatě jsem nemohl po požití samostatně chodit, ale ona trvala na tom, že ho mám brát. Užíval jsem ho celý rok. Pochopitelně přišla závislost, jen psychická, nemohl jsem vůbec vstát z postele, v podstatě jsem stále ležel. A poté přešla na rivotril 2mg. Beru ho asi 8 let. Podle toho jak mi je. V průměru tak 4mg denně. Zpočátku jsem té cítil vedlejší účinky. Byl jsem unavenej ale psychicky mi bylo daleko líp, začal jsem normálně fungovat. Tyto vedlejší příznaky vymizely asi po 2 měsících. Jenže pak tátovi přišli na rakovinu umíral dlouho, máma se zhroutila a v souvislosti s tím přibylo hodně dalších poměrně děsných okolností. Nejhorší období v životě Někdy jsem si vzal až 5 mg rivorilů za den. Tedy 10 mg, což je dost hrozný. Nicméně toto období je pryč a bezu tak 2 mg denně. Ale podstatný je, že účinek ani po těch letech a po velkém snížení dávky je stále stejný jako jako zpočátku. Samozřejmě už bez vedlejších účinů. To mě dost překvapilo, měl jsem dojem, že budu naopak muset dávku zvyšovat, ale nebylo tomu tak. Bylo mi normálně. Neurol je skutečně oproti rivotrilu hrozná věc, tam je k dosažení stejného účinku dávky stále zvyšovat. Poté jsem začal brát opět velké dávky rivotrilu. Díky okolnostem. Jeden zlý člověk mě chtěl připravit o byt i chlupu a chtěl mámu zbavit svéprávnosti(kvůli darovací smlouvě), navíc mě opustila má velká láska a já to musel řešit. Zvládl jsem to, jistě z 99% díky rivotrilu. Jikak by byl za mě zřejmě bezdomovec, nebo bych se nenávratně zhroutil, spíš konec. Ten člověk navíc vyhrožoval mé sestře, má dítě... sestra se zhroutila. Ten člověk je v nějaké sektě. Měj jsem jasnou úvahu. Buď budu závislej, ale z toho se dá dostat ,nebo přijdu o vše. Když to pominulo tak úplně ze zvědavosti jsem přestal rivotri ze dne na den brát. A kupodivu to nebylo tak hrozný jak jsem čekal(možná díky tomu co jsem zažil). Přišla mizerná nálada. Nic mě nebavilo. Žádné třasy, pouze jsem se potil a měl noční můry o tom co bylo. Ale na chalupě jsem opravil střechu, naštípal hromahu dřeva, chodil s dětma na procházky. Z postele jsem vstával bez obtíží. Jen jsem existoval. To se dá vydržet. Asi po 4 měsících jsem se už nepotil, sny normální, jenže život mě stále nebavil, nezajímal, bez emocí, ale žádně sebevražedné myšlenky. Zapoměl jsem říct, že doktor mi říkal, že budu muset až budu chtít přestat jít na detox, ale dá se to zvládnout. Měl jsem též potíže s alkoholem, léčebny mi vůbec nepomohly. Pak jsem ze dne na den přestal. Byl to horor. Pil jsem hodně, každej den asi 3 roky. Pochopil jsem že v životě je nejdůležitější vlastní rozhodnutí. Naštěstí mám tu vlastnost, že když se k něčemu rozhodnu, vždy to udělám(ne ve zlých věcech). Rozhodnutí je na tom to nenáročnější. Trvá mi i 14 dní. Pak pro mě alkohol i rivotril zkrátka přestaly "existovat". Závislost na rivotrilu zcela zmizela, ale jak jsem psal, život byl k ničemu. Souhlasím s pánem, že je rozhodně lepší si dát přiměřenou dávku rivotrilu, žít a ne živožit . Na to je život příliš krátký. Navíc vím, že se v některých případech rivotril užívá celoživotně, ale to nebylo téměř vůbec rozhodující, vycházel jsem z 99.999.% z vlastní zkušenosti. Ani jsem se nemusel moc rozhodovat a po těch asi 4 měsících abstinence jsem opět začal rivotril brát. A už neživořím, ale žiju. Jsem programátor, bál jsem se že jsem "zblbnul" mám takový vlastí programátorský test podle kterého poznám jak na tom jsem. Měl jsem velké obavy. Zvládl jsem ho. S rivotrilem i bez něj. Nemám tedy důvod živořit. Nemám asi jiné potíže, třeba impotenci, nebo rychlou vyčerpanost(jezdím hodně na kole), dušnot, nic.(nikdy nepít na podobné prášky alohol, může to být konec, pro zajímavost jsem nikdy žádnou drogu nezkusil) Beru menší dávky. Moc důležitý je si vše ujasnit, jen je to trochu nadýl. Jen to prosím neberte jako návod, že braní rivortilu je správná věc. Mít "alibi". "Vždyť jeden pán psal..." Každý jsme jiný a máme jiný život a pohled na svět. Já svoje řešení našel. Všem držím palce. Opět žiju. Přeji vám totéž.
Přidat nový komentář