Rudolfovi bylo třicet osm, když si po prodělané chřipce a velké psychické zátěži všiml asi deseti podivných fleků na kůži po těle i ve vlasech. I když byl právě na služební cestě, zašel k lékaři, který ale také neporadil. Až po návratu domů do Prahy se dostal ke specialistovi – kožnímu lékaři. Ten měl bohužel hned jasno a tak Rudolf skončil nečekaně v pražské Ústřední vojenské nemocnici s lupénkou. Od té chvíle s ní bojuje všemi prostředky, ke kterým v posledních měsících přibyla i biologická léčba.
Prakticky všechny změny barvy, tvaru a struktury nehtu mohou být znakem nemoci...
